Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3926/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Ing. Pavla Radoně, zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo nám. 76, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. -31, a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 8. 2017, č. j. -18, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl napadeným usnesením žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků podle s odůvodněním, že stěžovatel neprokázal své majetkové poměry. Nalézací soud doručil stěžovateli prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a uložil mu, aby je vyplněné zaslal zpět soudu ve lhůtě 30 dnů. Stěžovatel však na výzvu nereagoval; proto také byla žádost zamítnuta.

Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil; dospěl k závěru, že stěžovateli sice nebyla výzva (prohlášení) účinně doručena na adresu, kterou pro doručování v žádosti uvedl, přesto nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť stěžovatel uplatňoval své právo zřejmě bezúspěšně ve smyslu Objektivně tak nebyl splněn předpoklad pro přiznání osvobození od soudních poplatků, který nebylo možné zhojit ani řádným doručením prohlášení. Stěžovatel se totiž v řízení o ochranu osobnosti žalobou domáhal po vedlejší účastnici přiznání zadostiučinění ve výši 5 000 000 Kč, které požadoval za údajně neoprávněné zveřejnění článku s názvem: "Syn žaluje nemocnici, že mu neoznámila smrt otce. Ten ho chtěl vydědit." Žalovaná částka neodpovídala skutkovým tvrzením, o které stěžovatel uplatněné právo opřel.

Proti napadeným usnesením se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení ústavních práv - zejména na spravedlivý proces a přístup k soudu podle článku 36 odst. 1 ve spojení s právem na zákonného soudce podle článku 38 odst. 1d (dále jen ""). Stěžovatel spatřuje porušení uvedených ústavních práv v tom, že ve věci rozhodovaly soudkyně, které byly určeny v rozporu s rozvrhem práce; dále namítá, že odvolací soud rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil jako věcně správné, ale na základě jiného právního posouzení věci, k němuž se stěžovatel nemohl vyjádřit. Usnesení odvolacího soudu bylo proto pro stěžovatele překvapivé. Závěr odvolacího soudu rovněž považuje stěžovatel za nedostatečně odůvodněný a rozhodnutí za nepřezkoumatelné; konečně vyčítá odvolacímu soudu přílišný formalismus při výkladu podmínek pro osvobození od soudních poplatků a jeho rozhodnutí považuje za svévolné.

Stěžovatel dále navrhl Ústavnímu soudu, aby odložil vykonatelnost napadených usnesení podle , (dále jen ""), a požádal o přiznání náhrady nákladů řízení podle téhož zákona.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem. Stížnost rovněž není nepřípustná podle - je však zjevně neopodstatněná podle téhož zákona.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti podle y, nezabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté.

Ve věci rozhodovaly v odvolacím řízení zákonné soudkyně, které byly k datu rozhodování k tomu určeny, jak Ústavní soud zjistil z rozvrhu práce a vyjádření místopředsedkyně soudu (v senátu byla jen předsedkyně JUDr. Veronika Křesťanová řádně zastoupena, neboť čerpala indispoziční volno).

Zbývající námitky nejsou důvodné a napadená rozhodnutí uvedenými vadami netrpí. Stěžovatel v řízení uplatňoval své právo na ochranu osobnosti zřejmě bezúspěšně, neboť požadoval zadostiučinění v bezprecedentní výši 5 000 000 Kč za to, že vedlejší účastnice zveřejnila článek na internetu, s jehož nadpisem a obsahem stěžovatel nesouhlasil, a nebyly naplněny předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle (srovnej usnesení ze dne 2. 5. 2002,

sp. zn.

). Ústavní soud zohlednil, že účelem rozhodování o osvobození od soudních poplatků je posouzení poměrů účastníka, jakož i možné svévole nebo zřejmé bezúspěšnosti při uplatňování nebo bránění práva (viz nález ze dne 17. 5. 2011,

sp. zn.

).

Napadená usnesení nejsou svévolná a nedostatečně odůvodněná, jasně z nich vyplývá, na základě jakých zjištění soud učinil své právní závěry, které srozumitelným a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Řízení proběhlo ústavně souladným způsobem a ústavní práva stěžovatele zjevně nebyla v řízení před obecnými soudy porušena.

Ústavní soud dále dospěl k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání odkladu vykonatelnosti napadených usnesení podle ; proto návrh odmítl, a to i s ohledem na skutečnost, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nejsou splněny předpoklady pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení ve smyslu . Náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou stěžovateli, nese stěžovatel zásadně sám ve smyslu téhož zákona.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle stejně jako návrh na odklad vykonatelnosti ( téhož zákona) s ní spojený.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu