Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 301/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti města Mohelnice a Bytového družstva MONAD Mohelnice, oba se sídlem U Brány 916/2, 789 85 Mohelnice, zastoupených JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Riegrova 12, 772 00 Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. -152 ze dne 1. 12. 2016, ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. -183 ze dne 16. 5. 2017, a proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -193 ze dne 14. 11. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé se jako podíloví spoluvlastníci domu, v němž se nachází družstevní byt, který v žalovaném období užívala žalovaná bez právního důvodu, žalobou podanou k Okresnímu soudu v Šumperku domáhali, aby jim žalovaná zaplatila z titulu bezdůvodného obohacení částku 93.856,74 Kč s příslušenstvím. Ta měla představovat úhradu za užívání družstevního bytu a dále nedoplatky z vyúčtování služeb souvisejících s užíváním daného bytu. Žalobě Okresní soud v Šumperku vyhověl rozsudkem č. j. -83 ze dne 17. 3. 2016. K odvolání žalované však Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu změnil a žalobu zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace na straně stěžovatelů a pasivní věcné legitimace na straně žalované. Následné dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením jako nepřípustné odmítl, když dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

Proti rozhodnutím odvolacího a dovolacího soudu brojí stěžovatelé ústavní stížností, domáhajíce se jejich kasace. Stěžovatelé namítli, že soudy jim odmítají poskytnout ochranu jako vlastníkům nemovité věci žádat vydání bezdůvodného obohacení v situaci, kdy družstevní byt bez právního důvodu užívá původní člen družstva a nový člen družstva nemá k užívání předmětného bytu právní důvod v podobě uzavřené nájemní smlouvy. Tyto své výhrady stěžovatelé v ústavní stížnosti dále přiblížili.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelé ve své argumentaci přehlížejí podstatný moment, a sice že Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. ze dne 10. 9. 2014 (č. 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vyslovil, že na základě dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřené podle § 230 někdejšího obchodního zákoníku přecházejí na nabyvatele též práva a povinnosti vyplývající z dosavadního nájemního vztahu, tj. v daném případě i právo nájmu družstevního bytu, aniž by bylo zapotřebí uzavřít novou nájemní smlouvu. Není tedy správnou výchozí úvaha stěžovatelů, že nová členka družstva nemá (neměla) k užívání předmětného bytu právní důvod. Ta totiž, jak plyne z právě citovaného rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu, vstoupila na místo práv a povinností nájemce družstevního bytu singulární sukcesí v důsledku převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu bývalou členkou družstva (tj. žalovanou v původním řízení před obecnými soudy) na novou členku bytového družstva. Z toho důvodu nemohla být v dané při na straně žalované dána pasivní legitimace a na straně stěžovatelů naopak aktivní věcná legitimace. Jak v napadeném rozsudku zdůraznil krajský soud, na základě tohoto právního jednání došlo ke změně postavení účastníků v právních vztazích, což však stěžovatelé do své argumentace nepromítli. Ústavní soud tedy konstatuje, že soudy zamítnutím žaloby z důvodu nedostatku aktivní a pasivní věcné legitimace do práva stěžovatelů na spravedlivý proces nezasáhly.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 27. února 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu