Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2365/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Mojžíška, zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Němcem, advokátem, se sídlem v Mohelnici, Okružní 271/13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2017 č. j. -358 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2017 č. j. -361, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel s odkazem na údajné porušení , 4, , 2 a d domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.

2. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017 č.j. -358 bylo zastaveno dovolací řízení v právní věci stěžovatele jako žalobce o návrhu na nařízení předběžného opatření, o žalobách pro zmatečnost a o jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 4. 2015 č.j. -237. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017 č.j. -361 bylo zastaveno dovolací řízení v právní věci stěžovatele jako žalobce o návrhu na nařízení předběžného opatření, o žalobách pro zmatečnost a o jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 18. 7. 2016 č. j. -322. V obou případech došlo k zastavení dovolacího řízení, jelikož stěžovatel nebyl zastoupen advokátem.

3. Stěžovatel ve stručném odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že podle jeho názoru měl dovolací soud jím podaná dovolání meritorně přezkoumat a nikoliv je pouze procesně vyřídit a řízení zastavit.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí se závěry Nejvyššího soudu, který dovolací řízení zastavil, když dospěl k závěru, že v obou daných věcech nejsou splněny zákonné předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a stěžovatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ačkoli k tomu byl řádně vyzván. Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného usnesení poukázal na usnesení ze dne 8. 4. 2015 sp. zn. , ve kterém se uvádí, že směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. V předmětné věci Nejvyšší soud dovodil, že pro to, aby stěžovateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, neboť stěžovatel uplatňuje svou žalobou zřejmě bezúspěšně právo, srov. část věty před středníkem

6. Ústavní soud shledal, že postup Nejvyššího soudu byl řádně odůvodněn. Argumentaci soudu, tak jak je rozvedena v jeho rozhodnutí, vydaném v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými či extrémními. Za situace, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou naplněny zákonné předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy stěžovatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ačkoli k tomu byl vyzván, postupoval Nejvyšší soud správně, jestliže podle ustanovení a řízení zastavil.

7. Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší soud v předmětné věci rozhodoval v souladu s ustanoveními hlavy pátéy, jeho rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolné a je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.

8. Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu