Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3182/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti P. N., zastoupené Mgr. Olgou Daňkovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Slovanská 781, proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 4. 7. 2017, č. j. -620, a Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 5. 2016, č. j. -318, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, Okresního soudu v Liberci jako účastníků řízení a nezletilých M. Š., Z. Š. a dále D. Š., Svobody 279/6, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Liberci svěřil rozsudkem ze dne 16. 5. 2016, č. j. -318, nezletilou M. do péče otce (výrok I.) a nezletilou Z. do péče matky - stěžovatelky (výrok II.). Nalézací soud dále uložil stěžovatelce povinnost přispívat na výživu nezletilé M. částkou 500 Kč měsíčně (výrok III.) a otci na výživu nezletilé Z. částkou 3 000 Kč měsíčně (výrok IV.), rodičům upravil styk s nezletilými dětmi (výroky V., VI., VI. a IX.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok X.).

Soud prvního stupně zjistil, že ze znaleckého zkoumání jednoznačně vyplynula neschopnost rodičů komunikovat a spolupracovat. Podle znalkyně mají rodiče nezletilých dětí mezi sebou napjatý vztah a jsou k sobě krajně nedůvěřiví - otec je sice schopný dohody, ale vadí mu nepřátelské zapojení matčiných příbuzných; naopak matka (stěžovatelka) odmítá jakoukoliv komunikační vstřícnost vůči otci. Podle znalkyně je vztah otce a nezletilé M. přirozený a oboustranně citlivý; nezletilá otce přijímala s důvěrou jako autoritu, ten o ni projevoval přiměřený, pečovatelský a láskyplný zájem. K výchovným předpokladům matky uvedla znalkyně, že je závislá na své rodině, vztah k dětem má ochranitelsky majetnický a její výchovu zhodnotila jako liberální až laxní. Znalkyně zdůraznila, že matka není ochotná spolupracovat a respektovat kompetence druhého rodiče, její výchovné předpoklady zhodnotila jako ne příliš dobré. Rodiče nebyli schopni spolupracovat při péči o nezletilé děti, a především matka považovala všechny nabízené možnosti za nepřijatelné. Nalézací soud na základě výše uvedených zjištění uzavřel, že střídavá péče není za dané situace možná a zohlednil vhodné výchovné předpoklady otce společně s jeho zájmem o nezletilou M.; proto ji svěřil do otcovy výlučné péče a matce upravil široký styk. Nezletilá Z. byla naopak vzhledem ke svému nízkému věku svěřena do výlučné péče matky a otci upraven široký rozsah styku.

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodnutí změnil rozsudkem ze dne 4. 7. 2017, č. j. -620, a to tak, že obě nezletilé dcery svěřil do střídavé péče rodičů - v intervalu jednoho týdne (výrok I.), zvlášť upravil režim střídání péče pro období letních prázdnin a vánočních svátků (výroky II. a III.) a stanovil způsob předávání nezletilých dětí do péče druhého rodiče (výroky IV. a V.). Výroky o výživě dětí odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil (výrok VI.).

Odvolací soud uvedl, že oba rodiče v podstatě splňují předpoklady pro to, aby jim byly nezletilé děti svěřeny do péče; s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 30. 12. 2014,

sp. zn.

, uzavřel, že oba rodiče projevují o děti upřímný zájem a ani u jednoho z nich nebyly shledány okolnosti, pro které by byl z péče o děti vyloučen. V nejlepším zájmu nezletilých dětí tak je jejich svěření do střídavé péče obou rodičů - i s ohledem na skutečnost, že jejich bydliště se nachází ve stejném městě. Vzhledem k trvajícímu sporu rodičů, upravil odvolací soud zvlášť péči i pro období letních prázdnin a vánočních svátků.

Proti napadeným rozsudkům se stěžovatelka brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení ústavních práv - zejména na rovnou péči o dítě podle a práva na spravedlivý proces podle základních práv a svobod (dále jen " "). Stěžovatelka má za to, že nalézací soud neprovedl řádně dokazování; zejména mu vytýká, že opomenul rozhodnout o vznesených důkazních návrzích - nevyslechl členy stěžovatelčiny rodiny a vycházel z písemného znaleckého posudku, aniž by předtím znalkyni vyslechl. Obecným soudům celkově vytýká, že jejich skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, neboť podle stěžovatelky žádné důkazy neprokázaly schopnost otce "kvalifikované komunikace a kooperace s druhým rodičem nebo respekt k druhému rodiči." Stěžovatelka dále namítá, že obecné soudy odmítly veškeré důkazy, které byly v neprospěch otce a střídavé péče. Stěžovatelka tvrdí, že řízení bylo zatíženo průtahy, jelikož odvolací řízení trvalo celý rok jenom proto, že se čekalo na vyhotovení revizního znaleckého posudku, který nakonec nebyl v řízení ani použit, protože nesplňoval zákonné požadavky; stejnou vadou zatížil řízení svým kasačním zásahem odvolací soud. Stěžovatelka se rovněž dovolává práva dítěte na oba rodiče (rovnosti rodičovských práv matky a otce) podle . K tomu namítá, že obecné soudy stanovily nerovným způsobem péči o nezletilé děti v období vánoc, neboť matka má podle zvláštní úpravy právo na péči o děti pouze každý lichý rok ve dnech 24. a 25. prosince, zbývající vánoční dny bude mít děti v péči vždy otec, neboť na tyto dny připadá jeho "běžná" péče. Na závěr stěžovatelka uvádí, že ve věci nebyl sledován nejlepší zájem nezletilých dětí - obecné soudy měly opomenout zvážit jejich nízký věk a dopady změny péče.

Ústavní soud si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal protokoly z jednání obecných soudů a vyjádření Okresního soudu v Liberci, který sdělil, že vzájemné vztahy rodičů vyplývaly výrazně z jejich projevů během nařízených jednání a byly také potvrzeny podrobným znaleckým posudkem; výslech členů rodiny matky byl proto nadbytečný. Z čestných prohlášení členů otcovy rodiny mělo být zjištěno pouze to, že není v péči o nezletilé děti osamocený.

Stěžovatelka ve své replice namítá, že z vyjádření nevyplývá, proč v dané věci nebyla vyslechnuta znalkyně a odmítnuty další důkazní návrhy. Dále stěžovatelka uvedla, že nesouhlasí, aby členové její rodiny byli považováni za automaticky podjaté svědky; je přesvědčena, že obecné soudy soustavně upřednostňují otce.

Ve věci se dále vyjádřil magistrát města Liberce - odbor sociální péče jakožto orgán sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), který je s věcí dobře obeznámen. Ve vyjádření uvedl, že ani opakovaným šetřením nebyly shledány v péči žádného z rodičů závažné nedostatky; totéž sdělila i mateřská a základní škola. Střídavá péče je realizována a není známo, že by některý z rodičů v péči selhával. Stěžovatelka pouze subjektivně poukazuje na nedostatky v péči otce, v mezidobí podala nový návrh na zahájení řízení o svěření nezletilých do její výlučné péče a vydání předběžného opatření, neboť otec byl shledán vinným ze spáchání několika trestných činů. Tyto trestné činy však podle OSPOD a odůvodnění odsuzujících rozsudků byly důsledkem vypjaté situace mezi rodiči a trestná činnost otce nesměřovala proti nezletilým. Orgán sociálně právní ochrany dětí ve svém vyjádření jednoznačně zastal názor, že momentálně nejsou splněny podmínky pro změnu formy péče ani nařízení předběžného opatření. V současné době oba rodiče se základní školou, kterou navštěvuje nezletilá M., spolupracují, o dění ve škole se zajímají a nezletilá je na výuku od obou rodičů připravena srovnatelně.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost je částečně nepřípustná ve smyslu ; ve zbytku je zjevně neopodstatněná podle téhož zákona.

Ve vztahu k výroku VI. rozsudku odvolacího soudu je ústavní stížnost nepřípustná podle ve spojení s , neboť jím bylo rozhodnutí ohledně vyživovací povinnosti zrušeno a věc vrácena zpět nalézacímu soudu k dalšímu řízení. V tomto rozsahu řízení u obecných soudů dále probíhá a nebyly tak vyčerpány všechny procesní prostředky ochrany, které stěžovatelce zákon k ochraně jejího práva poskytuje - ústavní stížnost je proto částečně nepřípustná.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle y a z tohoto důvodu mu přísluší přezkoumávat pouze ústavnost napadených rozhodnutí. Do činnosti obecných soudů proto zasahuje pouze v případě, že jejich rozhodnutím bylo zároveň porušeno některé ústavně chráněné právo. Projednávaná věc takovým případem není.

Ohledně namítaného protiústavního zásahu do práva na spravedlivý proces, které mělo spočívat v tom, že nalézací soud opomenul některé důkazy, dospěl Ústavní soud k závěru, že uvedenou vadou napadený proces netrpí. Opomenutými důkazy jsou takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně ty, jimiž se soud podle zásad volného hodnocení nezabýval. Právo na spravedlivý proces neznamená, že bude bezpodmínečně proveden účastníkem navržený důkaz - k tomu srovnej např. nález ze dne 11. 11. 2003,

sp. zn.

. V nyní souzené věci stěžovatelka navrhla provést důkaz výslechem svědků (svých rodičů) i další důkazy - všechny tyto důkazní návrhy však byly v souladu s zamítnuty jako nadbytečné. Nalézací soud neopomenul o důkazních návrzích stěžovatelky rozhodnout a nezasáhl do jejího ústavního práva. Nalézacímu soudu lze částečně vytknout nedostatečné odůvodnění jeho procesního postupu, neboť bližší odůvodnění nadbytečnosti důkazů by přispělo k větší přesvědčivosti rozhodnutí; není to však důvod ke zrušení rozsudku.

Ani ohledně námitek stěžovatelky ohledně extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy nemůže Ústavní soud stěžovatelce přisvědčit. Zejména z vyjádření orgánu sociálně právní ochrany dětí a písemného znaleckého posudku vyplynulo, že rodiče mají mezi sebou silný konflikt, vzájemně nejsou schopni vstřícné komunikace, přesto se jejich vztahy částečně zkonsolidovaly - natolik, aby mohla fungovat střídavá péče v zájmu nezletilých dětí. V řízení bylo zjištěno, že oba rodiče jsou způsobilí pečovat o nezletilé děti a vytvořit jim vhodné zázemí pro jejich výchovu; žádné provedené důkazy nejsou v rozporu s těmito pro věc zásadními skutkovými závěry. Jestliže se znalkyně vyjádřila ke vhodnosti střídavé péče, pak jí toto hodnocení podle nepřísluší, neboť nejde o odbornou skutkovou otázku, ale o otázku právní. Uvedené pochybení však není takové intenzity, aby odůvodnilo kasační rozhodnutí Ústavního soudu. Z posudku znalkyně soud čerpal jiná pro věc relevantní zjištění; především je však rozsudek odvolacího soudu založen na skutkové otázce, k níž není třeba odborných znalostí.

Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že obecné soudy měly vyslechnout znalkyni v souladu s , neboť znalecký posudek je důkazní prostředek, který je zásadně založen na prvku ústnosti a je právem účastníka řízení (až na výjimky) ústně konfrontovat ustanoveného znalce. S písemným posudkem se lze spokojit pouze v odůvodněných a výjimečných případech. Znalkyně hodnotila v tomto případě výchovné předpoklady obou rodičů pozitivně. Uvedená vada (nevyslechnutí znalkyně) nedosahuje ústavněprávní relevance, neboť dopad na výsledné rozhodnutí ve věci samé nemá. Vycházel-li soud ze zjištění, že rodiče bydlí v blízké vzdálenosti a mají předpoklady pro výchovu dětí na přibližně stejné úrovni - pak nejde o odbornou skutkovou otázku, naopak jde o zjištění učiněná i z jiných důkazů, než je znalecký posudek.

Stěžovatelka dále tvrdí, že řízení bylo zatíženo průtahy - a Ústavní soud jí v tom dává částečně zapravdu. Kdyby však Ústavní soud v důsledku namítaných průtahů napadené rozhodnutí zrušil, délka řízení by se tím jen prodloužila a konečné rozhodnutí oddálilo. V případě nesprávného úředního postupu svědčí stěžovatelce právo na náhradu škody - nemajetkové újmy, jak to předpokládá článek 36 odst. 3 a , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

Stěžovatelka se snaží zpochybnit vhodnost střídavé péče s ohledem na nejlepší zájem nezletilých dětí. V této argumentaci jí Ústavní soud nepřisvědčil, jelikož ve věci byly splněny předpoklady pro její nařízení (viz nález ze dne 30. prosince 2014

sp. zn.

), navíc rodiče žijí 2 km od sebe a zvolená forma péče v zásadě naplňuje ideu, že dítě má právo na péči a styk s oběma rodiči ve stejném rozsahu. Nepochybným nejlepším zájmem dětí je, aby vyrůstaly ve stálém a klidném prostředí, které nebude ovlivněno sporem rodičů. Napadené rozsudky mohou v tomto ohledu přinést do života nezletilých dětí potřebný pevný řád, čímž je naplněný jejich nejlepší zájem. Navíc Ústavní soud zohlednil, že střídavá péče v současné době probíhá, rodiče i nezletilé děti se již novým podmínkám přizpůsobili a případná kasace rozhodnutí by neměla pozitivní účinky na poměry nezletilých. Orgán sociálně právní ochrany dětí opakovaně neshledal nedostatky v péči žádného z rodičů, oba nezletilou M. do školy řádně připravují a žádný z nich v péči neselhává.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh částečně nepřípustný podle a částečně jako návrh zjevně neopodstatněný podle téhož zákona.

Jako obiter dictum Ústavní soud uvádí, že rodiče by měli upřít veškeré své úsilí k tomu, aby se situace v rozpadlé rodině zklidnila - jedině to bude v zájmu jejich nezletilých dětí. Zklidnění rozhodně nedocílí opakovaným podáváním návrhů všeho druhu, nebo dokonce pácháním trestné činnosti. Selhali-li rodiče jako partneři, neměli by své selhání přenášet na nezletilé děti. Střídavá péče sice není samospasitelná, ale v dané situaci, bydlí-li rodiče nedaleko od sebe a pečují-li o děti oba kvalitně, jsou pro ni vytvořeny dobré předpoklady; její režim (režim předávání dětí) lze navíc vhodně nastavit tak, aby byl kontakt mezi rodiči minimální, nejsou-li schopni jakékoliv komunikace, a byl její režim spravedlivě (rovnoměrně) upraven pro oba rodiče stejně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu