Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3099/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Úlehly, zastoupeného Mgr. Alicí Kubíčkovou, LL.M., advokátkou, sídlem Za Poříčskou bránou 375/22, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2017 č. j. -254, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2017 č. j. -231 a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. března 2015 č. j. -137, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Pink Panther Agency, s. r. o., sídlem Za Fořtem 879/45, Praha 5 - Slivenec, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí soudů, a to z důvodu zásahu do jeho práv dle , a d.

2. Vedlejší účastnice podala proti stěžovateli žalobu na zaplacení 1 815 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že organizovala turné známé hudební skupiny v roce 2013 (probíhalo od 24. 4. do 8. 6.), přičemž dne 1. 3. 2013 uzavřela se stěžovatelem smlouvu o propagaci, dle níž jí měl stěžovatel za jeho prezentaci dohodnutou v dané smlouvě (prezentace stěžovatele - "Mgr. Tomáš Úlehla - ekologické poradenství", jako "partnera turné" ve spojení s danou skupinou a turné) zaplatit částku 605 000 Kč do 22. 4. 2013 a částku 1 815 000 Kč do 13. 5. 2013; stěžovatel však druhou z uvedených částek navzdory fakturaci nezaplatil. Okresní soud ve Zlíně (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 19. 3. 2015 č. j. -137 rozhodl tak, že výrokem I. uložil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici žalovanou částku s příslušenstvím, a výrokem II. mu uložil nahradit vedlejší účastnici náklady řízení.

3. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 31. 3. 2017 č. j. -231 tak, že prvostupňový výrok I. potvrdil (výrok I.), a změnil ohledně přiznané výše prvostupňový nákladový výrok (výrok II.); současně uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení (výrok III.). Okresní soud i krajský soud shodně z dokazování uzavřely, že vedlejší účastnice prokázala realizaci plnění dle smlouvy (prezentace tisková, internetová i zvuková), přičemž stěžovatel měl právo dle smlouvy se také ve spojení s danou skupinou a turné prezentovat sám (a to i ve spojení s logem hudební skupiny), proto je stěžovatel povinen žalovanou částku zaplatit.

4. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud senátním usnesením ze dne 26. 7. 2017 č. j. -254, neboť zčásti dospěl k závěru, že se krajský soud neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu (otázka koncentrace řízení), zčásti neshledal poukaz na judikaturu Nejvyššího soudu, s níž měl být rozsudek krajského soudu v rozporu (otázka aplikace principu poctivého obchodního styku, resp. aplikace jiného právního předpisu), a zčásti neshledal formulaci právní otázky k řešení (u stěžovatelem namítaných vad řízení a zpochybňování hodnocení důkazů, a u nákladového výroku).

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl porušení zásady rovnosti účastníků řízení. Zatímco vedlejší účastnici bylo umožněno navrhovat a předkládat důkazy, které poté okresní soud a krajský soud provedly, stěžovateli byla tato možnost neodůvodněně odepřena a nemohl se bránit [poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995

sp. zn.

(N 10/33 SbNU 51)]. Šlo přitom o klíčové důkazy, a to čestná prohlášení osob a jejich svědecké výpovědi k prokázání, že k prezentaci stěžovatele dle smlouvy na koncertech ani na polygrafii nedocházelo (okresní soud měl stěžovateli na jednání dne 23. 10. 2014 uložit, aby označil tři z těchto osob s tím, že budou předvolány a vyslechnuty, avšak to se nestalo; na jednání dne 19. 3. 2015 pak předseda senátu toliko konstatoval, že předvolání a výslech těchto svědků shledal jako nadbytečný a bezpředmětný). Výslech svědka Špalka okresní soud provedl, přestože nebyl předem navržen a k jednání nebyl předvolán.

6. V rozporu se zásadou rovnosti bylo také vedlejší účastnici umožněno předložit důkazy až po koncentraci řízení, a poté byla navíc stěžovateli dána nepřiměřeně krátká lhůta pěti minut k tomu, aby se s nimi seznámil a vyjádřil se. Krajský soud se s touto námitkou vznesenou v odvolání nevypořádal. Účastníci byli dle stěžovatele o koncentraci řízení řádně poučeni v předvolání (obsah vzoru předvolání č. 027 a 028) i na jednání dne 23. 10. 2014 (obsah protokolu).

7. Dle stěžovatele soudy rovněž nijak neprověřily jeho tvrzení, že dokument "Monitoring reklamy: Turné 2013 - partneři turné - T. Úlehla" je nevěrohodný a byl účelově vytvořen pro soudní řízení; stěžovatel předkládal o tomto svém tvrzení přesvědčivé důkazy, zejména o tom, že plakáty jiných akcí, které byly překryty plakátem dané hudební skupiny, byly vylepovány až po turné dané skupiny (dne 1. 7. 2013); soudy však považovaly daný dokument za věrohodný.

8. Podle stěžovatele nebylo také prokázáno pořízení a přehrávání zvukové nahrávky s propagací stěžovatele na koncertech turné; soudy neprovedly stěžovatelem navrhovaný důkaz znaleckým posudkem k prokázání, zda není vedlejší účastnicí předložená CD nahrávka falzem.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a 91 odst. 1 y); není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

11. V dané věci má Ústavní soud za to, že napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele zasaženo nebylo. Rozhodnutí soudů vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry soudů jsou v rozhodnutích přehledně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Ústavní soud není další instancí občanskoprávních soudů, který by měl a mohl revidovat napadená rozhodnutí z hlediska běžné zákonnosti či předestírat své vlastní hodnocení důkazů v konkurenci k napadeným rozhodnutím. Je přitom zřejmé, že podstatou ústavní stížnosti je odlišné hodnocení důkazů ze strany stěžovatele oproti soudům. Soudy se podle názoru Ústavního soudu řádně věcí stěžovatele zabývaly a provedly dostatečné dokazování pro rozhodnutí ve věci, hodnotily podstatné skutečnosti, a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily. Dle Ústavního soudu nedošlo ani k opomenutí důkazů, resp. protiústavnímu porušení procesních práv, které namítá stěžovatel. K jednotlivým námitkám uvádí Ústavní soud alespoň ve zkratce následující.

12. Z vyžádaného soudního spisu se podává, že okresní soud na jednání dne 19. 3. 2015 důkaz čestnými prohlášeními předloženými stěžovatelem provedl (tj. sdělil obsah těchto listin); v tomto směru tedy byla procesní obrana stěžovatele umožněna a účastníci řízení se mohli s důkazy seznámit a vyjádřit se k nim. Následně okresní soud i krajský soud ve svých rozhodnutích přehledně vyložily důvod neprovedení navrhovaného výslechu osob, které podepsaly daná prohlášení (soudy hodnotily obsah prohlášení, souvislost s dalšími v řízení provedenými důkazy i chování samotného stěžovatele již během turné stran jeho možných námitek o neplnění smluvních povinností vedlejší účastnice). Výpovědi svědka Špalka byl stěžovatel a jeho zástupce (substitut) přítomen, a stěžovatel i vedlejší účastnice kladli svědkovi při jednání otázky; stěžovatel měl rovněž dostatečný prostor se vyjadřovat k výpovědi svědka v průběhu celého dalšího soudního řízení (čehož opakovaně využil). Ústavní soud neshledal, že by závěry soudů byly v rozporu s obsahem soudního spisu či byly nelogické a excesivní; soudy daly stěžovateli dostatečný prostor pro procesní obranu.

13. Námitku o koncentraci řízení vznesl obdobně stěžovatel již v odvolání a krajský soud se s ní v napadeném rozhodnutí podrobně vypořádal; obsah ústavní stížnosti je jen opakovanou polemikou, avšak Ústavní soud ani v této části neshledal extrémní vybočení či iracionální závěry krajského soudu. V případě této námitky a námitky o krátké lhůtě pro vyjádření šlo dle spisu o listinné důkazy - čestná prohlášení pana Šmída, Honsy, Vojtka a Starého. Ze spisu plyne, že tyto důkazní návrhy přednesla vedlejší účastnice ve svém písemném vyjádření ze dne 29. 12. 2014, přičemž při jednání dne 19. 3. 2015 daná čestná prohlášení k důkazu i předložila. Stěžovateli byla dána lhůta k nahlížení do těchto listinných důkazů a poté jejich obsah okresní soud na jednání ještě oběma účastníkům řízení sdělil (v rámci provádění dokazování). Účastníci dostali následně prostor se ke všem prováděným důkazům vyjadřovat, čehož stěžovatel využil a namítl k daným listinným důkazům nedodržení zásady koncentrace řízení a současně účelovost všech předložených důkazů vedlejší účastnice. Shodně namítal pak v odvolání a ústavní stížnosti. Ústavní soud tedy neshledal, že by stěžovateli nebylo umožněno se s těmito čtyřmi listinnými důkazy dostatečně seznámit a vyjadřovat se k nim dále i v průběhu soudního řízení.

14. K zásadní otázce naplnění povinností vedlejší účastnice dle smlouvy se okresní soud a krajský soud dostatečně v rozsudcích vyjádřily, přičemž přehledně hodnotily všechny v řízení provedené důkazy. Neopomenuly ani konkrétně vypořádat stěžovatelem namítanou plakátovou letní propagaci podzimní akce v Radimi; tento výlep zjevně podle soudů nevyvrátil věrohodnost všech tvrzení a důkazů předložených vedlejší účastnicí, které dle soudů ve svém celku vypovídaly o naplnění smlouvy z její strany.

15. Ohledně zvukové prezentace na koncertech okresní soud i krajský soud vycházely i z jiných důkazů, než jen z předložené CD nahrávky; s důkazním návrhem znaleckého zkoumání se vypořádaly ve smyslu jeho nadbytečnosti (nejde o případ svévolného opomenutí důkazu uváděný judikaturou Ústavního soudu).

16. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

17. S ohledem na rychlé rozhodnutí o ústavní stížnosti, Ústavní soud separátně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadených rozsudků okresního soudu a krajského soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2018

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu