Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
100548.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 3615/17
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Kožejové, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 1249/18, Slezská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 107/2017 -42 ze dne 7. 9. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usilovala stěžovatelka o zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s odůvodněním, že jím byla dotčena její ústavně zaručená práva ve smyslu čl. 36 odst. 1 , čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a čl. 90 Ústavy České republik y (dále jen "Ústava ").
Z přiložených podkladů Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením č. j. 3 Ads 107/2017 -42 ze dne 7. 9. 2017 Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 18 Ad 78/2014 -93 ze dne 16. 3. 2017. Učinil tak z důvodu neodstranění nedostatku povinného právního zastoupení. Odmítnutí kasační stížnosti předcházelo usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 107/2017 -28 ze dne 27. 4. 2017, jímž bylo rozhodnuto, že se žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítá (výrok I.), a stěžovatelka byla vyzvána, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení předložila plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v daném řízení (výrok II.).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že postupem Nejvyššího správního soudu došlo k porušení jejího práva na přístup k soudu a na ochranu jejích práv před soudem. Stěžovatelka vyslovila přesvědčení, že v průběhu řízení před Nejvyšším správním soudem osvědčila svou nemajetnost, a bylo proto povinností zmíněného soudu jí právního zástupce ustanovit. Nesouhlasila se závěrem kasačního soudu, že si je schopna zajistit právní pomoc sama. Pokud v minulosti požádala svého právního zástupce o pomoc a tento jí vyhověl, nelze podle ní z takového postupu činit pravidlo. Za daných okolností, kdy pro svou nemajetnost nemá možnost dojednat si právní zastoupení, to vše navíc v poměrně krátké lhůtě, považovala stěžovatelka odmítnutí kasační stížnosti ze strany Nejvyššího správního soudu za nepřípustné.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatelky z hlediska kompetencí daných mu Ústavo u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listin y.
Jak bylo výše rekapitulováno, Nejvyšší správní soud usnesením č. j. 3 Ads 107/2017 -42 ze dne 7. 9. 2017 odmítl kasační stížnost z důvodu neodstranění nedostatku právního zastoupení. Stěžovatelka přitom ani v ústavní stížnosti nikterak nezpochybňovala, že nebyla v řízení o kasační stížnosti právně zastoupena, zastávala však názor, že jí měl být ze strany kasačního soudu ustanoven zástupce dle § 35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů. Ačkoliv tedy stěžovatelka svou ústavní stížností formálně napadla toliko shora citované usnesení Nejvyššího správního soudu, převážná část jejích námitek fakticky směřovala proti usnesení téhož soudu č. j. 3 Ads 107/2017 -28 ze dne 27. 4. 2017, jímž byla zamítnuta její žádost o ustanovení právního zástupce. Tímto rozhodnutím a postupem jemu předcházejícím se však Ústavní soud meritorně zabývat nemohl. Řečené platí i pro případ, že by jej stěžovatelka svou ústavní stížností napadla, resp. kdyby Ústavní soud posoudil ústavní stížnost dle jejího obsahu tak, že tato směřuje i proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2017. Bránilo mu v tom zjištění, že předmětné rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 9. 8. 2017 (viz bod 3 usnesení kasačního soudu č. j. 3 Ads 107/2017 -42 ze dne 7. 9. 2017), zatímco nyní projednávaná ústavní stížnost byla podána až dne 20. 11. 2017, tj. po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu .
Ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 107/2017 -42 ze dne 7. 9. 2017 byla ústavní stížnost uplatněna včas, nicméně je nedůvodná. Za situace, kdy bylo ve věci ustanovení právního zástupce pravomocně rozhodnuto a kdy si stěžovatelka ani k výzvě Nejvyššího správního soudu právní zastoupení nezajistila, neměl daný soud jinou možnost než kasační stížnost odmítnout. Souhrnně vyjádřeno, napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu obstojí nejen z hlediska zákonného, ale i ústavněprávního.
Jelikož se tedy stěžovatelce nepodařilo prokázat namítané porušení práva na spravedlivý proces, ani jiných základních práv zaručených jí ústavním pořádkem České republiky, postupoval Ústavní soud dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu