Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2618/17

Ústavní soud rozhodl dne 7. února 2018 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Dominiky Herzové, zastoupené JUDr. MUDr. Janem Skácelem, advokátem, se sídlem Trojská 24/167, Praha 8, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, č. j. -184, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, o návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti, takto:

Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, č. j. -184, se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl změněn rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 12. 2016, č. j. -126, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 1. 2017 tak, že výrokem I. a) byla zrušena vyživovací povinnost žalobce (otce stěžovatelky) vůči žalované (stěžovatelce) s účinností od 1. 6. 2013, výrokem I. b) byl zamítnut vzájemný návrh stěžovatelky na zvýšení výživného a výrokem II. byla uložena stěžovatelce povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně v částce 44 286 Kč a před soudem odvolacím v částce 12 100 Kč.

Stěžovatelka podala dne 18. 8. 2017 ústavní stížnost, v níž se domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil napadený pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze a též navrhla, aby Ústavní soud odložil jeho vykonatelnost. Svůj návrh stěžovatelka odůvodnila tím, že nemá jak a z čeho zaplatit svému otci krajským soudem přisouzenou náhradu nákladů řízení ve výši 56 386 Kč, když je nemajetná, v současnosti nemá trvalý příjem z pracovní činnosti, z podnikání či z jiné hospodářské činnosti. Výkon napadeného rozsudku by pro ni znamenal nepoměrně větší újmu, v podobě zadlužení se, než jaká by při odložení vykonatelnosti mohla vzniknout otci, který má zajištěn dostatečný příjem od svého zaměstnavatele. Odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku není dle stěžovatelky v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 5. 9. 2017 stěžovatelka doplnila svůj návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku informací o před-exekuční výzvě, doručené jí právním zástupcem otce. Stěžovatelka proto považuje jí tvrzenou újmu na své straně za vysoce aktuální, a to s ohledem na právní jednání otce, směřující k podání exekučního návrhu proti stěžovatelce na vymožení jemu přisouzené náhrady nákladů řízení.

Zásadně platí, že podaná ústavní stížnost nemá odkladný účinek (ustanovení ). V souladu s ustanovením však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Podmínky citovaného ustanovení jsou dle názoru Ústavního soudu splněny. Exekuce by stěžovatelce mohla způsobit nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti do skončení řízení o ústavní stížnosti může vzniknout jiným osobám. Odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

Proto Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu