Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
100769.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 3699/17
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 62, Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2017 č. j. 11 Kss 6/2017 -30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 28. 11. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 1 , čl. 2 , čl. 36 odst. 1 , čl. 37 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobo d, jakož i podle čl. 1 odst. 1 , čl. 2 a čl. 4 Ústav y. K tomu mělo dojít v důsledku "svévolné aplikace norem jednoduchého práva, jíž schází smysluplné odůvodnění" a nerespektování principu ne bis in idem v kárném řízení vedeném Nejvyšším správním soudem proti stěžovateli.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že návrhem ze dne 14. 8. 2017 č. j. MSP-3/2017-OJD-KN/1, podaným u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného, bylo se stěžovatelem, soudcem Krajského soudu v Brně, zahájeno kárné řízení. K tomuto návrhu ministr spravedlnosti (dále též "kárný navrhovatel") připojil kopii usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu ze dne 15. 5. 2017 č. j. NCOZ-1003-133/TČ-2017-417604, z jehož obsahu se podává, že shora uvedeného dne bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatele, a to za skutek, který je předmětem kárného návrhu v této věci.
Kárné řízení vedené proti stěžovateli pro stejný skutek bylo usnesením Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 27. 4. 2017 č. j. 11 Kss 2/2017 -63 zastaveno pro opožděnost návrhu podaného jiným kárným navrhovatelem - předsedou Krajského soudu v Brně.
Nejvyšší správní soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí dovodil, že předcházející kárné rozhodnutí tohoto soudu ze dne 27. 4. 2017 č. j. 11 Kss 2/2017 -63 překážku ne bis in idem pro další vedení kárného řízení v této věci nepředstavuje a není tudíž dán důvod pro zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že stran skutku, pro který byl podán kárný návrh, je proti stěžovateli současně vedeno trestní stíhání, Nejvyšší správní soud kárné řízení za podmínek vyplývajících z § 15 odst. 1 věty za středníkem zákona č. 7/2002 Sb. , o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, do doby ukončení trestního stíhání přerušil.
Předtím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu , a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu , tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 ).
K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu ). Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného.
V posuzované věci ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o přerušení kárného řízení, které je podle své povahy dočasné, a nikoli tedy proti konečnému rozhodnutí ve věci samé, jež je již procesními prostředky nenapravitelné a může jím dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod účastníka. Je zřejmé, že předmětné kárné řízení před Nejvyšším správním soudem doposud pravomocně neskončilo. Není proto věcí Ústavního soudu napravovat možná pochybení kárného soudu v čase, kdy je může napravit sám tento soud jako v projednávané věci.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2018
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj