Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3699/17

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 62, Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2017 č. j. -30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 28. 11. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle , , , a d, jakož i podle , a y. K tomu mělo dojít v důsledku "svévolné aplikace norem jednoduchého práva, jíž schází smysluplné odůvodnění" a nerespektování principu ne bis in idem v kárném řízení vedeném Nejvyšším správním soudem proti stěžovateli.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že návrhem ze dne 14. 8. 2017 č. j. MSP-3/2017-OJD-KN/1, podaným u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného, bylo se stěžovatelem, soudcem Krajského soudu v Brně, zahájeno kárné řízení. K tomuto návrhu ministr spravedlnosti (dále též "kárný navrhovatel") připojil kopii usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu ze dne 15. 5. 2017 č. j. NCOZ-1003-133/TČ-2017-417604, z jehož obsahu se podává, že shora uvedeného dne bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatele, a to za skutek, který je předmětem kárného návrhu v této věci.

Kárné řízení vedené proti stěžovateli pro stejný skutek bylo usnesením Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 27. 4. 2017 č. j. -63 zastaveno pro opožděnost návrhu podaného jiným kárným navrhovatelem - předsedou Krajského soudu v Brně.

Nejvyšší správní soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí dovodil, že předcházející kárné rozhodnutí tohoto soudu ze dne 27. 4. 2017 č. j. -63 překážku ne bis in idem pro další vedení kárného řízení v této věci nepředstavuje a není tudíž dán důvod pro zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že stran skutku, pro který byl podán kárný návrh, je proti stěžovateli současně vedeno trestní stíhání, Nejvyšší správní soud kárné řízení za podmínek vyplývajících z věty za středníkem , o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, do doby ukončení trestního stíhání přerušil.

Předtím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , a to včetně podmínky ustanovení , tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje ( ).

K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s a 4 ). Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného.

V posuzované věci ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o přerušení kárného řízení, které je podle své povahy dočasné, a nikoli tedy proti konečnému rozhodnutí ve věci samé, jež je již procesními prostředky nenapravitelné a může jím dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod účastníka. Je zřejmé, že předmětné kárné řízení před Nejvyšším správním soudem doposud pravomocně neskončilo. Není proto věcí Ústavního soudu napravovat možná pochybení kárného soudu v čase, kdy je může napravit sám tento soud jako v projednávané věci.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2018

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj