Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 68/2024-229

-229

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně D. D., zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, PSČ 120 00, proti žalovanému T. B., zastoupenému JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, PSČ 186 00, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. srpna 2023, č. j. , -144 (), takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 4.114 Kč, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (D. D.) domáhala vůči žalovaným [1/ AB - HP insolvenční kancelář, v. o. s., jako insolvenčnímu správci žalobkyně, a 2/ T. B. (dále též jen „T. B.“)] určení, že kupní smlouva ze dne 23. prosince 2021, uzavřená mezi prvním žalovaným (jako prodávajícím) a druhým žalovaným (jako kupujícím), jejímž předmětem byly pozemky parc. č. XY, XY (se stavbami, včetně rodinného domu) a parc. č. XY a XY (blíže označené ve výroku), všechno nemovité věci zapsané u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrálního pracoviště XY, katastrální území XY, je neplatná (bod I. výroku).

[2] Rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku).

2. Insolvenční soud – vycházeje z a , o úpadku a způsobech jeho řešení () – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že první žalovaný postupoval při zpeněžení nemovitostí v souladu se zákonem a s pokyny zajištěných věřitelů.

3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. srpna 2023, č. j. , -144 ():

[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).

[2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

4. Odvolací soud – vycházeje z , , a a z označené judikatury Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí a po doplnění dokazování k závěru, že včasná a legitimovanou osobou podaná žaloba není důvodná, když:

[1] První žalovaný nemovitosti zpeněžil v souladu s pokynem zajištěných věřitelů.

[2] Druhý žalovaný nebyl upřednostněn na úkor ostatních zájemců o koupi.

[3] Nepřiměřeně nízká cena nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy.

[4] Pro platnost kupní smlouvy nemají význam okolnosti týkající se prohlídky nemovitostí (a k tomu nabízené důkazy).

[5] Skutečnosti způsobující neplatnost kupní smlouvy neplynou ani ze spisu.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i argumentem, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

6. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

7. První žalovaný ve vyjádření (doručeném 28. března 2024) navrhl dovolání odmítnout, maje za to, že napadené rozhodnutí je souladné s ustálenou judikaturou a že dovolání směřuje ke zpochybnění zjištěného skutkového stavu a uplatňuje nová tvrzení.

8. Druhý žalovaný ve vyjádření (z 8. dubna 2024) rovněž navrhl dovolání odmítnout, maje je za nedůvodné.

9. Žalobkyně v replice k vyjádřením žalovaných (z 12. června 2024) setrvala na důvodech dovolání.

III. Přípustnost dovolání

10. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

11. Vzhledem k době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice (6. listopadu 2020, kdy insolvenční návrh došel insolvenčnímu soudu) a k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice (21. ledna 2021) se s přihlédnutím k části první článku II. (Přechodná ustanovení) bodu 1. , pro dané insolvenční řízení (a spory jím vyvolané) uplatní v rozhodném znění (účinném do 30. září 2024) i v době od 1. října 2024 [s výjimkou nastavenou pro a a v části první článku II. (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. ].

12. Nejvyšší soud nepřehlédl, že v průběhu dovolacího řízení insolvenční řízení vedené na majetek dlužnice skončilo. Stalo se tak usnesením ze dne 18. listopadu 2024, č. j. -94, které nabylo právní moci 5. prosince 2024, a jímž insolvenční soud mimo jiné:

[1] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (bod I. výroku).

[2] Zprostil funkce prvního žalovaného (bod II. výroku).

[3] Osvobodil dlužnici ve vymezeném rozsahu od placení zbytku pohledávek (bod IV. výroku).

13. V souladu s , odst. 3 až 5 tudíž na místo prvního žalovaného měla do řízení vstoupit dlužnice. Ta se však již v řízení nachází jako žalobkyně, takže je zjevné, že nemůže být současně (první) žalovanou. Odtud plyne, že od skončení insolvenčního řízení daný spor pokračuje jen mezi dlužnicí (jako žalobkyní) a původním druhým žalovaným (jako jediným žalovaným), čemuž Nejvyšší soud přizpůsobil i označení účastníků v záhlaví tohoto rozhodnutí.

14. Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle , přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v Přitom dospěl k závěru, že dovolání přípustné není; proto je odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je (oproti mínění dovolatelky) souladné s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu, k čemuž lze (ve vazbě na dovolací námitky) v podrobnostech stručně uvést následující:

[1] Dovolací námitka k rozsahu zajištění

15.

Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 19/2006“)

[

který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu

]

, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 10/2014“).

Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.).

16. V poměrech dané věci je zjevné, že dovolací námitka, že pohledávky zajištěných věřitelů [T. K. (dále jen „T. K.“) a J. J. (dále jen „J. J.“)] byly zajištěny pouze zástavním právem k rodinnému domu a nikoli již k pozemkům v obci XY, má (nepřípustný) skutkový rozměr, když odvolací soud vyšel z jiného zjištění (z toho, že pohledávky zajišťují i ony pozemky); srov. odstavec 9. odůvodnění napadeného rozhodnutí.

17. Jen pro úplnost (v zájmu předejití dalších možných sporů na dané téma) Nejvyšší soud podotýká, že tato námitka měla zřejmě původ v tom, že ač oba zajištění věřitelé pohledávky přihlásili jako zajištěné (i) zástavním právem k pozemkům v obci XY (srov. přihlášku pohledávky zajištěného věřitele T. K., P1-1, a přihlášku pohledávky zajištěného věřitele J. J., P2-1), v procesu přezkoumání pohledávek (srov. , , a 4 ) v seznamu přihlášených pohledávek, jenž byl součástí zprávy o přezkumu zveřejněné v insolvenčním rejstříku 19. května 2021 (B-4), posléze schválené usnesením insolvenčního soudu ze dne 14. června 2021, č. j. -8, (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne) se údaj o zajištění pohledávek těchto věřitelů pozemky v obci XY nenachází (jako zajištění jsou označeny pouze rodinný dům v XY a pozemky v obci XY). Toto pochybení mělo za následek jen to, že co do této části přihláškami uplatněného zajištění nebyly pohledávky řádně přezkoumány a zjištěny, což se mohlo projevit při rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištění (jehož se může dostat jen zajištěnému věřiteli se zjištěnou pohledávkou); pokyn ke zpeněžení zajištění však může vydat i zajištěný věřitel, jehož pohledávka dosud není zjištěna; srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2024, sen. zn. .

[2] Dovolací námitka k pokynu zajištěných věřitelů

18. Tato námitka má zčásti nepřípustný skutkový rozměr (srov. opět R 19/2006 a R 10/2014 ve spojení s argumentací v odstavci 15. odůvodnění shora), přičemž co do právních otázek souvisejících s udělením pokynu odpovídají závěry odvolacího soudu ustálené judikatuře Nejvyššího soudu označené v napadeném rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2023, sen. zn. , posléze uveřejněný pod číslem 62/2024

Sb. rozh. obč.

) a ve vazbě na zpeněžení majetku prodejem mimo dražbu (, ) se neprotiví ani závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. , na který odkazuje dovolatelka (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Vybraná judikatura, číslo 2, ročníku 2024, pod číslem 19). Ve smyslu oné judikatury je pro platnost zpeněžení zajištění prodejem mimo dražbu určující existence (splněného) pokynu zajištěného věřitele, nikoli již to, zda a kdy pokyn byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku.

[3] Dovolací námitka k rozporu s dobrými mravy

19. Podstatu této námitky zakládá dovolatelka na tvrzení, že (původní druhý) žalovaný byl nedovoleně zvýhodněn před ostatními zájemci o koupi. Také tato námitka (vypořádaná již odvolacím soudem) má zčásti nepřípustný skutkový rozměr (srov. opět R 19/2006 a R 10/2014 ve spojení s argumentací v odstavci 15. odůvodnění shora), přičemž Nejvyšší soud neshledává napadené rozhodnutí v dotčené části rozporným ani s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k otázce dobrých mravů, shrnutou pro poměry úpravy obsažené v zákoně č. , (ve vazbě na jeho ), např. v důvodech rozsudku ze dne 27. června 2018, sp. zn. .

[4] Dovolací námitka k opomenutým důkazům

20. Ustálenou judikaturou k výkladu ustanovení věty druhé (jež určuje, že soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede) je především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 39/1999

Sb. rozh. obč.

(dále jen „R 39/1999“), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 71/2009

Sb. rozh. obč.

(dále jen „R 71/2009“). Z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 80/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu nebo nález ze dne 13. září 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 122/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (nálezy jsou dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu).

21. Z R 39/1999 a R 71/2009 plyne, že soud neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci (ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy), jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově prodlouženo (důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné). Stejně tak neprovede důkazy, které byly pořízeny nebo opatřeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy (důkazy nezákonné).

22. Těmto závěrům se úsudek odvolacího soudu o nepotřebnosti provedení dalších (dovolatelkou navržených) důkazů neprotiví.

[5] Dovolací námitka k účinkům kupní smlouvy

23. Potud jde o námitku skutkovou (srov. opět R 19/2006 a R 10/2014 ve spojení s argumentací v odstavci 15. odůvodnění shora), která nadto nevede k závěru o neplatnosti kupní smlouvy.

24. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

25. Ty v daném případě představuje odměna advokáta za 1 úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 8. dubna 2024) určená podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. prosince 2024. Advokátu žalovaného přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle advokátního tarifu. Předmětný incidenční spor je ve smyslu ustanovení advokátního tarifu, sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde o částku 3.400 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč ( ) jde celkem o částku 4.114 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 30. ledna 2025

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu