Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 81/2024-B-3321

MSPH 96 INS 714/200929 NSČR 81/2024-B-3321

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 300/7, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 00033243, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o zproštění a odvolání z funkce insolvenčního správce a o odvolání věřitelského výboru, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Libuší Krafft, advokátkou, se sídlem v Praze 7, U Studánky 326/26, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2024, č. j. , -3290, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Usnesením ze dne 9. listopadu 2023, č. j. -3273, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Zamítl návrh dlužníka (Pražského stavebního bytového družstva), aby zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka (JUDr. Tomáše Pelikána) [bod I. výroku].

[2] Zamítl návrh dlužníka, aby insolvenčního správce dlužníka odvolal z funkce (bod II. výroku).

[3] Zamítl návrh dlužníka, aby odvolal z funkce členy věřitelského výboru (bod III. výroku).

2. Insolvenční soud – vycházeje z , , , , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – dospěl k následujícím závěrům:

3. Opakované návrhy dlužníka na odvolání nebo zproštění insolvenčního správce z funkce a odvolání členů věřitelského výboru obsahují de facto totožnou argumentaci, přičemž dlužník nedoložil podklady, jimiž by prokázal pravdivost svých tvrzení.

4. Pochybení insolvenčního správce insolvenční soud neshledal.

5. Porušení nebo zanedbání povinností nebo porušení povinností chránit společný zájem věřitelů neshledal insolvenční soud ani u členů věřitelského výboru nebo u jeho předsedy.

6. Důvod odvolat insolvenčního správce z funkce nebo jej funkce zprostit neshledal insolvenční soud ani na základě námitky, že insolvenční správce nesplňuje podmínku bezúhonnosti pro výkon funkce podle , o insolvenčních správcích, neboť byl statutárním orgánem KARDANEX a. s. v likvidaci (dále jen „společnost K“), o jejímž úpadku bylo rozhodnuto 4. června 2020, a že byl vyškrtnut ze seznamu insolvenčních správců, protože nemá povolení k výkonu činnosti insolvenčního správce podle zákona o insolvenčních správcích, přičemž po vyškrtnutí Ministerstvo spravedlnosti nevykonává dohled nad jeho činností.

7. Insolvenčnímu správci zaniklo právo vykonávat funkci k 31. prosince 2009 podle , o insolvenčních správcích. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 60/2014“) [rozsudek je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], vyplývá, že tato skutečnost není sama o sobě důvodem k tomu, aby byl insolvenční správce odvolán z funkce, nebo aby byl zproštěn výkonu funkce.

8. Insolvenční řízení v dané věci je de facto (po zpeněžení majetkové podstaty) u konce a insolvenční správce byl ponechán ve funkci více než 10 let, takže by se nejevilo účelným odvolat jej v této fázi řízení z funkce nebo jej funkce zprostit.

9. Insolvenční správce aktuálně vskutku nesplňuje podmínku bezúhonnosti (§ 6 odst. 1 písm. d/ zákona o insolvenčních správcích), neboť v době od 30. listopadu 2011 do 26. června 2015 a v době od 30. května 2018 byl členem představenstva společnosti K, o jejímž úpadku bylo rozhodnuto 4. června 2020. Konkurs na majetek společnosti K byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení dne 30. března 2023. Za situace, kdy insolvenčnímu správci zaniklo právo vykonávat funkci ke dni 31. prosince 2009, takže Ministerstvo spravedlnosti nemohlo zahájit správní řízení o případném zrušení povolení, má insolvenční soud za to, že není naplněna podmínka pro odvolání insolvenčního správce z funkce podle .

10. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. května 2024, č. j. , -3290, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

11. Odvolací soud – vycházeje rovněž z , , , , , a – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:

12. Ze správných skutkových zjištění insolvenčního soudu plyne, že v daném případě nebyly dány důvody pro odvolání insolvenčního správce z funkce nebo pro jeho zproštění. Ve shodě s insolvenčním soudem má i odvolací soud za to, že činnost správce netrpí závažnými nedostatky, ani nebylo shledáno, že by insolvenční správce nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí.

13. Rovněž nebyla shledána podjatost členů věřitelského výboru, ani nebyly shledány nedostatky v jejich činnosti.

14. Správný je i závěr insolvenčního soudu, že pouhý zánik oprávnění vykonávat funkci insolvenčního správce podle § 40 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích nebo nesplnění podmínky bezúhonnosti podle § 6 odst. 1 písm. d/ zákona o insolvenčních správcích nejsou v dané věci skutečnostmi, pro něž by bylo nezbytné odvolat insolvenčního správce z funkce; ostatně dlužník ani není osobou oprávněnou k podání návrhu na odvolání insolvenčního správce ( ).

15. Odvolací soud se se závěry insolvenčního soudu ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odkazuje.

II. Dovolání a vyjádření k němu

16. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Konkrétně jde o následující otázky:

[1] Může insolvenční soud odmítnout zprostit (funkce) nebo odvolat (z funkce) insolvenčního správce, který nesplňuje podmínku bezúhonnosti?

[2] Může insolvenční správce poté, co pozbyl oprávnění používat datovou schránku typu „OVM“ (osoba veřejné moci), nadále působit jako insolvenční správce a používat datovou schránku, jež není typu „OVM“, která neumožňuje bezplatnou elektronickou komunikaci s účastníky insolvenčního řízení?

[3] Je obcházením zákona o insolvenčních správcích, je-li insolvenčnímu správci vyškrtnutému ze seznamu insolvenčních správců pro nesplnění podmínek výkonu funkce umožněno nadále vykonávat funkci bez složení odborné zkoušky, bez patřičného povolení Ministerstva spravedlnosti a zejména bez zákonem předpokládaného dohledu Ministerstva spravedlnosti?

17. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

18. Insolvenční správce dlužníka ve vyjádření má rozhodnutí obou soudů za věcně správná.

III. Přípustnost dovolání

19. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný v aktuálním znění.

20. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle , přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v

21. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (17. dubna 2009) se uplatní v insolvenčním řízením vedeném na majetek dlužníka i v době od 1. června 2019 ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony]. v tomto (rozhodném) znění se uplatní i při zkoumání přípustnosti dovolání.

22. Dovolatel podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu; jiné rozlišení co do rozsahu, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá ( ), jeho dovolání neobsahuje, ačkoliv (jediný) výrok napadeného usnesení potvrzuje usnesení insolvenčního soudu jako celek, tedy ve všech třech jeho výrocích.

23. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení věty první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., a v poměrech ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč.

24. Dovolání pak logicky není (nemůže být) přípustné podle 237 , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení pouze otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022, sen. zn. ).

25. Poměřováno závěry shrnutými v odstavcích 23. a 24. odůvodnění shora nemá Nejvyšší soud důvod připustit dovolání v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě III. výroku, tedy ve výroku o zamítnutí návrhu na odvolání členů věřitelského výboru z funkce. Na řešení dovolatelem položených otázek totiž rozhodnutí soudů o návrhu na odvolání členů věřitelského výboru nespočívá ani spočívat nemá (odpovědi na tyto otázky jsou pro účely posouzení, zda členové věřitelského výboru mají být odvoláni z funkce, právně bezcenné). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu bez dalšího odmítl podle a 2

26. Pro účely posouzení, zda je důvod na základě položených otázek připustit dovolání proti napadenému usnesení v rozsahu, v němž se týká výroku o odvolání z funkce insolvenčního správce, potažmo v rozsahu, v němž se týká výroku o zproštění funkce insolvenčního správce, je nutno mít na paměti, že k odvolání insolvenčního správce z funkce přistupuje insolvenční soud „z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce“ ( ), kdežto zproštění funkce insolvenčního správce je nástrojem, jenž postihuje insolvenčního správce, „který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem“ ( ), což potvrzuje i ustálená judikatura; k srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 135/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 135/2018“), a k srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 48/2016“), nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 58/2016“).

27. Co do důvodů pro zproštění funkce insolvenčního správce Nejvyšší soud sjednotil rozhodovací praxi soudů při výkladu ustanovení tím, že pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 91/2014“), uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. . Podle závěrů R 91/2014 důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení , liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením nebo s ustanovením , nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem. Ze závěrů R 91/2014 vychází i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Srov. opět důvody R 48/2016 nebo důvody R 58/2016.

28. Judikatorně ustálený je i závěr, že i patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností; srov. k odstavec 20. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2022, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 100/2022“), a k opěr důvody R 48/2016 nebo důvody R 58/2016.

29. Poměřováno závěry formulovanými v odstavcích 27. a 28. odůvodnění shora, v rozsahu, v němž odvolací soud výrokem svého usnesení potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (ve výroku o zamítnutí návrhu dlužníka, aby insolvenční soud insolvenčního správce dlužníka zprostil funkce), nezakládá přípustnost dovolání otázka č. [1], jelikož dovolatelem akcentovaná ztráta bezúhonnosti insolvenčního správce dlužníka (ve smyslu § 6 odst. 1 písm. d/ ve spojení s § 7 odst. 1 písm. d/ zákona o insolvenčních správcích) se nepojí s „neplněním povinností“ insolvenčním správcem v daném insolvenčním řízení, s porušením povinnosti „postupovat při výkonu své funkce s odbornou péčí“ ani se „závažným porušením důležité povinnosti, uložené (insolvenčnímu správci) zákonem nebo soudem“ ( , R 48/2016, R 58/2016). Totéž platí pro otázku č. [2].

30. V rozsahu, v němž odvolací soud výrokem svého usnesení potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku (ve výroku o zamítnutí návrhu dlužníka, aby insolvenční soud insolvenčního správce dlužníka odvolal z funkce), Nejvyšší soud důvod připustit dovolání pro odpověď na otázky č. [1] a [2] též nemá.

31. Potud Nejvyšší soud především připomíná, že odvolací soud odůvodnil zamítnutí návrhu dlužníka, aby insolvenční správce byl odvolán z funkce, též tím, že dlužník (ani) není osobou oprávněnou k podání návrhu na odvolání insolvenčního správce; srov. reprodukci napadeného rozhodnutí v odstavci 14. odůvodnění shora a odstavec 25. odůvodnění napadeného usnesení). Proti tomuto závěru [jenž se uplatní toliko v poměrech zvláštního důvodu pro odvolání z funkce v , je potud souladný s judikaturou Nejvyššího soudu představovanou např. usnesením ze dne 31. května 2023, sen. zn. , a obstojí jako samostatný důvod zamítnutí takového návrhu (srov. argumentaci v odstavci 23. odůvodnění shora)], dovolání nebrojí. Možnost navrhnout odvolání insolvenčního správce z funkce na základě skutečností, jichž se týká otázka č. [2], tedy dovolatel neměl.

32. Judikatorně ustálený je dále závěr, že podle odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle bez dalšího (srov. opět R 100/2022). S tímto závěrem je napadené rozhodnutí v souladu, takže důvod připustit dovolání pro odpověď na otázku č. [1] Nejvyšší soud nemá.

33. Důvod připustit dovolání nemá Nejvyšší soud ani pro odpověď na otázku č. 3. Je-li následkem zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce možnost (nikoli povinnost) odvolat insolvenčního správce z funkce podle , pak logicky nemůže jít o důvod pro zproštění funkce insolvenčního správce podle .

34. Odpověď na otázku č. 3 (souladná se závěry napadeného usnesení) ostatně plyne z R 60/2014 (pro zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce k 31. prosinci 2009 podle § 40 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích) a z R 100/2022 (pro zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce z dalších příčin) a důvod ke změně této judikatury Nejvyšší soud nevidí.

35. Rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu k a k nedovodil Nejvyšší soud ani na základě dalšího obsahu dovolání (mimo otázky, pro něž dovolatel žádal dovolání připustit). Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto odmítl i ve zbývajícím rozsahu podle a 2

36. Jen pro úplnost (bez vlivu na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud dodává, že insolvenční správce, kterému zaniklo ze zákona právo vykonávat činnost insolvenčního správce nebo mu bylo právo pozastaveno podle zákona o insolvenčních správcích, ale (zároveň) zůstal činným ve věcech, v nichž byl dříve ustanoven do funkce (nebyl odvolán z funkce podle ), má mít pro výkon funkce v oněch věcech k dispozici datovou schránku určenou pro insolvenční správce; jiný postup (odebrání přístupu k takové datové schránce dotčenému insolvenčnímu správci) odporuje úpravě uvedené v ) a nelze jej přičítat k tíži insolvenčnímu správci.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2024

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu