Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 50/2024-B-676

-676

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka MIPL, spol. s r. o., se sídlem v Uherském Brodě, Šumická 2325, PSČ 688 01, identifikační číslo osoby 47 91 10 34, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2023, č. j. , -662, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 21. prosince 2022, č. j. -613, udělil insolvenčnímu správci dlužníka (J. O.) souhlas k tomu, aby vydal výtěžek zpeněžení (označeného) majetku ve výši 4.182.994,11 Kč zajištěnému věřiteli ‒ Komerční bance, a. s. (výrok I.) a výtěžek zpeněžení (dalšího) majetku ve výši 2.563.770,58 Kč zajištěnému věřiteli – Československé obchodní bance, a. s. (výrok II.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka usnesením ze dne 25. října 2023, č. j. , -662, změnil usnesení insolvenčního soudu (jen) tak, že udělil souhlas insolvenčnímu správci, aby vydal výtěžek zpeněžení (označeného) majetku zajištěnému věřiteli (Komerční bance, a. s.) ve výši 4.193.823,54 Kč (první výrok) a výtěžek zpeněžení (dalšího) majetku zajištěnému věřiteli (Československé obchodní bance, a. s.) ve výši 2.570.407,97 Kč.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle , (dále jen „“), a to k řešení následujících právních otázek, které dosud nebyly (podle jeho názoru) dovolacím soudem zodpovězeny:

1) Je možné vydat výtěžek zpeněžení zajištěným věřitelům za situace, kdy dosud nebyl pravomocně zjištěn úpadek dlužníka?

2) Lze zajištěnému věřiteli odepřít plnění na zjištěnou pohledávku, jestliže v insolvenčním řízení po zjištění pohledávky nově nastaly nebo nově vyšly najevo skutečnosti, pro které by plnění na pohledávku mohlo založit kolizi se základními zásadami insolvenčního řízení [ , o úpadku a způsobech jeho řešení ()], potažmo s dalšími procesními zásadami ( ), a došlo by jím k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti?

3) Lze zajištěnému věřiteli vydat plnění na zajištěnou pohledávku v případě, že výtěžek zpeněžení byl dosažen v nicotné dražbě?

Dovolatel namítá (s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2024, sen. zn. ), že mu nebylo doručeno usnesení o úpadku, přičemž současně považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, podle něhož k „doručení“ (a nabytí právní moci) tohoto usnesení postačovalo toliko jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Dále soudům obou stupňů vytýká, že ignorovaly jeho tvrzení o skutečnostech, které jednoznačně zakládají kolizi jednání obou zajištěných věřitelů se zásadami insolvenčního řízení; vydání výtěžku zpeněžení těmto věřitelům by tuto kolizi jen prohloubilo a bylo by zcela nespravedlivé. Potud odkazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2023, sen. zn. (následně uveřejněném pod číslem 23/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ‒ dále jen „R 23/2024“), jakož i na dosavadní průběh soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , přičemž má za zřejmé, že jím uplatněná pohledávka vůči zajištěným věřitelům, která byla způsobena jejich (podle dovolatele zásadám insolvenčního řízení odporujícím) jednáním jako členů věřitelského výboru v insolvenčním řízení dovolatele, není fiktivní.

Konečně opakuje, že dražba konaná dne 19. prosince 2014 [rozuměj veřejná dražba dobrovolná podle , o veřejných dražbách, kterou byly v insolvenčním řízení dlužníka zpeněženy (označené i další) nemovitosti (dále též jen „dražba“)], je nicotná s ohledem na neurčitě vymezený předmět; předmětem dražby totiž byla mimo jiné „budova“, jejíž „nedílnou součástí je přístavba vrátnice“, která ač nemohla být od „budovy“ oddělena, byla „z předmětu dražby vyloučena“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle a 2

Učinil tak proto, že:

1) Nejvyšší soud (dovolatelem zmíněným) usnesením sen. zn. rozhodl o dovolání dlužníka proti usnesení ze dne 25. srpna 2022, č. j. , -510 (), jímž Vrchní soud v Olomouci (mimo jiné) potvrdil usnesení ze dne 25. října 2021, č. j. -407, kterým insolvenční soud zamítl žalobu pro zmatečnost podanou dlužníkem (mimo jiné) proti usnesení ze dne 9. března 2009, č. j. -62, jímž insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka. Přitom dovolání dlužníka v uvedeném rozsahu vyhověl (i) proto, že dospěl k závěru, podle něhož usnesení o úpadku dlužníka (ze dne 9. března 2009) nabylo právní moci (ve spojení s usnesením ze dne 25. června 2009, č. j. , -72, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 9. března 2009).

V usnesení ze dne 27. března 2024, sen. zn. , se následně Nejvyšší soud přihlásil k závěrům usnesení sen. zn. i v tom směru, že dlužníku bylo (řádně) doručeno (a nabylo právní moci) i usnesení ze dne 27. dubna 2009, č. j. -6, jímž insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem.

2) V incidenčním sporu vedeném u insolvenčního soudu (v rámci insolvenčního řízení dlužníka) pod sp. zn. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. června 2024, sen. zn. , odmítl jako nepřípustné dovolání tamního žalobce (dlužníka) proti rozsudku ze dne 30. května 2023, č. j. 74 ICm 2670/2018, -571 (), jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek ze dne 7. září 2022, č. j. -498, kterým insolvenční soud zamítl žalobu dlužníka proti (tamním) žalovaným (FAL Services s. r. o. a Dalmine Investment s. r. o.) o určení vlastnického práva k (označenému a dalšímu) majetku (tj. k majetku, který byl předmětem dražby).

Přitom dovodil, že právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož nebyla dražba nicotná, je v souladu se závěry, které Nejvyšší soud formuloval např. v rozsudcích ze dne 31. března 2020, sp. zn. , a ze dne 21. října 2022, sp. zn. , uveřejněných pod čísly 3/2021 a 66/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

3) Vzhledem k zásadním rozdílům ve skutkových poměrech není způsobilá založit přípustnost dovolání argumentace dovolatele vycházející ze závěrů obsažených v R 23/2024. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů (ani z obsahu dovolání) totiž neplyne, že by v době po zjištění pohledávky zajištěných věřitelů v insolvenčním řízení dlužníka nově nastaly nebo nově vyšly najevo takové skutečnosti, pro které by plnění na pohledávku mohlo založit kolizi se základními zásadami insolvenčního řízení ( ), potažmo s dalšími procesními zásadami (srov. i ), a došlo by jím k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti (jinak řečeno skutečnosti, které by odůvodňovaly výjimečné odepření plnění zjištěných pohledávek zajištěným věřitelům).

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud se s námitkou dlužníka v tomto směru vypořádal v bodu 90. důvodů (neplatí tak, že by ji ignoroval), přičemž uzavřel, že ani případná existence tvrzených pohledávek dlužníka za zajištěnými věřiteli není překážkou pro vydání výtěžku zpeněžení. Překážkou pro vydání výtěžku zpeněžení není ani dosud neskončené řízení (vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ), v němž se dlužník domáhá vůči zajištěným věřitelům náhrady škody; takové řízení nemůže vést ani k závěru, že vydání výtěžku zpeněžení je v rozporu s dobrými mravy.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 6. 2024

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu