Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1723/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Oldřicha Víta, právně zastoupeného Mgr. Zuzanou Nedomlelovou, advokátkou, sídlem Vysoká 149/4, Liberec X - Františkov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 16. března. 2017 č. j. -43 a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 30. prosince 2016 č. j. -31, za účasti Okresního soudu v Liberci a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako účastníků řízení, a JUDr. Josefa Biňovce, jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas učiněným podáním, splňujícím formální náležitosti ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, konkrétně usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen " ") a usnesení Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud").

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že obecné soudy porušily jeho základní práva a svobody, jak jsou chráněny ústavním pořádkem České republiky. Konkrétně uvádí zásah do práva na soudní ochranu a práva na přístup k soudu podle ustanovení d (dále jen " "), podle ustanovení y a podle ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen Úmluva"). Stěžovatel je také přesvědčen, že obecné soudy zasáhly do jeho základního práva vlastnit majetek podle ustanovení y.

Z ústavní stížnosti a ústavní stížností napadených usnesení obecných soudů zjistil Ústavní soud následující skutečnosti pojící se k podstatě ústavní stížnosti. Na stěžovatele byla podána žaloba v tzv. bagatelní věci. V tomto řízení mu byl také ustanoven právní zástupce. Stěžovatel v řízení před okresním soudem sdělil, že žádá, aby bylo doručováno na adresu pensionu, ve kterém bydlel. Ve věci bylo vydáno rozhodnutí, které ukládalo stěžovateli povinnost zaplatit žalovanou částku, avšak dle tvrzení stěžovatele mu toto rozhodnutí nebylo nikdy doručeno. Následně bylo proti stěžovateli zahájeno exekuční řízení, na což stěžovatel reagoval návrhem na odklad provedení exekuce, což odůvodnil tím, že rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 24. 5. 2016 č. j. - 54 nemůže být exekučním titulem, neboť mu nebyl nikdy řádně doručen, tedy nemohl nabýt právní moci a tudíž je nevykonatelný. Tento návrh byl okresním soudem ústavní stížností napadeným usnesením zamítnut. Okresní soud uvedl, že návrh stěžovatele je podle ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), nedůvodný, protože důvody uplatněné stěžovatelem nenaplňují ustanovení , (dále jen " ") či ustanovení Okresní soud dále v odůvodnění uvedl, že návrh stěžovatele se jeví jako bezúspěšné bránění práva.

Toto rozhodnutí potvrdil ústavní stížností napadeným usnesením . V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že z návrhu stěžovatele na odklad provedení exekuce plyne, že žádá o odklad pouze do doby právní moci rozhodnutí o jeho návrhu na zastavení exekuce. O něm bylo již dle krajského soudu rozhodnuto usnesením okresního soudu ze dne 30. 12. 2016 č. j. -32, a to tak, že návrh byl zamítnut. Toto rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce stěžovatel nenapadl řádným opravným prostředkem, a tak nabylo právní moci dne 25. 1. 2017. proto konstatoval, že doba, na kterou stěžovatel žádal odložit provedení exekuce, uplynula nabytím právní moci citovaného rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Z tohoto důvodu nemůže být jeho odvolání důvodné. dále konstatoval, že stěžovateli byl k ochraně jeho práv ustanoven právní zástupce (advokát) a podle ustanovení se pak nadále doručuje pouze právnímu zástupci - a tomu byl rozsudek řádně doručen. Námitky proti takovému postupu považuje za irelevantní.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že obecné soudy se dostatečně nevypořádaly s jeho argumenty, ani s podstatnými okolnostmi případu. Jejich rozhodnutí považuje za svévolná a neodůvodněná řádně, neboť obsahují pouze citace zákonných ustanovení. Domnívá se, že obecné soudy přistoupily pouze k formálnímu výkladu zákonných ustanovení, aniž by se zabývaly jejich smyslem, či účelem, případně jeho argumentací. Stěžovatel je přesvědčen, že soudy vycházely pouze z ustanovení , podle kterého se doručuje pouze zástupcům účastníků řízení, nestanoví-li zákon jinak, aniž by vzaly v úvahu ustanovení , ve kterém se uvádí: "Stejnopis rozsudku vyhotoveného v listinné podobě a rozsudek vyhotovený v elektronické podobě se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou." Z toho podle stěžovatele plyne, že nejprve se doručuje účastníkům a teprve poté právním zástupcům, což popírá způsob doručování dle ustanovení Stěžovatel dále trvá na tom, že žádného právního zástupce neměl a okresní soud měl rozhodnutí doručit jemu. Tím, že zvolil opačný postup, dle jeho mínění jasně porušil zákonná procesní ustanovení a zasáhl tím do jeho základních práv a svobod.

vymezuje zvláštní kategorii návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné [viz ustanovení ], o kterých je zpravidla přípustné rozhodnout bez dalšího pouze na základě obsahu napadených soudních rozhodnutí a sdělení obsažených v ústavní stížnosti. Pokud Ústavní soud dospěje k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, je bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená usnesení z hlediska porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Vzhledem k obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (viz ustanovení y), který stojí mimo soustavu obecných soudů, a proto jej nelze považovat za další přezkumnou instanci v systému obecného soudnictví, která má pravomoc svým rozhodováním nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem, svěřeným y, je přezkoumávat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace na individuální případ je v pravomoci obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat až za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy postupovaly formalisticky a nepřihlédly k jeho argumentaci, případně svá rozhodnutí řádně neodůvodnily. Z odůvodnění ústavní stížností napadených usnesení však plyne, že se jak , tak okresní soud vypořádaly se všemi požadavky kladenými zákonem na odložení exekuce. Námitky stěžovatele stran doručení, ustanovení právního zástupce, či nesouhlas s provedeným výkladem jednotlivých ustanovení ( ), nejsou bez dalšího relevantní pro posouzení důvodnosti odkladu exekuce a nebyl důvod, aby jim obecné soudy věnovaly větší prostor. Tyto námitky mohou mít své opodstatnění v řízení o zastavení exekuce, což však není předmětem tohoto řízení před Ústavním soudem ani nebylo předmětem ústavní stížností napadeného řízení.

Z rozhodnutí obecných soudů je patrné, jak se vypořádaly s námitkami stěžovatele a z pohledu ochrany ústavnosti, ke které je Ústavní soud povolán, nelze shledat jakékoli vady kolidující s jeho základními právy a svobodami. To se týká i domnělých vad doručení, které stěžovatel zdůrazňuje. Jeho argumentace rozporem mezi ustanovením a ustanovením není správná, neboť mezi nimi žádný rozpor není - účastníkům se doručí, pokud nemají právní zástupce. Z rozhodnutí obecných soudů plyne, že stěžovatel zástupce měl. Lze tedy konstatovat, že obecné soudy postupovaly nikoli ryze formalisticky, ale přihlédly ke smyslu a účelu relevantní právní úpravy jak exekučního řádu, tak .

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2018

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu