Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 6 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (11)100519.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 4027/17
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Stanislava Mojžíška, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017 č. j. 30 Cdo 5315/2017 -204, ze dne 29. 11. 2017 č. j. 30 Cdo 5316/2017 -206 a ze dne 29. 11. 2017 č. j. 30 Cdo 3216/2017 -202, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 3 , čl. 4 , čl. 10 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republik y a čl. 1 , čl. 3 odst. 3 , čl. 36 odst. 1 , čl. 37 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d domáhal zrušení shora označených usnesení, jimiž Nejvyšší soud zastavil dovolací řízení z důvodu absence povinného právního zastoupení stěžovatele. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí, "aby postupoval stejně jako ve věci EET" a pro řízení před Ústavním soudem mu ustanovil advokáta. Petitorně stěžovatel navrhl zrušení napadených usnesení.
Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem , jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky [§ 34 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Ústavní soud ")], zejména však stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 , § 31 zákona o Ústavním soudu ).
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem ; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem , včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny, jakož i se skutečností, že Ústavní soud stěžovatelům právního zástupce neustanovuje. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem , včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem (stejně jako poučení, že Ústavní soud neustanovuje právní zastoupení účastníku řízení), pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.
Za dané situace, shodně jako v desítkách dalších věcí téhož stěžovatele, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2018
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka