Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 55/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele P. T., t. č. Věznice Horní Slavkov, zastoupeného JUDr. Rostislavem Sochorem, advokátem, sídlem Masarykova 1618/100, Ústí nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. října 2017 č. j. -344, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen " "), neboť jím podle jeho názoru došlo k porušení základních podmínek spravedlivého řízení a ke hrubému porušení práva na obhajobu.

2. Z podkladů předložených stěžovatelem se podává, že Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 4. 4. 2017 č. j. -288 stěžovatele uznal vinným přečinem krádeže podle , odst. 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a odsoudil jej za tento přečin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle tr. zákoníku podle tr. zákoníku a za užití tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetičtyř měsíců; podle tr. zákoníku byl stěžovatel zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl uložen podle tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvacetičtyř měsíců, podle tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku odsuzujícího stěžovatele za sbíhající se přečin a byla mu uložena povinnost zaplatit poškozené na náhradu majetkové škody částku 80 000 Kč.

3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl usnesením napadeným ústavní stížností, jímž ho podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), jako nedůvodné zamítl.

II.

Argumentace stěžovatele

4. V ústavní stížností stěžovatel připomíná, že okresní soud ho nejprve zprostil obžaloby, napodruhé ho však uznal vinným. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání a zvolil si obhájce, který posléze zjistil, že ve věci rozhodl , aniž se stěžovatel dozvěděl o veřejném zasedání. Stěžovatel též upozorňuje na skutečnost, že meritorní rozhodnutí stojí v podstatě na jediném důkazu, tzv. biologické stopě na nádobě, brojí též proti provedení a hodnocení dalších důkazů.

5. Stěžovatel též v ústavní stížnosti informoval, že současně s ní se obrátil na Nejvyšší soud dovoláním; není si však jistý, jak se s namítanými nedostatky v postupu obecných soudů vypořádá.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené .

7. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; ve smyslu 72 odst. 3 je takovým prostředkem i dovolání.

8. Ústavní soud dotazem u okresního soudu ověřil, že stěžovatel v dané věci podal dne 4. 1. 2018 dovolání. Bez ohledu na to, zda lze námitky obsažené v nyní posuzované ústavní stížnosti podřadit pod dovolací důvody uvedené v ustanovení tr. řádu, představuje vyčerpání dovolání podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu shora citovaného .

9. Ve stanovisku svého pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. (č. 40/2014 Sb.) Ústavní soud uvedl, že: "z dikce ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2013, jednoznačně vyplývá povinnost stěžovatelů vyčerpat všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje - tedy i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání v trestních věcech, pokud je dovolání v dané věci přípustné. Pokud je v ustanovení stanovena povinnost vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, tím spíše musí stěžovatelé vyčerpat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy je tento přípustný (§ 265a trestního řádu). Ústavní stížnost je prostředkem ochrany práv, který je subsidiární ke standardním "neústavním" institutům. Především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li dosaženo nápravy v rámci režimu obecného soudnictví, může se v rozsahu omezeném hledisky ústavnosti uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu. Ústavní soud tak nemůže sám posuzovat splnění podmínek, které otevírají prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu, tato role mu nepřísluší. Otázku, zda námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice."

10. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu není samozřejmě splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě případného kasačního rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (dovolání). Jiný postup představuje riziko, že Ústavní soud do probíhajícího řízení zasáhne, což mu vzhledem k jeho postavení nepřísluší. Z toho plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co dovolací řízení bude skončeno, a naopak, do tohoto okamžiku je nutné ústavní stížnost považovat za nepřípustnou. Taková situace nastala v dané věci, neboť řízení o dovolání, směřující proti rozhodnutí, jež bylo současně napadeno i předmětnou ústavní stížností, dosud skončeno nebylo.

11. Návrh, který je podle nepřípustný, musí být podle téhož zákona odmítnut, a to bez jednání a soudcem zpravodajem (obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2014

sp. zn.

, pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2018

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj