Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 234/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Petry Hrabalové, zastoupené JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 4, Staňkova 922/44, proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2017, č. j. -284, a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 5. 2016, č. j. -245, a návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozsudků obecných soudů a namítá porušení svých ústavních práv - zejména práva na spravedlivý proces podle d. Navrhuje také odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle , o Ústavním soudu (dále jen ""). Obecné soudy zamítly žalobu stěžovatelky o určení, že je vlastníkem vymezených nemovitých věcí. Stěžovatelka byla v řízení poučena o přípustnosti dovolání a tohoto mimořádného opravného prostředku také využila; Nejvyšší soud však její dovolání odmítl pro vady usnesením ze dne 31. 10. 2017, č. j. -345.

Ústavní soud se nejdříve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení podle a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná podle ve spojení s téhož zákona.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ().

V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány veřejné moci již možná.

Stěžovatelka sice v nyní souzené věci využila svého práva a dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podala. Usnesení dovolacího soudu o tomto mimořádném opravném prostředku však ústavní stížnosti nenapadá a jeho zrušení nenavrhuje. Nejvyšší soud nebyl v ústavní stížnosti označený jako účastník řízení a z jejího obsahu ani náznakem nevyplývá, že by směřovala proti tomuto rozhodnutí. Ústavní soud proto uzavřel, že ústavní stížnost směřuje výhradně proti rozsudkům odvolacího a nalézacího soudu.

V případech, kdy byl mimořádný opravný prostředek řádně podán, přitom platí, že je nezbytné napadnout ústavní stížností také rozhodnutí vydané na jeho základě, neboť případná náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže nastat v případech, ve kterých z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jestliže tedy stěžovatel nenapadl rozhodnutí o posledním procesním prostředku, ale pouze rozhodnutí jemu předcházející, nemůže Ústavní soud o takto podaném návrhu rozhodovat. Pokud by tak učinil, podané ústavní stížnosti případně i vyhověl a napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci zrušil, zůstalo by nenapadené rozhodnutí o posledním procesním prostředku nedotčeno, což by zjevně vyvolalo stav právní nejistoty (srovnej usnesení ze dne 21. 7. 2016,

sp. zn.

, ze dne 28. 5. 2008,

sp. zn.

nebo ze dne 13. 5. 2003,

sp. zn.

).

S ohledem na akcesorickou povahu návrhu na odklad vykonatelnosti podle , byl tento návrh rovněž odmítnut, neboť sdílí osud ústavní stížnosti (srovnej např. usnesení ze dne 11. 4. 2005,

sp. zn.

).

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl pro nepřípustnost podle stejně jako návrh na odklad vykonatelnosti ( téhož zákona) s ní spojený.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Toto usnesení obsahuje stručné odůvodnění ( ).

V Brně dne 31. ledna 2018

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj