Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3197/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Ing. Petra Heyduka, zastoupené JUDr. Romanem Heydukem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 206/27, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2017, č. j. -28, Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2017, č. j. -67, a rozhodnutím Generálního ředitelství cel ze dne 24. 2. 2015, č. j. 4346-5/2015-900000-304.1, Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 29. 8. 2014, č. j. 109602-8/2014-530000-11 - platební výměr č. 9140304412, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Generálního ředitelství cel a Celního úřadu pro Jihomoravský kraj jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal dne 3. 10. 2011 celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží (tabák cigaretový balený, okamžitá spotřeba, nepřesahující 500 g / 168 kg, země původu Jordánsko) do režimu volného oběhu. Celní úřad propustil zboží do volného oběhu a vyměřil celní dluh 103 020 Kč (dovozní clo 70 224 Kč a DPH 32 796 Kč). Dne 24. 10. 2011 požádal stěžovatel o dodatečné přiznání preferenčních sazebních opatření a vrácení vyměřeného cla i DPH; k žádosti předložil dodatečně vystavené průvodní osvědčení o původu zboží EUR.1 ze dne 5. 10. 2011, č. 0171668. Celní úřad zaslal toto průvodní osvědčení celním orgánům Jordánska k verifikaci, neboť měl pochybnosti o jeho pravosti. Během následujících deseti měsíců neobdržel celní úřad od jordánských celních orgánů žádnou odpověď, a proto vydal dne 13. 3. 2013 rozhodnutí o dodatečném přiznání preferenčních sazebních opatření a vrácení cla 84 268 Kč; rozhodl tak na základě faktury č. 9/17.9.2011, která obsahovala prohlášení o preferenčním původu dovezeného zboží v Jordánsku.

Dne 24. 4. 2013 byl celnímu úřadu doručen výsledek verifikace osvědčení EUR.1 od jordánských celních orgánů, ve kterém bylo uvedeno, že zboží nemá původ v Jordánsku a osvědčení EUR.1 není pravé. V reakci na tuto skutečnost zahájil celní úřad řízení o přezkoumání celního prohlášení a dodatečném vyměření cla, DPH a penále, jehož výsledkem bylo rozhodnutí ze dne ze dne 29. 8. 2014, č. j. 109602-8/2014-530000-11. Ke stěžovatelově odvolání změnilo Generální ředitelství cel rozhodnutí celního úřadu na rozhodnutí o obnovení celního dluhu 103 020 Kč.

Stěžovatelovu žalobu zamítl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne ze dne 12. 4. 2017, č. j. -67. Krajský soud dospěl k závěru, že z vyjádření jordánských celních orgánů vyplynuly dvě skutečnosti - průvodní osvědčení EUR.1 není pravé a zboží není jordánského původu a česká celní správa musela z vyjádření jordánských celních orgánů vycházet; uvedená zjištění vyvrátila prohlášení uvedené na faktuře. Nejvyšší správní soud následně zamítl stěžovatelovu kasační stížnost jako nedůvodnou rozsudkem ze dne 2. 8. 2017, č. j. -28; k tomu zejména uvedl, že jordánské celní úřady vedle pravosti osvědčení EUR.1 popřely také preferenční původ zboží v Jordánsku. K obnově celního dluhu nevedl závěr o zpochybnění pravosti osvědčení, ale zpochybnění preferenčního původu zboží. Nevznikla tak pochybnost o výkladu příslušné právní úpravy, která by zakládala podmínky k předložení předběžné otázky podle č. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Proti rozsudkům správních soudů, rozhodnutím Generálního ředitelství cel a celního úřadu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 12. 10. 2017 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do svých ústavně zaručených práv - vlastnit majetek, práva na zjištění skutkového stavu věci, věcné a právní posouzení skutkového stavu věci, práva být slyšen, na zákonného soudce a na práci podle , , a 2 a d, Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Stěžovatel zejména tvrdí, že celní úřad i správní soudy nesprávně aplikovaly právo EU, neboť měly zohlednit, že stěžovatel byl po celou dobu dovozu zboží v dobré víře ohledně jeho původu a správnosti certifikátu původu zboží EUR.1. Stěžovatel neměl žádnou rozumnou možnost, jak ověřit původ zboží v Jordánsku či pravost a správnost vydaného osvědčení o původu zboží. Veškeré indicie nasvědčovaly tomu, že zboží pochází z Jordánska - proto měl být uplatněn výjimečný postup celního úřadu pro přiznání preferenčního přístupu k dovezenému zboží, a to i navzdory problémům s verifikací osvědčení o původu zboží. Přístup celních úřadů a správních soudů byl podle stěžovatele formalistický. Dále stěžovatel uvedl, že odpověď jordánských celních úřadů je nepřezkoumatelná, neboť obsahuje pouze dvě věty, a naopak neobsahuje popis postupu při zjišťování původu zboží ani důvody, které vedly jordánské celní orgány k danému závěru. Stěžovatel rovněž namítl, že správní soudy měly vznést předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie ohledně výkladu a Protokolu č. 3 Evropsko-středomořské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Jordánským hášimovským královstvím na straně druhé (dále jen "Evropsko-středomořská dohoda").

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Postup ve správním a v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a posléze obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní - není naopak zatížen libovůlí (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2012,

sp. zn.

). Žádný exces nebo libovůle, pro které by Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí, nebyly v posuzované věci zjištěny.

Správní soudy i orgány celní správy svá rozhodnutí odůvodnily ústavně konformním způsobem; řádně se vypořádaly s námitkami stěžovatele ohledně nepřezkoumatelnosti a nedostatečnosti vyjádření jordánských celních orgánů, předložení faktury s prohlášením o preferenčním původu zboží, která by měla stačit pro přiznání preferenčních sazebních opatření, nebo ohledně interpretace Evropsko-středomořské dohody. Ústavní soud dospěl k závěru, že se celní orgány i správní soudy vypořádaly rovněž s argumentací, na které stěžovatel založil svoji ústavní stížnost, neboť opakuje námitky vznesené již v předcházejících řízeních. Nejvyšší správní soud pak adekvátně reagoval na stěžovatelovu námitku týkající se položení předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie.

V posuzované věci bylo pro obnovení celního dluhu klíčové, že jordánské celní orgány ve svém stanovisku výslovně uvedly, že zboží nepochází z Jordánska a rovněž předložené osvědčení o preferenčním původu zboží není pravé. Ustanovení čl. 16 odst. 1 Protokolu č. 3 Evropsko-středomořské dohody jasně reguluje, že preferenční původ zboží lze prokázat osvědčením EUR.1, osvědčením EUR-MED nebo, v případech uvedených v čl. 22 odst. 1, prohlášením o preferenčním původu zboží, které je součástí faktury, dodacího listu nebo jiného obchodního dokladu - jde tedy o alternativní možnosti. Pravdivost prohlášení o preferenčním původu dovezeného zboží, které bylo obsaženo ve faktuře č. 9/17.9.2011, bylo následně vyvráceno vyjádřením jordánských celních úřadů - z tohoto důvodu celní úřad oprávněně obnovil celní dluh. Nebylo rovněž nutné pokládat předběžnou otázku ohledně výkladu čl. 16 odst. 1 Protokolu č. 3 Evropsko-středomořské dohody k Soudnímu dvoru Evropské unie, neboť stěžovatelem nadnesená otázka nebyla v posuzované věci relevantní.

Námitky ohledně nezohlednění dobré víry nemohou být v této věci úspěšné, neboť rizika spojená s obchodními transakcemi nesou jednotliví obchodníci; odpovědnost v tomto případě nelze přenášet na stát nebo jeho orgány celní správy. Námitce nepřezkoumatelnosti stanoviska jordánských celních orgánů nelze přisvědčit. Z právní úpravy Protokolu č. 3 Evropsko-středomořské dohody plyne povinnost, aby dožádané orgány vývozního státu ve vyjádření uvedly pouze to, zda je přezkoumávané osvědčení pravé a zda má zboží preferenční původ v zemích Společenství (viz čl. 33 odst. 5). Uvedené informace byly obsaženy ve vyjádření jordánských celních orgánů, které tak dostály stanoveným obsahovým povinnostem ve vyjádření, a proto nebylo namístě postupovat podle čl. 31 odst. 6 Protokolu č. 3 Evropsko-středomořské předkládat předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie ohledně výkladu i tohoto ustanovení.

Do stěžovatelových ústavních práv nebylo postupem správních orgánů celní správy ani správních soudů zasaženo; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu