Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3614/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti a) nezl. Mojmíra Václava Koláře, b) Pavla Koláře, zastoupených JUDr. Leošem Brantálem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Hasičská 551/52, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, č. j. -961, rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2016, č. j. -909, a Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 30. 9. 2015, č. j. -734, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako účastníků řízení, a dále a) Jindřišky Procházkové, b) Jindřicha Procházky, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku-Místku uložil rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, č. j. -734, vedlejší účastnici a) povinnost zaplatit stěžovatelům 20 856 Kč s příslušenstvím (výrok I.); co do částky 78 144 Kč s příslušenstvím žalobu vůči ní zamítl (výrok II.). Žalobu proti vedlejšímu účastníkovi b) zamítl nalézací soud v celém rozsahu, neboť úspěšně vznesl námitku promlčení (výrok III.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. - VII.). Stěžovatelé se žalobou domáhali, aby jim vedlejší účastníci (manželé) zaplatili 99 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení, které měli na jejich úkor získat tím, že od 1. 1. 2009 do 29. 9. 2009 užívali bez právního důvodu (po zániku nájemního práva i práva bydlení) byt ve vlastnictví stěžovatelů.

Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně částečně změnil rozsudkem ze dne 8. 6. 2016, č. j. -909, a uložil vedlejší účastnici a) povinnost zaplatit stěžovatelům pouze 14 184 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbytku rozsudek potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. - VIII.). Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 15. 8. 2017, č. j. -961, především proto, že vedlejší účastníci uplatnili námitku promlčení v souladu s dobrými mravy, a tedy s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Ústavní soud již o ústavnosti napadených rozhodnutí dříve rozhodl odmítavým usnesením ze dne 31. 10. 2017,

sp. zn.

, které sice nezakládá překážku věci rozsouzené podle , o Ústavním soudu (dále jen " "), přesto lze na ně pro stručnost odkázat, neboť v něm již byly všechny relevantní aspekty předmětné věci posouzeny.

Proti napadeným rozhodnutím se tedy stěžovatelé opakovaně brání ústavní stížností a namítají porušení jejich ústavních práv - zejména práva na ochranu vlastnictví podle a na spravedlivý proces podle základních práv a svobod (dále jen " "). Dále tvrdí, že bylo zasaženo do jejich práva na legitimní očekávání a předvídatelné soudní rozhodnutí. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uplatnili obsahově totožné námitky jako v předchozím řízení u Ústavního soudu (viz výše); ve své podstatě jen polemizují s právními závěry učiněnými dovolacím soudem, věcnou ústavně právní argumentaci však k posouzení nepředkládají.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a zastoupenými advokátem podle ; rovněž není nepřípustná - je však zjevně neopodstatněná podle téhož zákona. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti podle y, není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté . Ústavní stížnost spočívá v polemice s právními závěry rozsudků obecných soudů - zejména soudu dovolacího, a to ve shodném smyslu i rozsahu. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nepřísluší. Skutečnost, že soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti. Bylo povinností stěžovatelů přednést relevantní námitky, které by svědčily o porušení jejich ústavních práv, což neučinili.

Napadená rozhodnutí z ústavně právního pohledu jednoznačně obstojí - viz dřívější usnesení v této věci ze dne 31. 10. 2017,

sp. zn.

, i usnesení ze dne 18. 7. 2017,

sp. zn.

, které bylo vydáno v jiné obdobné věci stěžovatelů.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu