Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3124/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Anny Perďochové, zastoupené Mgr. Tomášem Matějíkem, advokátem, se sídlem Masarykova 37, Brno, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2017, č. j. -120, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. června 2015, č. j. -95, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " "), resp. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Rozsudkem Krajského soudu v Praze (soud prvního stupně) ze dne 22. června 2015, č. j. -95, byla zamítnuta žaloba na ochranu osobnosti, v jejímž rámci se žalobkyně (stěžovatelka) domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 200 000 Kč. Dále byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 28 798 Kč.

3. K odvolání žalobkyně bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 28. března 2017, č. j. -120, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno; změněno bylo toliko ve výroku o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně v minulosti nárok na náhradu škody na zdraví uplatnila na základě shodných skutkových tvrzení již v jiném (pracovněprávním) řízení, a proto by dvojím hodnocením nemajetkové újmy (v režimu náhrady škody na zdraví a v řízení o ochranu osobnosti) došlo k porušení zásady "non bis in idem".

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že jí postupem Vrchního soudu v Praze, který její žalobu zamítl, když svévolně naznal, že by došlo k porušení zásady "non bis in idem", byla odňata možnost domáhat se svého práva. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem, že projednáním věci v řízení o náhradu škody na zdraví za bolest a ztížení společenského uplatnění se již nemůže na základě totožných skutkových tvrzení domáhat nemajetkové újmy v penězích v rámci řízení na ochranu osobnosti podle a 3 , , ve znění pozdějších předpisů.

5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

7. V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná [srov. nález ze dne 13. července 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79), dostupný též na http://nalus.usoud.cz]. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž přináleží všem orgánům veřejné moci, zejména pak obecné justici (srov. y).

8. V nyní projednávané věci bylo proti rozsudku odvolacího soudu, jak se ostatně podává i z poučení uvedeného v odůvodnění tohoto rozsudku, možno podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nikterak nezmiňuje, že by tento opravný prostředek využila, což Ústavní soud ověřil dotazem u Krajského soudu v Praze. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka tento mimořádný opravný prostředek nevyužila, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí náležely, a proto je třeba její ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle .

9. Nad rámec uvedeného Ústavní soud podotýká, že i pokud by v dané věci nebylo možné podat dovolání (což ovšem podle názoru Ústavního soudu není tento případ), bylo by třeba ústavní stížnost odmítnout pro opožděnost podle (rozsudek Vrchního soudu v Praze nabyl právní moci dne 10. května 2017; ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 2. října 2017).

10. Z výše uvedených důvodů soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost podle jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 4. ledna 2018

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj