Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 664/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky H. P., zastoupené JUDr. Petrou Langerovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Schweitzerova 116/28, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. května 2017 č. j. -114 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. listopadu 2016 č. j. -74, spojené s návrhem na zrušení věty druhé , o specifických zdravotních službách, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a obchodní korporace NATALART s. r. o., sídlem Parková 1254/11a, Plzeň, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozsudky tvrdíc, že tyto rozsudky zasahují do jejího soukromého a rodinného života a požádala o přednostní vyřízení věci. S ústavní stížností spojila návrh na zrušení věty druhé , o specifických zdravotních službách.

2. Z napadených rozsudků se podává, že stěžovatelka se u Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") domáhala, aby vedlejší účastnici byla uložena povinnost provést za úplatu umělé oplodnění stěžovatelky za použití zárodečné buňky a kryokonzervované spermie jejího zesnulého manžela. Okresní soud rozsudkem ze dne 28. 11. 2016 č. j. -74 žalobu zamítl s odůvodněním, že pro uložení této povinnosti nebyly splněny podmínky příslušných právních předpisů.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, které Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") neshledal důvodným, a proto rozsudkem ze dne 30. 5. 2017 č. j. -114 potvrdil výrok rozsudku okresního soudu zamítající stěžovatelčinu žalobu (pozn. proti nákladovému výroku rozsudku okresního soudu podala odvolání i vedlejší účastnice a krajský soud, shledav jeho částečnou důvodnost, změnil tento nákladový výrok). V meritu věci se krajský soud ztotožnil se závěrem okresního soudu, podle něhož je stěžovatelčin požadavek v rozporu s hmotným právem, konkrétně s a 8

4. Rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka dne 25. 7. 2017 dovoláním, jehož text učinila přílohou ústavní stížnosti, a informovala, že dovolací řízení vede Nejvyšší soud pod sp. zn. . Podle stěžovatelky je její ústavní stížnost přípustná podle , což odůvodňuje zdravotními riziky, souvisejícími s otěhotněním a porodem, odvíjejícími se od věku ženy. Namítá, že si nemůže dovolit čekat s podáním ústavní stížnosti až na rozhodnutí dovolacího soudu, a zastává názor, že vyčkáváním na jeho rozhodnutí, které lze očekávat v řádu let, by se vystavila riziku, že se jí již nepodaří otěhotnět, příp. že narozené dítě bude postiženo genetickou vadou.

5. Ústavní soud z veřejně přístupných zdrojů zjistil (http://infosoud.justice.cz), že dovolání bylo předloženo Nejvyššímu soudu dne 23. 8. 2017 a dovolací řízení dosud nebylo skončeno.

6. Ústavní soud se dále zabýval splněním procesních předpokladů řízení o ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 . Ústavní stížnost však není přípustná ( ), a to z níže uvedených důvodů.

7. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Za procesní prostředek k ochraně práva se považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. ). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Dvě výjimky z pravidla vyplývajícího z reguluje tohoto zákona, přičemž stěžovatelka se dovolává druhé z nich (viz výše sub 4.).

8. Dovolávanou výjimku z nepřípustnosti jinak bezvadné ústavní stížnosti podle lze učinit za současného naplnění těchto podmínek:

- napadené rozhodnutí není konečné, protože před příslušnými orgány veřejné moci probíhá řízení o podaném opravném prostředku,

- v probíhajícím řízení o opravném prostředku dochází ke značným průtahům,

- v důsledku značných průtahů stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

9. Ústavní soud se koncentroval na posouzení, zda byla naplněna druhá z uvedených podmínek. Připomíná, že ze subsidiarity ústavní stížnosti lze dovodit, že uplatnění výjimky podle uvedené konstrukce by měl předcházet pokus o vyčerpání procesních prostředků k nápravě případných průtahů, de lege lata např. tzv. hierarchická stížnost k předsedovi soudu a posléze návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů [srov. usnesení Ústavního ze dne 19. 9. 2006

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Z ústavní stížnosti není patrno, že by stěžovatelka tyto prostředky využila, k čemuž Ústavní soud dodává (byť chápe stěžovatelčiny obavy), že dosavadní délku řízení o jejím dovolání ještě nelze označit za značné průtahy.

10. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí právní řád k ochraně jejích základních práv poskytuje a nezbylo mu, než její ústavní stížnost a návrh na zrušení v záhlaví uvedeného ustanovení , o specifických zdravotních službách, podaný na základě , odmítnout podle a odst. 2 písm. b) jako nepřípustné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2018

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu