Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2741/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Oblastní nemocnice Kladno, a. s., nemocnice Středočeského kraje, sídlem v Kladně, Vančurova 1548, zastoupené Mgr. Alešem Buriánkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 33, proti usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 3. července 2017, č. j. -13, a Policie České republiky, krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Kladno, Obvodního oddělení Kladno, ze dne 16. května 2017, č. j. KRPS-373340-66/TČ-2016-010314, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 11 d (dále jen " "), jakož i v článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Výše uvedeným usnesením uložila Policie České republiky stěžovatelce pořádkovou pokutu ve výši 10 000 Kč; následnou stížnost proti uložení pokuty Okresní soud v Kladně napadeným usnesením zamítl.

Stěžovatelka je přesvědčena, že pokuta jí byla uložena protiprávně v situaci, kdy opakovaně nevyhověla požadavku policejního orgánu podle § 8 odst. 1 trestního řádu, aby poskytla jmenný seznam pacientů s datem narození osob hospitalizovaných na oddělení v době, kdy zde byl spáchán přečin zatajení věci. Stěžovatelka má za to, že při uložení pokuty nepřihlédl policejní orgán ani soud k jejím námitkám; rozhodnutí jsou nepřesvědčivá, nekonzistentní a hrubě odporují judikatuře Ústavního soudu.

Stěžovatelka je podle , o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), povinna zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděla v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Mezi informace uvedené ve zdravotnické dokumentaci tak patří jméno, příjmení, datum narození, ale i označení konkrétního oddělení, kde se ošetřovaný pacient nachází - proto v souladu s § 8 odst. 4 trestního řádu odepřela stěžovatelka poskytnout policejnímu orgánu požadované informace s odkazem na jinou státem stanovenou povinnost mlčenlivosti. Stěžovatelka dále uvádí, že neodmítla součinnost bez dalšího, ale požádala o souhlas soudce podle § 8 odst. 5 trestního řádu, který jí však nebyl zaslán, byť se na přípis Okresního soudu v Kladně policejní orgán v rozhodnutí o udělení pokuty odvolává. Stěžovatelka je přesvědčena, že k poskytnutí požadovaných informací může podle § 51 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách dojít pouze "způsobem, stanoveným právními předpisy upravujícími trestní řízení". Souhlas soudu je tedy nezbytný - k tomu odkazuje především na nález Ústavního soudu ze dne 10. března 2015,

sp. zn.

, který se zabýval shodnou problematikou a který policejní orgán i okresní soud ignorovaly.

Stěžovatelka je dále přesvědčena, že pokud by její ústavní stížnost byla odmítnuta, otevřel by se tak prostor pro široké uplatňování analogického postupu orgánů činných v trestním řízení u dalších poskytovatelů zdravotních služeb a vedlo by to k porušování práv pacientů zaručených v , 10 odst. 2 a 3 y. Závěrem odkazuje i na nález

sp. zn.

, podle kterého jsou orgány činné v trestním řízení povinny pečlivě zvažovat, v jakém rozsahu bude případný souhlas soudu vydán.

Ústavní soud připojil spisy Okresního soudu v Kladně sp. zn. a a požádal účastníky řízení o vyjádření ke stížnosti. Za Okresní soud v Kladně se vyjádřila soudkyně, která plně odkázala na odůvodnění napadeného usnesení. Za policejní orgán se vyjádřil vedoucí oddělení, který zrekapituloval okolnosti šetřeného přečinu a postup při zjišťování možných svědků. Odkázal pak na obsah usnesení okresního soudu, podle kterého jméno, příjmení a datum narození pacientů zdržujících se blízko místa činu, nelze zahrnout pod povinnost mlčenlivosti. Teleologickým výkladem ustanovení § 51 zákona o zdravotních službách je nutné dojít k výkladu, že ne všechny skutečnosti související s hospitalizací mají zdravotní charakter chráněný mlčenlivostí. Výklad provedený stěžovatelkou by mohl vést k absurdním situacím, kdy by ani v případě závažné trestné činnosti pacienta nebyl policii umožněn vstup do pokoje k identifikaci osoby, neboť by údajně mělo jít o informaci podléhající lékařskému tajemství.

Stěžovatelka ve své replice odmítla tvrzení policejního orgánu o věcném rozsahu stanovené mlčenlivosti, považuje policejní výklad za extenzivní, stejně jako aplikovaný teleologický výklad; je nadále přesvědčena, že povinnost mlčenlivosti jí ukládá. Dále je stěžovatelka přesvědčena, že pochybení se dopustil i soudce okresního soudu, který neudělil souhlas proto, že postup podle § 8 odst. 5 trestního řádu není namístě. Takový postup pokládá stěžovatelka za nezákonný - k tomu opět odkazuje na nález

sp. zn.

.

Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti ( y), který je povolán reagovat pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, vyvolávající u stěžovatele reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody, případně je alespoň ohrožující. Jinak řečeno, ne každý postup orgánu činného v trestním řízení (soudu), který by byl podle jednoduchého práva vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Proto se Ústavní soud v posuzované věci zabýval pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími byla porušena práva stěžovatelky na ochranu majetku.

Ústavní soud souhlasí se stěžovatelkou, odkazuje-li na nález ve věci

sp. zn.

, podle kterého "[p]odávání informací zjištěných při poskytování zdravotních služeb představuje natolik invazivní zásah do soukromí jednotlivce, že je nezbytné, aby byl posouzen nezávislým a nestranným orgánem, kterým může být pouze soud. Při podávání žádosti o souhlas soudce ke sdělení vyžadovaných informací a při jeho vydávání je proto třeba v každém konkrétním případě pečlivě zvažovat, v jakém rozsahu má být tento souhlas požadován a následně udělován. Je tedy nutno např. hodnotit, o jaký trestný čin se jedná, co je obsahem požadované dokumentace, v jakém postavení se nachází osoba, jíž se zdravotní údaje týkají (pachatel trestného činu či poškozený) atp.". Tyto závěry jsou podstatné i pro posouzení námitek stěžovatelky a oprávněnosti požadavku orgánu činného v trestním řízení na sdělení informací týkajících se totožnosti osob, které se v době spáchání trestného činu nacházely v blízkosti místa, kde měl být čin spáchán. Podle Ústavního soudu je však podstatné, že policejní orgán nevyžadoval informace spjaté se zdravotními službami stěžovatelky, ale pouze informace o totožnosti osob v rámci ohledání místa činu, což je postup umožněný policejnímu orgánu trestním řádem i zákonem o Policii České republiky.

Podle ustanovení § 8 odst. 1 trestního řádu jsou všechny osoby povinny poskytovat informace orgánům činným v trestním řízení; výjimku představují podle odst. 4 téhož ustanovení informace, které podléhají povinné mlčenlivosti podle zvláštní právní úpravy či státem uložené povinnosti mlčenlivosti. Pro takové případy může, nestanoví-li zvláštní zákon speciální podmínky, vyslovit souhlas se sdělením potřebných informací obecný soud podle § 8 odst. 5 trestního řádu.

Zákonodárce tedy pamatoval na ochranu informací, které požívají charakter důvěrnosti či vyššího zájmu, a proto vtělil odst. 5 do ustanovení § 8 trestního řádu - aby eliminoval bezbřehé získávání informací v průběhu trestního řízení, zejména pak za situace, kdy vyžadované informace nemusejí mít pro šetřenou věc přiměřenou hodnotu. Existují-li tedy informace podléhající jistému utajení, již policejní orgán či státní zástupce s ohledem na citované ustanovení zváží, zda je jejich opatření skutečně nezbytné. Na soudu pak je, aby tvrzenou nezbytnost přezkoumal, a zjistí-li význam vyžadovaného pro trestní řízení, vysloví souhlas; v opačném případě, nejde-li o relevantní informaci, souhlas nevydá. Zákonodárce ochránil povinnou mlčenlivost pouze v tomto rozsahu, nestanovil pro souhlas žádnou konkrétní formu ani možnost přezkumu (stížnost), protože považuje soudní kontrolu za dostačující. V projednávané věci byl soudce požádán státní zástupkyní o vyslovení souhlasu podle § 8 odst. 5 trestního řádu, na což reagoval. Z jeho přípisu ze dne 30. března 2017, č. j. -4, je pak zřejmé, že požadované informace jsou pro příslušné trestní řízení relevantní a současně jsou natolik obecné, že nepodléhají povinné mlčenlivosti podle zákona o zdravotních službách. Jde podle soudu o údaje nepodléhající mlčenlivosti, a to především s ohledem na rozsah požadavku policejního orgánu v daném případě (jméno, příjmení a datum narození), současně jde o informace, k jejichž zjištění je policejní orgán povolán přímo zákonem ( , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 158 trestního řádu).

Ústavní soud odmítá tvrzení stěžovatelky, že hrozí nebezpečí otevření prostoru pro extenzivní výklad vyžadovaných údajů a s tím spojené zasahování do práv pacientů, neboť v projednávaném případě, a to je pro danou věc podstatné, šlo o požadavek směřující ke zjištění totožnosti osob, nikoliv o informaci, kterou by se stěžovatelka dozvěděla v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.

Stěžovatelka odkázala v ústavní stížnosti na relevantní judikaturu Ústavního soudu, který se opakovaně zabýval aplikací § 8 odst. 5 trestního řádu. Podle Ústavního soudu postupoval obecný soud správně, protože informace, vyžadované orgány činnými v trestním řízení o pouhé totožnosti hospitalizovaných osob na oddělení, nepodléhají zvláštní ochraně podle § 51 odst. 3 zákona o zdravotních službách. Na uvedené informace se tedy nevztahuje mlčenlivost, a proto k jejich sdělení není třeba souhlasu soudu podle § 8 odst. 5 trestního řádu.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu