Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 60/2024-A-36

-36

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka České loděnice a. s., se sídlem v Děčíně, Vítězství 56, PSČ 405 02, identifikační číslo osoby 00152226, zastoupeného Mgr. Pavlem Voskou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Psárská 1347/1, PSČ 141 00, o insolvenčním návrhu dlužníka a věřitelů 1/ A. Y., 2/ S. Z., 3/ P. A., 4/ J. B., 5/ M. C., 6/ V. D., 7/ V. D., 8/ B. G., 9/ V. H., 10/ V. K., 11/ P. K., 12/ I. K., 13/ O. M., 14/ L. N., 15/ A. O., 16/ J. P., 17/ R. P., 18/ L. S., 19/ A. S., 20/ J. Š., 21/ R. Š., 22/ Z. Š. a 23/ J. T., zastoupených Mgr. et. Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, PSČ 405 02, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2024, č. j. , -28, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Usnesením ze dne 14. února 2024, č. j. -16, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné:

[1] Zjistil úpadek dlužníka (České loděnice a. s.; bod I. výroku).

[2] Ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Ing. Pavla Fabiana (bod II. výroku).

[3] Rozhodl, že insolvenční řízení bude vedeno jako hlavní insolvenční řízení ve smyslu článku 3 odstavce 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015, o insolvenčním řízení (bod XIV. výroku).

2. Insolvenční soud uvedl, že insolvenční navrhovatelé č. 1 až 23 (věřitelé dlužníka) podali insolvenční návrh dne 16. ledna 2024 a dne 30. ledna 2024 mu byl doručen (rovněž) dlužníkův insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení reorganizace spolu s reorganizačním plánem a zprávou o reorganizačním plánu.

3. Vycházeje z , 2, , 3, , a , o úpadku a způsobech jeho řešení (), dospěl insolvenční soud k závěru, že dlužník je v úpadku, poněvadž má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Vyložil, že nebyly splněny podmínky k tomu, aby zároveň rozhodl o způsobu řešení úpadku reorganizací, neboť dlužník nepředložil reorganizační plán přijatý též alespoň polovinou zajištěných věřitelů (podle ). Dlužníkem odkazovaný se přitom uplatní až při případném následném schvalování reorganizačního plánu. Nerozhodl však ani o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, jelikož neměl informaci o dlužníkově obratu za poslední účetní období. Proto též neustanovil insolvenčního správce navrženého dlužníkem, nýbrž insolvenčního správce určeného předsedou insolvenčního soudu ze zvláštní části seznamu insolvenčních správců podle .

4. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. dubna 2024, č. j. , -28, potvrdil odvoláním napadený bod II. výroku usnesení insolvenčního soudu a odmítl odvolání proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu.

5. Odvolací soud – vycházeje z , 2, , , , a , 5 a ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2022, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 47/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 47/2018“), a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sp. zn. – dospěl k následujícím závěrům:

6. V důsledku přistoupení dlužníka k insolvenčnímu návrhu věřitelů se s insolvenčním návrhem zachází jako s dlužnickým insolvenčním návrhem, s čímž se nutně pojí i nepřípustnost dlužníkova odvolání proti rozhodnutí o úpadku podle ustanovení věty první . Proto v tomto rozsahu odvolání dlužníka odmítl podle , (dále též jen „“).

7. Insolvenční soud nepochybil, ustanovil-li insolvenčním správcem osobu určenou předsedou soudu postupem podle ustanovení ; dlužníkem požadovaný postup podle nebyl možný, jelikož nebylo rozhodnuto o povolení reorganizace. Dlužník též namítal, že insolvenční soud nerozhodl o způsobu řešení jeho úpadku reorganizací a že insolvenčním správcem měl být ustanoven Mgr. Bc. David Vandrovec, jehož určil v předloženém reorganizačním plánu, avšak netvrdil žádné relevantní důvody pro vyloučení ustanoveného insolvenčního správce z insolvenčního řízení a takové skutečnosti se nepodávají ani z obsahu insolvenčního spisu.

8. V projednávané věci nelze považovat za zcela chybný postup insolvenčního soudu, jenž nespojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o způsobu jeho řešení, neboť své důvody vyložil v odůvodnění. K tomu odvolací soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2020, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. , z nichž plyne, že insolvenční soud nemusí vždy bezpodmínečně spojit s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o způsobu jeho řešení (o povolení předjednané reorganizace), ale může si takové rozhodnutí vyhradit k samostatnému rozhodnutí vydanému do tří měsíců ( ).

II. Dovolání a vyjádření k němu

9. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení těchto otázek procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny:

[1] Je v rámci tzv. předjednané reorganizace ve smyslu ustanovení nutné přikládat souhlasy těch věřitelů, kteří nejsou dlužníkem sestaveným reorganizačním plánem dotčeni, neboť podle něj budou 100 % uspokojeni?

[2] Je insolvenční soud oprávněn vyhradit si rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka na pozdější dobu, předloží-li dlužník, který nesplňuje kvantitativní kritéria pro přípustnost reorganizace podle ustanovení , návrh na povolení tzv. předjednané reorganizace?

[3] Je insolvenční soud oprávněn neustanovit insolvenčního správce určeného reorganizačním plánem, předloží-li dlužník, jenž nesplňuje kritéria podle ustanovení , návrh na povolení tzv. předjednané reorganizace?

10. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle věty prvé ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení odvolacího soudu, tak výroky I. a II. usnesení insolvenčního soudu, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položeným otázkám následovně:

12. Napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo pravomocně rozhodnuto o návrzích na tzv. předjednanou reorganizaci a na ustanovení insolvenčního správce určeného reorganizačním plánem.

13. V rámci tzv. předjednané reorganizace podle není nutné přikládat souhlasy věřitelů, kteří nejsou dlužníkem sestaveným reorganizačním plánem dotčeni, neboť podle něj budou plně uspokojeni. Ustanovení je totiž třeba vykládat v kontextu , podle něhož se skupina věřitelů, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny, vždy považuje za skupinu, která reorganizační plán přijala. Tomu svědčí i systematický výklad, jelikož preferuje sanační způsob řešení úpadku dlužníků a řešení úpadku konkursem je zejména určeno pro případy nepoctivosti dlužníků, popřípadě objeví-li se objektivní překážky.

14. Insolvenční soud není oprávněn vyhradit si rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka na pozdější dobu ani neustanovit insolvenčního správce určeného reorganizačním plánem, předložil-li dlužník, jenž nesplňuje kvantitativní kritéria podle , návrh na povolení tzv. předjednané reorganizace, jelikož by tím došlo k nepřípustnému ohýbání pravidel o tzv. předjednané reorganizaci.

15. Kdyby soudy správně vyřešily tyto procesní otázky, bylo by jediným možným řešením současné rozhodnutí (ve smyslu ) o úpadku, o povolení reorganizace a o ustanovení insolvenčního správce určeného reorganizačním plánem podle věty druhé .

16. Pro úplnost dovolatel dodává, že nesprávnými rozhodnutími soudy umožnily věřiteli č. 31 RICHHILL s. r. o. brojícímu proti reorganizaci (přestože jde o věřitele s marginální pohledávkou) prosadit prohlášení konkursu na jeho majetek a zvolení insolvenčního správce (na schůzi věřitelů).

III. Přípustnost dovolání

17. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

18. Dovolatel napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i ve výroku, jímž odvolací soud odmítl jako nepřípustné odvolání proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu (o zjištění úpadku).

19. Potud Nejvyšší soud dovolání odmítl podle jako objektivně nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a vzhledem k není přípustné ani podle (dovolání tu směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle ).

20. Ve zbývající části, jíž odvolací soud potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu o ustanovení insolvenčního správce, Nejvyšší soud dovolání, které může být přípustné jen podle (a pro něž potud neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v ), odmítl jako nepřípustné podle a 2

21. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž toto rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:

22. Ustanovení omezuje odvolací důvody proti rozhodnutí insolvenčního soudu o ustanovení insolvenčního správce jen na námitku, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý (věta druhá) a zároveň vylučuje z odvolací argumentace skutečnosti, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí insolvenčního soudu (věta třetí).

23. Existuje vazba mezi a , jež poměřuje důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce jeho poměrem k věci nebo k osobám účastníků.

24. Odvolací důvod založený na námitce, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro (své) ustanovení se zjevně pojí k předpokladům vymezeným pro ustanovení konkrétního (opatřením pojmenovaného) insolvenčního správce ustanoveními až (vyjma již vydělené nepodjatosti upravené ), tedy k podmínkám, jež musí splňovat každá osoba, která přichází v úvahu jako insolvenční správce konkrétního dlužníka.

K tomu srov. např. R 47/2018 (k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil za srovnatelného skutkového stavu např. v důvodech usnesení ze dne 24. ledna 2019, sen. zn. ) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2022, sen. zn. .

25. Současně platí, že dovolání proti výroku o ustanovení insolvenčního správce nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by tento výrok nemohl samostatně obstát. K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

26. Ustanovení přitom podmiňuje ustanovení insolvenčním správcem osoby určené v předloženém reorganizačním plánu spojením rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o povolení reorganizace podle .

27. Prostřednictvím dovolatelem položených otázek tudíž nelze založit přípustnost dovolání ve vztahu k té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o ustanovení insolvenčního správce, jelikož první dvě otázky se tohoto výroku netýkají a třetí otázkou dovolatel zjevně vybočil z uvedeného zákonného rámce, neboť mylně váže ustanovení insolvenčního správce určeného reorganizačním plánem na (toliko) předložení návrhu na povolení reorganizace. Není přitom pochyb o tom, že rozhodnutí o povolení reorganizace podle nebylo v daném insolvenčním řízení vydáno. Naopak se z insolvenčního rejstříku podává, že insolvenční soud zamítl návrh dlužníka na povolení reorganizace a na jeho majetek prohlásil konkurs usnesením ze dne 6. května 2024, č. j. -11, jež bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 15. července 2024, sen. zn. .

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 12. 2024

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu