Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 262/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Alice Kočarové, zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem ml., advokátem se sídlem nám. Míru 9, 787 01 Šumperk, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, SKPV, odboru hospodářské kriminality č. j. KRPZ-71453-143/TČ-2016-150081-POP ze dne 25. 10. 2017 a usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně, č. j. 3 KZV 43/2017-28 ze dne 24. 11. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jimiž mělo dojít zejména k porušení a d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením státního zástupce byla dle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu (dále též "tr. ř.") zamítnuta stížnost stěžovatelky směřující proti v záhlaví citovanému usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání stěžovatelky pro zločin úvěrového podvodu podle a 6 písm. a) .

Proti rozhodnutí policejního orgánu (a potažmo i usnesení státního zástupce) brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, zejména nespecifikuje, z čeho policejní orgán dovozuje její vědomost o probíhajícím dovolacím řízení. Z hlediska zdůvodnění naplnění subjektivní stránky trestného činu se v napadeném usnesení dle názoru stěžovatelky pouze konstatuje, že se měla jednání dopustit v úmyslu přímém podle bez bližšího vysvětlení a upřesnění. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti blíže rozvedla.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř. je v pravomoci policejního orgánu rozhodnout neprodleně o zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že byl spáchán trestný čin. Zahájení trestního řízení je počátkem trestního stíhání, nad nímž vykonává dozor příslušný státní zástupce (§ 174 a násl. tr. ř.), který je dle § 172 odst. 1 tr. ř. povinen zastavit trestní stíhání, zjistí-li se, že k dalšímu vedení neexistuje důvod. Nastane-li tedy taková okolnost v řízení, bude úkolem orgánu veřejné moci rozhodnout v souladu s trestním řádem. Právně zastoupené stěžovatelce pak přísluší navrhovat zákonem definované nástroje k ochraně jejích zájmů (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 8. 11. 2011, dostupné, jako další zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu, na adrese http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud na rozdíl od stěžovatelky neshledal, že by stížností dotčené rozhodnutí státního zástupce trpělo takovými vadami, které by si žádaly jeho zrušení. Z odůvodnění jeho usnesení i usnesení policejního orgánu jednoznačně plyne, jakými úvahami byl policejní orgán veden, když přistoupil k zahájení trestního stíhání, v to počítaje i okolnosti, v nichž spatřuje vinu stěžovatelky. K tomu se sluší poznamenat, že Ústavní soud již několikráte judikoval, že ve fázi zahájení trestního stíhání nelze na orgány činné v trestním řízení klást takové požadavky na odůvodnění jako na odůvodnění soudních rozhodnutí, a v této souvislosti považuje za nezbytné podotknout, že materiální důvody zahájení trestního stíhání, tedy samotná důvodnost tohoto kroku, leží v tomto stadiu trestního řízení zcela mimo přezkum Ústavního soudu (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 3. 2012). Bude na dalším vývoji trestního procesu, zda se jednání kladené stěžovatelce za vinu prokáže, resp. opravdu naplní znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu, anebo nikoliv.

Za daných okolností tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 31. ledna 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu