Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 576/18

Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky OMB composites EU a.s., se sídlem Ke Kukaláku 60, Dolní Jirčany, Psáry, právně zastoupené JUDr. Pavlem Vyroubalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 2. 2017 č. j. -94 a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2017 č. j. -43, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 a d (dále jen " ") a práva na ochranu vlastnictví, spočívajícího v tom, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, dle y. Dále stěžovatelka poukázala na porušení a y a y.

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených soudních rozhodnutí zjistil, že Finanční úřad pro Pardubický kraj doměřil stěžovatelce daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2011 až prosinec 2012. Předmětem řízení před Finančním úřadem pro Pardubický kraj bylo posouzení oprávněnosti nároku stěžovatelky na odpočet daně z přidané hodnoty (dále též "DPH") za nájem nemovitostí, automobilů a výrobních technologií. Napadenými rozhodnutími obecné soudy potvrdily zákonnost napadených správních rozhodnutí, jimiž Finanční úřad pro Pardubický kraj a Odvolací finanční ředitelství neuznaly nárok stěžovatelky na odpočet DPH.

3. Nejvyšší správní soud ve svém napadeném rozsudku vysvětlil, že si stěžovatelčina tvrzení odporují a že ke svým tvrzením nepředložila dostatečné podklady. Poté podrobně rozebírá jednotlivé důkazy a jednotlivá tvrzení stěžovatelky vznesená v průběhu řízení před správními orgány.

4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zrekapitulovala dosavadní postup řízení a zopakovala i své právní argumenty z řízení před obecnými soudy. Poukázala zejména na to, že co se týká výše nájemného, stěžovatelka připouští, že v průběhu předmětných správních i soudních řízení bylo ve snaze co nejlépe a nejefektněji unést své důkazní břemeno předloženo množství dokladů a listin, které stanovovaly výši nájemného v rozličných výškách. Stěžovatelka se však domnívá, že ani tato skutečnost neměla být důvodem pro stanovení dodatečných daňových výměrů tak, že jí fakticky nebyl přiznán žádný odpočet DPH. Pokud měly správní orgány a soudy pochybnosti o výši doloženého nájemného, pak jediné možné spravedlivé rozhodnutí za této situace by bylo to, kdyby tyto orgány vzaly za prokázanou nejnižší výši doloženého nájemného a doměrek doplatku DPH stanovily dle rozdílu mezi touto a nejvyšší udanou výší nájemného. Respektive mohl být odpočet DPH v této souvislosti stanoven ve výši odpovídající určené obvyklé výši nájemného pro obdobné haly v daném místě a čase. Podle stěžovatelky je pak požadavek správních orgánů a soudů na prokázání délky trvání nájemního vztahu nadbytečný. Příslušné orgány měly trvat jen na prokázání toho, že daný nájemní vztah mezi pronajímatelkou a nájemkyní trval právě v daném zdaňovacím období, tj. období leden 2011 až prosinec 2012. Stěžovatelka pak ve své stížnosti bez uvedení konkrétní argumentace požaduje zrušení i správních rozhodnutí, která byla přezkoumávána napadenými rozhodnutími obecných soudů.

5. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

7. V projednávané věci Ústavní soud konstatuje, že hodnocení skutkového stavu případu a interpretace podústavního práva jsou doménou obecných soudů. Oba tyto aspekty, tedy vyhodnocení skutkového stavu i vysvětlení interpretace podústavního práva, obecné soudy provedly dostatečně a Ústavní soud v jejich závěrech neshledal žádné extrémní vybočení z logiky či extrémní nesoulad mezi skutkovými východisky a právními závěry, z nich vyvozenými.

8. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy ( a y). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.

9. Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelky i odůvodnění napadených rozhodnutí a shledal, že výtky stěžovatelky směřují do hodnocení skutkového stavu a zaujetí závěrů ohledně intepretace podústavního práva. Byť i stěžovatelka tvrdí, že se domáhá svých základních práv - práva na spravedlivý proces či ochranu vlastnictví, jedná se v její ústavní stížnosti pouze o polemiku ohledně skutkového posouzení a hodnocení podústavního práva obecnými soudy. Žádný stěžovatelčin argument věc neposouvá do ústavní roviny.

10. Ústavní soud tudíž dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, pročež její ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu