Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3615/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Kožejové, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 1249/18, Slezská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -42 ze dne 7. 9. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usilovala stěžovatelka o zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s odůvodněním, že jím byla dotčena její ústavně zaručená práva ve smyslu , d (dále jen " ") a y (dále jen " ").

Z přiložených podkladů Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením č. j. -42 ze dne 7. 9. 2017 Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -93 ze dne 16. 3. 2017. Učinil tak z důvodu neodstranění nedostatku povinného právního zastoupení. Odmítnutí kasační stížnosti předcházelo usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -28 ze dne 27. 4. 2017, jímž bylo rozhodnuto, že se žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítá (výrok I.), a stěžovatelka byla vyzvána, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení předložila plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v daném řízení (výrok II.).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že postupem Nejvyššího správního soudu došlo k porušení jejího práva na přístup k soudu a na ochranu jejích práv před soudem. Stěžovatelka vyslovila přesvědčení, že v průběhu řízení před Nejvyšším správním soudem osvědčila svou nemajetnost, a bylo proto povinností zmíněného soudu jí právního zástupce ustanovit. Nesouhlasila se závěrem kasačního soudu, že si je schopna zajistit právní pomoc sama. Pokud v minulosti požádala svého právního zástupce o pomoc a tento jí vyhověl, nelze podle ní z takového postupu činit pravidlo. Za daných okolností, kdy pro svou nemajetnost nemá možnost dojednat si právní zastoupení, to vše navíc v poměrně krátké lhůtě, považovala stěžovatelka odmítnutí kasační stížnosti ze strany Nejvyššího správního soudu za nepřípustné.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatelky z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y.

Jak bylo výše rekapitulováno, Nejvyšší správní soud usnesením č. j. -42 ze dne 7. 9. 2017 odmítl kasační stížnost z důvodu neodstranění nedostatku právního zastoupení. Stěžovatelka přitom ani v ústavní stížnosti nikterak nezpochybňovala, že nebyla v řízení o kasační stížnosti právně zastoupena, zastávala však názor, že jí měl být ze strany kasačního soudu ustanoven zástupce dle , , ve znění pozdějších předpisů. Ačkoliv tedy stěžovatelka svou ústavní stížností formálně napadla toliko shora citované usnesení Nejvyššího správního soudu, převážná část jejích námitek fakticky směřovala proti usnesení téhož soudu č. j. -28 ze dne 27. 4. 2017, jímž byla zamítnuta její žádost o ustanovení právního zástupce. Tímto rozhodnutím a postupem jemu předcházejícím se však Ústavní soud meritorně zabývat nemohl. Řečené platí i pro případ, že by jej stěžovatelka svou ústavní stížností napadla, resp. kdyby Ústavní soud posoudil ústavní stížnost dle jejího obsahu tak, že tato směřuje i proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2017. Bránilo mu v tom zjištění, že předmětné rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 9. 8. 2017 (viz bod 3 usnesení kasačního soudu č. j. -42 ze dne 7. 9. 2017), zatímco nyní projednávaná ústavní stížnost byla podána až dne 20. 11. 2017, tj. po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty dle .

Ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. -42 ze dne 7. 9. 2017 byla ústavní stížnost uplatněna včas, nicméně je nedůvodná. Za situace, kdy bylo ve věci ustanovení právního zástupce pravomocně rozhodnuto a kdy si stěžovatelka ani k výzvě Nejvyššího správního soudu právní zastoupení nezajistila, neměl daný soud jinou možnost než kasační stížnost odmítnout. Souhrnně vyjádřeno, napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu obstojí nejen z hlediska zákonného, ale i ústavněprávního.

Jelikož se tedy stěžovatelce nepodařilo prokázat namítané porušení práva na spravedlivý proces, ani jiných základních práv zaručených jí ústavním pořádkem České republiky, postupoval Ústavní soud dle ustanovení a ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu