Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 39/2025-272

MSPH 79 INS 22650/2019279 ICm 2104/202029 ICdo 39/2025-272

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. P., zastoupeného Mgr. Petrem Sprinzem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Hybernská 1271/32, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Jaroslavu Brožovi, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka T. B., zastoupenému Mgr. Robertem Klenkou, advokátem, se sídlem v Praze, Českomoravská 2532/19, PSČ 190 00, za účasti H. P., zastoupené JUDr. Markétou Mlčkovský Millerovou, LL.M. advokátkou, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, jako vedlejší účastnice řízení na straně žalobce, o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. B., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2024, č. j. 279 ICm 2104/2020, -237 ( ), takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

insolvenčního

soudu pod sp. zn. .

2. Insolvenční soud – vycházeje z , (dále též jen „ “) – přijal následující závěry:

3. Vedle této věci jsou u insolvenčního soudu vedena další 3 excindační řízení o vyloučení stejného podílu o velikosti 10 % ve společnosti BEE s. r. o. (dále jen „společnost B“) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka; ve věci vedené pod sp. zn. je žalobkyní vedlejší účastnice, ve věci vedené pod sp. zn. je žalobcem Bohemia Energy Holding B. V. a ve věci vedené pod sp. zn. je žalobcem MR COMMUNICATIONS, s. r. o.

4. Řízení vedené pod sp. zn. je těsně před rozhodnutím ve věci samé, kdežto v této věci nebylo ještě jednáno. Proto má soud v rámci ekonomie řízení za odůvodnitelné přerušit toto řízení do skončení řízení věci sp. zn. (jehož výsledky pak bude vázán).

5. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. listopadu 2024, č. j. 279 ICm 2104/2020, -237 ( ), změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že řízení se nepřerušuje.

6. Odvolací soud – vycházeje z a z , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:

7. Při souběhu vylučovacích žalob podaných podle , jimiž se (různí) žalobci domáhají vyloučení totožného majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, to, že soud jedné z žalob vyhoví, nutně vede k zamítnutí dalších žalob. Přerušení řízení o některé z těchto žalob (do pravomocného skončení jiné vylučovací žaloby o témže majetku) může vést k ukončení (přerušeného) sporu bez věcného posouzení žaloby, ačkoli procesní předpis nevymezuje žádné věcné kritérium pro určení pořadí projednání žalob. Čekání na výsledek řízení o jiné vylučovací žalobě k témuž majetku, který se v konečném důsledku nemusí projevit v rozhodnutí soudu v přerušeném řízení, je přitom postupem zjevně prodlužujícím řízení. Důvody pro přerušení řízení v projednávané věci tedy nebyly dány.

II. Dovolání a vyjádření k němu

8. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky (č. 1), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny (č. 2 až 4). Konkrétně jde o „otázky“:

[1] absence úvah, zda je v nynějším řízení a souběžně vedeném řízení řešena stejná otázka a zda je proto hospodárné přerušit řízení;

[2] možnosti přerušit řízení o jedné z vylučovacích žalob do skončení řízení o jiné vylučovací žalobě o téže věci pojaté do soupisu majetkové podstaty;

[3] zásady rychlého uspokojení insolvenčních věřitelů a přerušení řízení podle ;

[4] rozhodnutí v jednom řízení o vylučovací žalobě jako o otázce předběžné pro druhé řízení o vylučovací žalobě k téže věci.

9. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

10. Vedlejší účastnice se ve vyjádření s dovoláním ztotožnila.

11. Žalovaný má ve vyjádření dovolání za obstrukční.

III. Přípustnost dovolání

12.

Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

13. Dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl Nejvyšší soud podle a 2

14. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je co do závěru, že nebyl důvod přerušit řízení podle , souladné s (dále označenou) ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

15. Tak např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky rozh. obč. [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], Nejvyšší soud ozřejmil, že smyslem je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.

16. V usnesení ze dne 27. listopadu 2013, sen. zn. , Nejvyšší soud doplnil, že tam, kde se vedle postupu dle nabízí soudu (jako možný) postup dle , má spojení věcí ke společnému řízení zásadně přednost před přerušením řízení. Institut spojení věcí vede (tím, že řízení pokračuje) k naplnění účelu občanského soudního řízení vymezeného ustanovením , kdežto využití institutu přerušení řízení lze chápat jako krok, jenž zřejmě povede k oddálení kýženého výsledku (ve sporu se nepokračuje), leč je žádoucí se zřetelem k předmětu jiného (nejen) soudního řízení, jež je důvodem přerušení řízení. To se ostatně projevuje i v textu příslušných ustanovení . Tak v návěští odstavce 2 v se možnost soudu přerušit řízení podmiňuje tím, že soud „neučiní jiná vhodná opatření“ a následně se pak podle věty první pro případ, že řízení je přerušeno podle , vyžaduje, aby soud činil „všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá“. Oproti tomu podle dikce může soud spojit věci ke společnému řízení „v zájmu hospodárnosti řízení“.

17. Závěr, že tam, kde se samostatnými vylučovacími žalobami domáhají (vůči insolvenčnímu správci téhož dlužníka) vyloučení stejného majetku různí žalobci u stejného insolvenčního soudu, má insolvenční soud řízení spojit ke společnému řízení, je závěrem triviálním, když odpovídá shora citované judikatuře i dikci , kde úprava obsažená v je pravidlem a úprava obsažená v výjimkou z pravidla, která překážkou spojení věcí být nesmí (srov. k i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022, sen. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč.).

18. K možnosti spojit řízení i tam, kde věci napadly u téhož soudu do různých soudních oddělení, srov. již rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2011, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 118/2011 Sb. rozh. obč., nebo např. odstavec 38. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2024, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 6/2025 Sb. rozh. obč.

19. Napadené usnesení je s těmito judikatorními závěry v souladu (neprotiví se jim).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. března 2025

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu