Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3862/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Prajzlera, zastoupeného Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem, sídlem Pivovarská 170, Beroun, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. dubna 2017 č. j. -28 a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2017 č. j. -97, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení a Krajského úřadu Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. a)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení a 2d.

2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Magistrát města Kladna, odbor správní, oddělení dopravně správních agend rozhodnutím ze dne 25. 11. 2011 č. j. ridicaky/75/10-33 zamítl námitky stěžovatele podané proti provedení záznamu bodů v evidenční kartě řidiče, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, jako neodůvodněné, a provedené záznamy ke dni 9. 11. 2010 potvrdil. Stěžovatel následně podal odvolání, které vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 15. 5. 2013 č. j. 237226/2011/KUSK-DOP/HRO zamítl a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil.

3. Proti rozhodnutí vedlejšího účastníka brojil stěžovatel žalobou podanou u Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"). Krajský soud rozsudkem ze dne 13. 11. 2015 č. j. -29 rozhodnutí vedlejšího účastníka zrušil, a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že pokutový blok není způsobilým podkladem pro záznam bodů v kartě řidiče.

4. Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podal vedlejší účastník kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 10. 2016 č. j. - 32 rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že předmětný blok ze dne 17. 6. 2009 obsahuje předepsané náležitosti pro způsobilost bloku být podkladem pro záznam bodů; ne vždy způsobují formální či obsahové nedostatky bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro záznam bodů. Podle Nejvyššího správního soudu je v souhrnu vyplněných rubrik seznatelné, která osoba ve výkonu veřejné moci pokutový blok vystavila.

5. Krajský soud rozhodl ve věci znovu rozsudkem ze dne 12. 12. 2016 č. j. - 64. Spornou kasační námitku posoudil krajský soud shodně jako poprvé. Uvedl, že obecně je pokutový blok i přes obtížnou nebo špatnou čitelnost služebního čísla způsobilý pro záznam v registru řidičů, ovšem pouze za předpokladu, že blok splňuje další náležitosti na něj kladené. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu (tj. především rozsudek ze dne 4. 9. 2012 č. j. -20), z níž podle krajského soudu vyplývá, že policistu, který vypsal pokutový blok, musí být možné identifikovat buď podle jména a příjmení, nebo podle identifikačního čísla, přičemž existence podpisu pro identifikaci podle bloku není důležitá. Pokud je však na bloku pouze nečitelný podpis a nečitelné identifikační číslo policisty, není blok způsobilým podkladem pro záznam do registru řidičů. Krajský soud tak setrval na svém právním názoru a rozhodnutí vedlejšího účastníka zrušil.

6. Uvedený rozsudek krajského soudu napadl vedlejší účastník kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12. 4. 2017 č. j. - 28 rozsudek krajského soudu ze dne 12. 12. 2016 č. j. - 64 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud setrval na svém dříve vysloveném názoru, že blok ze dne 17. 6. 2009 série NG/2007, G 0151529 obsahuje v dostatečném rozsahu náležitosti pro způsobilost bloku být podkladem pro záznam bodů. Krajský soud se tímto závazným právním názorem neřídil, proto Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu opakovaně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud uvedl, že v dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku.

7. Rozsudkem krajského soudu ze dne 28. 6. 2017 č. j. -97 byla žaloba stěžovatele proti rozhodnutí vedlejšího účastníka zamítnuta, neboť předmětný pokutový blok je způsobilým podkladem pro záznam bodů v kartě řidiče.

8. Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 9. 2017 č. j. -26 odmítl, neboť dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná, když se v ní stěžovatel fakticky dovolává revize názoru již jednou vysloveného kasačním soudem v předmětné věci. Uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu stěžovatel ústavní stížností nenapadl a žádné námitky v tomto směru v ústavní stížnosti neuplatnil.

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené a dospěl k závěru, že tomu tak není.

10. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

11. V předmětné věci Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 9. 2017 č. j. -26 kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu ze dne 28. 6. 2017 č. j. -97 odmítl, neboť dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutím o posledním opravném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval, byl rozsudek krajského soudu ze dne 28. 6. 2017 č. j. -97, od jehož doručení počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že stěžovatel po doručení tohoto rozsudku podal ještě nepřípustnou kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud dne 27. 9. 2017, je zřejmé, že ústavní stížnost, doručená Ústavnímu soudu dne 11. 12. 2017, byla podána po lhůtě stanovené zákonem pro její podání.

12. Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2018

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj