Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3656/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti B. U., zastoupeného JUDr. Helenou Obeidovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Voráčovská 14, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, č. j. -75, a proti rozsudkům Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. dubna 2017, č. j. -1461, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 7. prosince 2016, č. j. -1398, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v napadených rozhodnutí a tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva zakotvená v , a 2 odst. 4 y a v , 8 odst. 2, 10 odst. 2, 36 odst. 1, 37 odst. 3, a 2, 39 a 40 odst. 2 a 3 d, jakož i v , 2 a 3, 7 odst. 1 a 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání zločinu zpronevěry podle , 5 písm. a) , a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let do věznice s ostrahou; současně mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému na náhradě škody 6 746 032,80 Kč. Odvolání stěžovatele, jeho rodičů i sestry, citovaným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci zamítl; dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti nejprve popisuje okolnosti svého případu a namítá zásadní porušení práva na spravedlivý proces, obhajobu a soudní ochranu, vyjadřuje své přesvědčení, že nalézací soud nebyl při rozhodování nestranný. Následně stěžovatel podrobně popisuje jednotlivé výhrady k napadeným rozhodnutím a namítá, že byl zbaven svého zákonného soudce, neboť jeho bydliště, sídla tří společností i předmět smlouvy se nenacházejí v obvodu Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, ale v jiných krajích. Dále měly soudy nadhodnotit údajnou škodu a porušit i pravidla pro věcnou příslušnost. V jeho věci tedy jednaly vyloučené orgány, které bez řádného odůvodnění neprovedly jím navržené důkazy (viz nález

sp. zn.

), nesprávně rekvalifikovaly jeho jednání a důsledky jejich rozhodnutí zasáhly i soukromý a rodinný život stěžovatele. Soudy rovněž odmítly námitky aplikace trestního práva jako ultima ratio, tedy že šetřená věc má pouze civilní rozměr.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů ani jim není instančně nadřazen; neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Případným porušením běžných práv se Ústavní soud zabývá pouze tehdy, dojde-li současně k porušení základního práva nebo svobody zaručených ústavním zákonem. Proto se Ústavní soud zabýval pouze otázkou, zda napadená rozhodnutí zasáhla základní práva stěžovatele.

Z napadených rozhodnutí je patrné, že stěžovatel není spokojen s přísným trestem, k němuž byl odsouzen, nesouhlasí rovněž s důvody, pro které nalézací soud rozhodl o jeho vině, a v tomto směru relativizuje závěry uvedené v rozsudku. Odmítá konstrukci, že jeho společnost zprostředkovávala obchodní vztah mezi dalšími dvěma subjekty, a poté, co na její účet byly převedeny prostředky v souhrnné výši přesahující osm milionů korun, byla většina této částky převedena na účet jiné jeho společnosti, ze kterého nechal podstatnou část vyzvednout v hotovosti. Vzhledem k tomu, že svěřené prostředky nebyly určeny společnosti stěžovatele, nebylo namístě ani aplikovat judikaturu vylučující spáchání trestného činu zpronevěry (viz například nález

sp. zn.

).

Ohledně místní nepříslušnosti stěžovatel ve svém výčtu opomenul místo uzavření smlouvy i jednu z dotčených společností, jejíž sídlo se v obvodu Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci nachází; nesouhlasí proto ani se závěry odvolacího soudu, který se splněním podmínek místní příslušnosti podrobně zabývá v odůvodnění svého usnesení (str. 6 - 8). Soudy se zabývaly i dalšími námitkami stěžovatele na základě podrobných znalostí všech okolností a souvislostí případu. Ze všech rozhodnutí je přitom patrné, že obecné soudy se opakovaně zabývaly týmiž námitkami, které stěžovatel uplatnil i v ústavní stížnosti, řádně se s nimi vypořádaly a Ústavní soud konstatuje, že tak učinily zákonným způsobem a při respektu k zaručeným právům stěžovatele.

Soudy nepřekročily své pravomoci ani neodsoudily stěžovatele z jiných než zákonných důvodů, nebylo porušeno jeho právo na obhajobu, presumpce neviny ani nebylo zasaženo do jeho soukromého a rodinného života. Stěžovatel byl odsouzen příslušným soudem pro zákonem definovaný trestný čin a k zákonnému trestu. Soudy se věcí zabývaly dostatečně, na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Stěžovatel opakovaně předestírá svoji nespokojenost, která však není sto založit důvodnost ústavní stížnosti.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu