Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3803/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti R. K., zastoupeného JUDr. Mgr. Lukášem Váňou, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Teplého 2786, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. června 2017, č. j. -403, a Okresního soudu ve Svitavách ze dne 18. května 2015, č. j. -260, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení citovaných rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho práva zakotvená v d a v Úmluvy o právech dítěte.

Výše uvedeným usnesením Okresního soudu ve Svitavách bylo zastaveno řízení pro zpětvzetí návrhu stěžovatele na zrušení vyživovací povinnosti; napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích bylo usnesení okresního soudu potvrzeno.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti popsal (pro rozhodnutí o této ústavní stížnosti bezpředmětné) okolnosti, za nichž jej tzv. obecný zmocněnec zastupoval před soudem v řízení o návrhu na "snížení/zrušení výživného". Z jednání konaného v nepřítomnosti stěžovatele dne 14. října 2014 byl jeho zmocněnec vykázán a jednání bylo odročeno na 18. října 2014. Poté vzal stěžovatel svůj návrh dne 17. října 2014 zpět a následující den podal znovu stejný návrh (druhé řízení soud usnesením ze dne 10. listopadu 2014, č. j. -181, které není předmětem přezkumu Ústavního soudu, zastavil pro překážku věci zahájené).

V projednávané věci pak nalézací soud vydal dne 18. května 2015 usnesení, jímž ke zpětvzetí návrhu stěžovatele řízení zastavil. Podle stěžovatele soudy nezkoumaly změnu poměrů, která vedla k podání návrhu na snížení/zrušení výživného pro nezletilého; naopak po dobu tří let působily obstrukce a vycházely ze starých a neaktuálních podkladů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), není součástí obecných soudů ani třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Zabývá se výhradně porušením základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. V projednávaném případě stěžovatel podal návrh na zahájení řízení, který vzal následně zpět, a bezprostředně podal návrh nový, což odůvodnil svojí procesní taktikou. Obecné soudy při rozhodování o zastavení řízení zohlednily jednoznačný projev vůle (procesní úkon) stěžovatele, i skutečnost, že návrh byl vzat zpět v řízení o určení vyživovací povinnosti; nepostupovaly proto jen podle , ale i podle , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (z. ř. s.).

Podle z. ř. s. může soud rozhodnout o neúčinnosti zpětvzetí, jsou-li splněny podmínky pro zahájení řízení i bez návrhu, tedy existuje-li na vedení řízení veřejný zájem. Vyživovací povinnost je stanovena zákonem ( ) a snížení výživného je možné pouze na základě objektivních okolností. V projednávaném případě bylo výživné upraveno v roce 2008 a soudu nebyly předloženy žádné aktuální podklady, které by odůvodňovaly snížení výživného nebo dokonce "zrušení" vyživovací povinnosti. Vzal-li za této situace stěžovatel svůj návrh na zahájení řízení zpět, neexistovala zákonem předvídaná podmínka pro rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí, což soudy řádně odůvodnily. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svého práva na projednání věci v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit k provedeným důkazům. Jak přitom sám v ústavní stížnosti uvádí, vzal svůj návrh dobrovolně zpět a předmětem přezkumu je pouhé procesní rozhodnutí o zastavení řízení, pro které byly splněny předpoklady.

Z ústavní stížnosti ani z předložených listin není zřejmé, v čem by mohla být ústavní práva (svobody) stěžovatele zasažena postupem obecných soudů. Soudy postupovaly podle příslušných procesních předpisů, vyhověly požadavku stěžovatele a řízení pro zpětvzetí návrhu zastavily. Takovým postupem nemohlo být zasaženo do zaručených práv stěžovatele.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu