Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 448/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemanka o ústavní stížnosti stěžovatelky Kristýny Šťovíčkové, zastoupené Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem, sídlem Tyršův dům, Újezd 450/40, Praha 1 - Malá Strana, proti rozhodnutí České advokátní komory ze dne 5. prosince 2017 o tom, že stěžovatelka nesložila opravnou advokátní zkoušku, spojenou s návrhem na zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. , kterou se vydává zkušební řád pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky (advokátní zkušební řád), ve znění pozdějších předpisů, alternativně spojenou s návrhem na zrušení poslední věta této vyhlášky, za účasti České advokátní komory, sídlem Národní 118/16, Praha 1 - Nové Město, jako účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí České advokátní komory (dále jen " ") o nesložení opravné advokátní zkoušky. Domnívá se, že tímto rozhodnutím bylo porušeno zejména její právo na spravedlivý proces podle a násl. d (dále jen " ") a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i její právo na svobodnou volbu povolání podle y. Stěžovatelka zároveň s ústavní stížností podala návrh na zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , kterou se vydává zkušební řád pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky (advokátní zkušební řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), alternativně návrh na zrušení poslední věta vyhlášky, podle níž platí, že: "Rozhodnutí senátu je konečné." Stěžovatelka má za to, že citovaná , respektive její právě definovaná část je v rozporu zejména s y, a proto by jí Ústavní soud měl zrušit. Stěžovatelka se dále domnívá, že její ústavní stížnost přesahuje její vlastní zájmy podle , a to zejména z důvodu, že se týká zájmů všech kandidátů advokátních zkoušek, kteří jsou závislí na vrchnostenském rozhodnutí Komory.

2. Stěžovatelka se domnívá - a v ústavní stížnosti svůj názor podrobně vysvětluje - že chování zkušebních komisařů vůči ní bylo neprofesionální, neobjektivní, neslušné, zaujaté a porušující důstojnost advokátského stavu.

3. Ústavní soud se nejprve zabýval splněním procesních předpokladů řízení o ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 . Ústavní stížnost však není přípustná ( ), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

4. Pro přípustnost ústavní stížnosti je dle a contrario nezbytné, aby stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. To stěžovatelka neučinila, ačkoli má k dispozici ochranu v podobě žaloby ve správním soudnictví. Z argumentace stěžovatelky lze ostatně dovodit, že i ona sama v ústavní stížnosti uvažuje obdobně (srov. její odkaz na , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů), když podle téhož zákona je jedním z orgánů Komory zkušební komise pro advokátní zkoušky. V tomto směru nutno též přiměřeně odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2014 čj. -63, byť tento rozsudek se týká odborné justiční zkoušky (srov. k tomu zejména odst. 37 právě citovaného rozsudku). Tento rozsudek a v něm odkazovaná judikatura Ústavního soudu sice vychází z toho, že není možné ve správním soudnictví přezkoumávat samotné hodnocení uchazeče, na druhou stranu i v případě tohoto typu odborných profesních zkoušek nutno aplikovat závěr, že tyto zkoušky musí probíhat způsobem stanoveným právními předpisy a při zachovávání základních práv a svobod uchazečů, to znamená mimo jiné nikoliv diskriminačním způsobem a ani tak, aby byla narušena důstojnost uchazečů (srov. k tomu přiměřeně usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2014 č. j. -47). Jsou-li tvrzení stěžovatelky obsažená v ústavní stížnosti a v dokumentech k ní přiložených pravdivá, pak ve stěžovatelčině případě bylo možné průběh zkoušky přezkoumat v rámci správního soudnictví (srov. k tomu přiměřeně též usnesení zvláštního senátu zřízeného podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 1. 8. 2017 č. j. Konf 28/2014-55). Užití prostředků, jež by takto posloužily stěžovatelce k ochraně jejich práv, však sama v ústavní stížnosti netvrdí a ani žádná eventuální rozhodnutí v tomto směru nenapadá. Naopak se dovolává - jak je uvedeno shora - výjimky podle .

5. Podmínka předchozího vyčerpání opravných prostředků zakotvená v přitom sleduje zájem na tom, aby ochranu základních práv poskytovaly primárně soudy, neboť jim tento úkol přísluší dle y. Nedostaly-li soudy dosud možnost se předmětnou právní otázkou zabývat, je ústavní stížnost zásadně nepřípustná.

6. Požadavek předchozího vyčerpání opravných prostředků sice není absolutní, ale řízení dle má být toliko výjimkou z obecného pravidla, což značí, že takové ustanovení nelze vykládat rozšiřujícím způsobem [srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 1996

sp. zn.

(N 19/5 SbNU 159)]. To nakonec vyplývá i z dikce samotného ustanovení, které vyžaduje podstatný přesah. Stěžovatelka ovšem přesah vlastních zájmů spatřuje v tom, že porušení základních práv se týká i ostatních kandidátů advokátních zkoušek. Takovéto konstatování ale pro aktivaci uvedené výjimky nepostačuje, když sama stěžovatelka v ústavní stížnosti vůbec neuvádí, proč by eventuální ochrana jí poskytnutá v rámci správního soudnictví měla být ať už z jakéhokoli důvodu nedostatečná.

7. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí právní řád k ochraně jejích základních práv poskytuje, a nezbylo mu, než její ústavní stížnost a návrh na zrušení v záhlaví citované vyhlášky, resp. části jejího ustanovení, podaný na základě , odmítnout podle a odst. 2 písm. b) jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2018

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu