Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 20/17

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, jejíž jménem jedná senátor Jaroslav Kubera, na zrušení věty třetí a čtvrté , o ochraně spotřebitele, ve znění , za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto:

I. Návrh na zrušení věty čtvrté , o ochraně spotřebitele, ve znění , se odmítá. II. Návrh na zrušení věty třetí , o ochraně spotřebitele, ve znění , vedený dosud pod sp. zn. , se spojuje ke společnému řízení s návrhem Městského soudu v Praze, vedeným dosud pod sp. zn. ; oba návrhy budou nadále vedeny pod sp. zn. .

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavnímu soudu byl dne 18. srpna 2017 doručen návrh skupiny 17 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "navrhovatel") na zrušení věty třetí a čtvrté (v návrhu označených jako věty předposlední a poslední) , o ochraně spotřebitele, ve znění , pro jeho tvrzený nesoulad s d.

2. Návrh směřuje proti části zákona o ochraně spotřebitele, jehož předmětem úpravy je informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, v zákoně dále označovaná jako registr. Ustanovení bylo do tohoto zákona vloženo novelou provedenou , přičemž účel i základní struktura registru jsou vymezeny v odstavci 1, který zní:

"§ 20z

(1) Za účelem ochrany práv a právem chráněných zájmů prodávajících a spotřebitelů, spočívající v posuzování schopnosti a ochoty spotřebitelů plnit své závazky, se prodávající, kterým vůči spotřebitelům vznikají pohledávky z úvěrů nebo jiné pohledávky na dlouhodobé nebo opětovné plnění, mohou prostřednictvím informačních databází (dále jen "registr") vzájemně informovat o identifikačních údajích spotřebitelů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti spotřebitelů, a to i v případě, kdy je jim podle jiného zákona46) uložena povinnost mlčenlivosti. Do činnosti registru musí být zapojeno alespoň 10 prodávajících, kteří jsou bankami podle jiného zákona upravujícího činnost bank, prodávajícími spotřebitelských úvěrů podle jiného zákona upravujícího poskytování spotřebitelských úvěrů, platebními institucemi podle jiného zákona upravujícího platební styk nebo poskytovateli platebních služeb malého rozsahu podle jiného zákona upravujícího platební styk. Registr může provozovat právnická osoba, která není prodávajícím a jejím hlavním účelem není podnikání (dále jen "provozovatel"), za podmínek stanovených tímto zákonem. Pro vzájemné informování a zpracování osobních údajů v registru není zapotřebí souhlasu spotřebitele.

(...)

--------------------

46) Například , o bankách, ve znění pozdějších předpisů, , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, , o pojišťovnictví."

Věta třetí citovaného ustanovení vymezuje podmínky, které musí splňovat provozovatel registru. Musí jít o právnickou osobu, která však nesmí být prodávajícím podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, tedy podnikatelem, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby. Hlavním účelem této právnické osoby současně nesmí být podnikání. Věta čtvrtá citovaného ustanovení pak stanoví, že pro vzájemné informování a zpracování osobních údajů v registru není zapotřebí souhlasu spotřebitele. Způsob zpracování těchto údajů, jakož i přístup k nim, je podrobně upraven v navazujících odstavcích § 20z zákona o ochraně spotřebitele.

II.

Argumentace navrhovatele

3. Navrhovatel si je vědom, že v době podání jeho návrhu je před Ústavním soudem pod

sp. zn.

vedeno řízení o návrhu Městského soudu v Praze na zrušení § 20z odst. 1 věty čtvrté zákona o ochraně spotřebitele, a připojuje se k argumentaci uplatněné v tomto návrhu. Toto ustanovení podle jeho názoru neobstojí v testu proporcionality, neboť umožňuje bez souhlasu spotřebitele sbírání a zpracování jeho osobních údajů. Přestože umožňuje omezení práva na soukromí zákonem, toto omezení nemůže dosáhnout takové intenzity, že soukromí a osobní údaje nejsou v právním vztahu mezi prodávajícím a spotřebitelem chráněny vůbec. Cíle zákonné úpravy lze ve vztahu k spotřebiteli dosáhnout šetrnějším způsobem, například využitím rejstříku exekucí, jež umožňuje z veřejně dostupných zdrojů zjistit, zda spotřebitel je v úpadku, zda má zúžený rozsah společného jmění manželů, zda na nemovitých věcech a vybraných movitých věcech vázne zástavní právo, apod. Napadená zákonná úprava vychází z presumpce špatné bonity budoucího spotřebitele, což vede k tomu, že informační databáze může vznikat i ohledně spotřebitelů, kteří nebyli a nejsou problémovými dlužníky. Tím se do spotřebitelského vztahu zavádí nerovnost v neprospěch slabší strany.

4. Návrh dále směřuje i proti § 20z odst. 1 větě třetí zákona o ochraně spotřebitele. Toto ustanovení podle navrhovatele nemůže obstát v testu proporcionality již z toho důvodu, že šetrnějším způsobem vedení informační databáze by bylo její svěření těm subjektům, které jsou prodávajícími a v dané oblasti podnikají. Outsourcing této činnosti naopak umožňuje, aby údaji o spotřebiteli disponovaly bez jeho souhlasu také subjekty, které s ním ani nepřišly do přímého právního vztahu a styku. Tyto subjekty se tak mohou podílet na vyprázdnění jeho práva na ochranu soukromí a osobních údajů. V praxi to může znamenat, že o spotřebiteli je vedena databáze třetí osobou, aniž by mezi ní a spotřebitelem byla uzavřena jakákoli smlouva.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

6. Podle je návrh na zahájení řízení nepřípustný i v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná; podal-li jej oprávněný navrhovatel, má právo účastnit se jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník. Protože v době podání návrhu bylo před Ústavním soudem vedeno pod

sp. zn.

doposud neskončené řízení o návrhu Městského soudu v Praze na zrušení § 20z odst. 1 věty čtvrté zákona o ochraně spotřebitele, je v tomto rozsahu nepřípustný nyní posuzovaný návrh.

7. Odmítnutí návrhu z důvodu již zahájeného řízení (litispendence) neznamená, že Ústavní soud nepodrobí navrhovatelem napadené části zákona řádnému přezkumu z hlediska jím uplatněné argumentace. Učiní tak nicméně právě v řízení vedeném pod

sp. zn.

, jehož se navrhovatel bude účastnit jako vedlejší účastník. Zároveň platí, že předmět tohoto řízení bude - co do jím uplatněné argumentace - vymezen i jeho návrhem [srov. nález ze dne 27. listopadu 2012

sp. zn.

(N 195/67 SbNU 333; 437/2012 Sb.), bod 5].

IV.

Spojení věci

8. Pokud jde o návrh na zrušení věty třetí zákona o ochraně spotřebitele, Ústavní soud shledal v obsahové provázanosti tohoto ustanovení s větou čtvrtou důvod pro spojení obou návrhů ke společnému řízení podle ve spojení s . V souladu s ustálenou praxí by přitom mělo dojít ke spojení k dříve zahájenému řízení, tedy řízení vedenému pod

sp. zn.

.

V.

Závěr

9. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle a ve spojení s o odmítnutí návrhu na zrušení věty čtvrté zákona o ochraně spotřebitele pro nepřípustnost (výrok I.). Podle ve spojení s dále rozhodl o spojení návrhu na zrušení věty třetí zákona o ochraně spotřebitele ke společnému řízení s návrhem Městského soudu v Praze na zrušení věty čtvrté zákona o ochraně spotřebitele, vedeným dosud pod

sp. zn.

. Řízení o obou návrzích budou nadále vedena pod

sp. zn.

(výrok II.). V souladu s čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. března 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., přijal Ústavní soud toto rozhodnutí v plénu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2018

Pavel Rychetský v. r.

předseda Ústavního soudu