Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3452/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Ing. Michala Štěpána, zastoupeného JUDr. et Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem v Praze 6, Západní 255/31, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2017, č. j. -324, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, č. j. -255, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Ing. Ivany Štěpánové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl rozsudkem ze dne 18. 6. 2015, č. j. -221, žalobu stěžovatele o určení, že je dědicem ze zákona a že vedlejší účastnice není dědičkou ze závěti. Nalézací soud dospěl k závěru, že nebyly dány stěžovatelem namítané důvody neplatnosti závěti, neboť zůstavitelka nesepisovala předmětnou závěť v duševní poruše, která by ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

Městský soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 3. 2016, č. j. -255; dospěl k závěru, že ve věci bylo provedeno dostatečné dokazování, z něhož vyplynulo, že závěť sepsanou vlastní rukou podle své svobodné vůle a po rozumné úvaze zůstavitelka pořídila ve stavu, v němž byla k takovému právnímu úkonu způsobilá. Odvolací soud zdůraznil, že obrana stěžovatele byla jen polemikou s výsledky řádného dokazování.

Nejvyšší soud dovolání odmítl pro vady usnesením ze dne 7. 8. 2017, č. j. -324, neboť stěžovatel vymezil jiný dovolací důvod, než předpokládá ; dovolání totiž založil na zpochybnění skutkového stavu věci.

Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení ústavních práv - zejména na ochranu vlastnictví podle a na spravedlivý proces podle základních práv a svobod (dále jen " ").

Stěžovatel spatřuje porušení svých ústavních práv v tom, že obecné soudy neprovedly řádné dokazování, zamítly jeho důkazní návrhy jako nadbytečné, neúplně zjistily skutkový stav a dospěly k nesprávným právním závěrům; tvrdí, že v řízení vycházely soudy ze znaleckého posudku, který byl pořízen pro účely jiného řízení. Dále stěžovatel nesouhlasí se závěry písmoznaleckého posudku ohledně pravosti datace závěti.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle . Stížnost je však částečně nepřípustná podle a částečně zjevně neopodstatněná podle téhož zákona.

V rozsahu, v němž ústavní stížnost směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel efektivně nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje - stěžovatel podal vadné dovolání.

Ústavní soud ve své judikatuře důsledně uplatňuje zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci. Jedním z jejích projevů a současně i jedním ze základních atributů řízení o ústavní stížnosti je skutečnost, že Ústavní soud svou přezkumnou pravomoc v rámci řízení o ústavní stížnosti zpravidla uplatňuje až ve vztahu k řízením pravomocně skončeným po vyčerpání všech řádných i mimořádných opravných prostředků (viz nález ze dne 28. 6. 2010,

sp. zn.

). Stěžovatel musí nejprve řádně vyčerpat všechny procesní či jiné právní postupy, a teprve poté, co se svými námitkami neuspěje, může se s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud (viz např. nález ze dne 2. 10. 2008,

sp. zn.

). V nyní souzené věci však stěžovatel podal vadné dovolání a podmínku řádného vyčerpání opravných prostředků nesplnil.

Ve vztahu k usnesení dovolacího soudu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, neboť dovolání bylo odmítnuto jako vadné v souladu s Stěžovatel v dovolání uvedl jiný dovolací důvod, než upravuje - vystavěl je totiž na polemice se skutkovými závěry odvolacího soudu. Dovolání lze ovšem podat pouze z toho důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; je-li tomu jinak, jde o vadu ve smyslu , která činí dovolání neprojednatelným.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti bylo dovolání správně odmítnuto. V rozhodnutí dovolacího soudu nelze spatřovat žádný zásah do ústavních práv stěžovatele a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná (k tomu blíže srovnej stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh částečně nepřípustný podle a částečně zjevně neopodstatněný podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu