Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 173/2024-209

KSCB 28 INS 2011/201631 ICm 801/202329 ICdo 173/2024-209

USNESENÍ

NOCTURNO INVEST, spol. s r. o.

1/

Mgr. Sofii Pondikasové

, se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1893/3, PSČ 602 00, jako insolvenční správkyni dlužníka LIHO - Blanice spol. s r. o., zastoupené Mgr. Šárkou Blatnou, advokátkou, se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1893/3, PSČ 602 00, a žalovanému

2/ SOLINE invest a. s.

, se sídlem v Praze 1, Příčná 1892/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 17496560, zastoupenému Mgr. Tomášem Zimolkou, advokátem, se sídlem v Brně, Špitálka 539/23e, PSČ 602 00, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka

LIHO - Blanice spol. s r. o.

, se sídlem v Mladé Vožici, Blanice 11, PSČ 391 43, identifikační číslo osoby 42407109, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2024, č. j. , -162 ( ), takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 15. září 2023, č. j. -115, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce (NOCTURNO INVEST, spol. s r. o.) domáhal určení neplatnosti smlouvy o prodeji a koupi nemovitých věcí, uzavřené dne 7. března 2023 mezi Ing. Miloslavem Půčkem, (tehdejším) insolvenčním správcem dlužníka LIHO – Blanice spol. s r. o., jako prodávajícím a druhým žalovaným (SOLINE invest a. s.) jako kupujícím (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku).

2. Odvolání první žalované (Mgr. Sofie Pondikasové, stávající insolvenční správkyně dlužníka) proti rozsudku insolvenčního soudu odmítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. dubna 2024, č. j. , -143 ( ).

3. K odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

4. Soudy obou stupňů vyšly zejména z toho, že:

[1] Insolvenční správce dlužníka sepsal do majetkové podstaty dlužníka mimo jiné i nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 189 pro k. ú. Blanice u Mladé Vožice (dále jen „nemovitosti“).

[2] Jak v soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 4. června 2016, tak v soupisu majetkové podstaty dlužníka v době prohlášení konkursu byly mezi sepsané movité věci zahrnuty rovněž výrobní technologie pro výrobu rafinovaného lihu (záparová kolona 2 ks, předčistící kolona 1 ks, rektifikační kolona 1 ks, dokapová kolona 1 ks a finální kolona 1 ks; dále dohromady jen „kolony“). V průběhu insolvenčního řízení byly kolony oceňovány jako movité věci samostatně. Toto rozlišení věcí na nemovité a movité pak bylo zachováno v průběhu insolvenčního řízení i ve smlouvách o provedení dobrovolné dražby nebo v dražebních vyhláškách.

[3] Nemovitosti, na kterých vázlo zástavní právo k zajištění pohledávky zajištěného věřitele č. 28 (Finančního úřadu pro Jihočeský kraj) za dlužníkem, byly nakonec zpeněženy nikoliv v dražbě, ale kupní smlouvou. Nemovitosti byly prodány společně s movitými věci, které jsou pevně spojené s nemovitostí (tj. s kolonami), za částku 15 mil. Kč, jež byla zaplacena na účet majetkové podstaty dlužníka před podpisem smlouvy. K uzavření kupní smlouvy za tuto kupní cenu udělil souhlas zajištěný věřitel, přičemž byly naplněny všechny podmínky obsažené v pokynu zajištěného věřitele ze dne 31. října 2022, převedším že předmět zajištění bude zpeněžen včetně technologie prodejem mimo dražbu zájemci s nejvyšší cenovou nabídkou, smlouva o prodeji bude uzavřena po udělení souhlasu zajištěného věřitele s výší prodejní ceny, kupní cena bude uhrazena nejpozději při podpisu smlouvy a náklady spojené se zpeněžením nepřesáhnou zákonem stanovená procenta.

5. Na tomto základě odvolací soud – cituje , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2023, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sen. zn. – zdůraznil, že pro posouzení platnosti kupní smlouvy v projednávané věci je rozhodné, že při zpeněžování předmětu zajištění je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele. Zajištěný věřitel může v průběhu insolvenčního řízení měnit pokyny ke zpeněžení, přičemž platným je vždy poslední (a tudíž aktuální) pokyn. Konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že finanční úřad jako zajištěný věřitel udělil insolvenčnímu správci pokyn ke zpeněžení zajištěného majetku dlužníka (nemovitostí) prodejem mimo dražbu, a to včetně technologie. Pokyn zajištěného věřitele se tedy též týkal technologie (a nikoli jen kolon) a byl dostatečně zřejmý a konkrétní. Insolvenční správce podle tohoto pokynu řádně postupoval. Kupní smlouva pak byla uzavřena v písemné formě s dostatečně určitým označením smluvních stran a jejího předmětu a též byla následně zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Z tohoto důvodu považoval odvolací soud kupní smlouvu za platnou.

6. Odvolací soud připomněl, že mezi účastníky nebylo sporné, že pohledávka finančního úřadu byla zajištěna nemovitostmi, a to včetně všech jejich součástí a příslušenství. Spornou otázkou bylo, zda součástí těchto nemovitých věcí byly i zabudované části technologie (včetně kolon). Kdyby části výrobní technologie byly součásti nemovitostí, jež sloužily k zajištění pohledávky zajištěného věřitele a byly zpeněženy kupní smlouvou, tak by též byly (podle pokynu zajištěného věřitele) na základě kupní smlouvy řádně zpeněženy a převedeny na druhého žalovaného. V takovém případě by též bylo irelevantní, že toliko část technologie (kolony) byla výslovně uvedena ve smlouvě, neboť převedeny byly prodávané věci včetně všech svých součástí, jež nemusely být ve smlouvě zvlášť specifikovány. Na tom by nic nezměnilo ani to, jak byla technologie sepsána v soupisu majetkové podstaty, v němž byla (a to i v době prodeje) uvedena zvlášť, odděleně od nemovitých věcí, protože součást věci (kdyby o ni šlo) je určována na základě objektivního kritéria, při němž není rozhodná vůle vlastníka; proto by součást věci nebylo možno toliko soupisem majetkové podstaty změnit na věc samostatnou.

7. Kdyby však části technologie spojené s nemovitostmi (včetně kolon) nebyly součástí věcí (nemovitostí), nebyly by předmětem zajištění. V takovém případě by ani zajištěný věřitel nemohl udělovat pokyny ke zpeněžení ohledně technologie, která by tak představovala nezajištěný majetek zpeněžený insolvenčním správcem mimo dražbu v rozporu s bez souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Podle a 3 však absence těchto souhlasů v případě prodeje nezajištěného majetku mimo dražbu nečiní kupní smlouvu neplatnou, ale (toliko) neúčinnou. Ani v takovém případě by tedy sporná kupní smlouva nebyla z tohoto důvodu neplatná, ale případně by mohla být – v rozsahu takových movitých věcí – shledána neúčinnou.

8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost (posuzováno podle obsahu) vymezuje ve smyslu (dále jen „ “) argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na dovolacím soudem vyřešené otázce hmotného práva, která má být posouzena jinak. Dovolatel namítá nesprávné posouzení věci (dovolací důvod podle ) a navrhuje, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu v tom smyslu, že žalobě vyhoví, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

9. Dovolatel zpochybňuje závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2016, sp. zn. , podle kterých jsou zabudovaná výrobní zařízení pěstitelské pálenice ve smyslu vyhlášky Ministerstva zemědělství č. , o technických požadavcích na výrobu, skladování a zpracování lihu, součásti pěstitelské pálenice jako věci hlavní, respektive nesouhlasí s jejich aplikovatelností na projednávanou věc.

10. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

11. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení, a v rozsahu druhého a třetího výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení vylučuje přípustnost dovolání Nejvyšší soud proto dovolání v této části bez dalšího odmítl podle

12. Ve zbylém rozsahu, tj. v části směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, Nejvyšší soud dovolání, jež může být potud přípustné jen podle , a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí nespočívá na řešení dovolatelem předestřené právní otázky.

13. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení věty první a důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je nepřípustné jako celek. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2006, a v poměrech ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. .

14. Tím spíše pak dovolání nemůže být přípustné, jestliže se s argumentací odvolacího soudu zcela míjí a vyřešení těch právních otázek, na nichž toto rozhodnutí stojí, nijak nezpochybňuje. Právě o posledně uvedený případ se jedná i v této věci. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že insolvenční správce postupoval při zpeněžení nemovitostí (včetně kolon) podle pokynu zajištěného věřitele, kupní smlouva byla uzavřena v písemné formě se všemi náležitostmi a rovněž byla následně zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Zřetelně přitom vysvětlil, že odpověď na otázku, zda kolony jsou či nejsou součástí zajištěné nemovitosti, a tedy předmětem zajištění, není pro posouzení platnosti kupní smlouvy významná. Zároveň dostatečně osvětlil důvody, které jej k uvedenému závěru vedly.

15. Přípustnost dovolání ve smyslu proto nemohla být založena argumentací týkající se výhradně otázky, zda je nutné kolony považovat za součást nemovitostí.

16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle věty druhé odůvodněn.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 1. 2025

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu