Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 94/2022-99

160 ICm 2463/201929 ICdo 94/2022-99

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce WUMA, spol. s r. o., se sídlem v Praze 9, Fejfarova 920/17, PSČ 198 00, identifikační číslo osoby 25754025, zastoupeného JUDr. Janem Mikulášem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Opletalova 1525/39, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing. Lukáši Vlašanému, se sídlem v Táboře, Vančurova 2904, PSČ 390 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka HOBBY CAR, spol. s r. o., zastoupenému Mgr. Michalem Briaským, advokátem, se sídlem v Praze, Politických vězňů 935/13, PSČ 110 00, o určení pořadí pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka HOBBY CAR, spol. s r. o.,se sídlem v Praze 10, Chudenická 1059/30, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 26428911, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2022, č. j. 160 ICm 2463/2019, -74 ( ), takto:

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 23. března 2021, č. j. 160 ICm 2463/2019-47, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“)

[1] určil, že pohledávka na zaplacení nájemného za pronájem skladovacích prostor (blíže označených v rozhodnutí) a na zaplacení ceny elektřiny spotřebované v souvislosti s jejich užíváním (dále též jen „sporná pohledávka“) v rozsahu částky 488.778,74 Kč (tj. za období od 3. července 2018 do 18. března 2019), kterou žalobce (WUMA, spol. s r. o.) uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka (HOBBY CAR, spol. s r. o.), je pohledávkou za majetkovou podstatou (bod I. výroku),

[2] zamítl žalobu na určení, že sporná pohledávka je v rozsahu částky 2.732,26 Kč (tj. za období od 1. července 2018 od 3. července 2018) pohledávkou za majetkovou podstatou (bod II. výroku), a

[3] rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).

2. Insolvenční soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že sporná pohledávka, kterou žalobce uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka z titulu smlouvy o nájmu skladovacích (nebytových) prostor ze dne 1. února 2008 (dále jen „nájemní smlouva“), jež se žalobce zavázal přenechat dlužníku do užívání (v rozhodnutí blíže specifikované) skladovací prostory a dlužník se zavázal platit žalobci nájemné ve výši 35.000 Kč měsíčně bez daně z přidané hodnoty, paušální částku 500 Kč měsíčně za užívání kuchyně a toalet a cenu spotřebované elektrické energie, a kterou žalovaný (Ing. Lukáš Vlašaný, jako insolvenční správce dlužníka) po prohlášení konkursu na majetek dlužníka nevypověděl [ , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění účinném do 31. května 2019, pro věc rozhodném], je v části, jež vznikla po zjištění úpadku dlužníka (tj. od 3. července 2018 do 18. března 2019), pohledávkou za majetkovou podstatou, neboť (již proto, že pronajaté prostory sloužily k uskladnění zboží sepsaného do majetkové podstaty dlužníka) šlo o náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty ve smyslu .

3. Dále zdůraznil, že ustanovení vylučuje současné použití upravujícího vztahy ze smluv o vzájemném plnění, byť nájemní smlouva v jistém smyslu představuje smlouvu o vzájemném plnění (tedy smlouvu, kdy jedna ze stran je povinna plnit oproti plnění druhé strany), neboť vzhledem k odlišnému režimu uspokojování pohledávek věřitelů vzešlých z takto ukončených závazků dlužníka a (též) terminologie použité zákonodárcem v uvedených ustanoveních je zjevné, že ustanovení a nemohou vedle sebe obstát (nelze je aplikovat současně).

4. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. a III. výroku (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

5. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných insolvenčním soudem a odkazuje na ustanovení a dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí (ve shodě s insolvenčním soudem) a ve vazbě na v odvolání uplatněnou argumentaci (rozebírající vzájemný vztah ustanovení a ) [mimo jiné] k následujícím závěrům.

[1] Úprava obsažená v až týkající se ukončení nájemní (či podnájemní) smlouvy (coby smlouvy o vzájemném plnění) je speciální (zvláštní) úpravou, která potud vylučuje použití obecného pravidla obsaženého v .

[2] Jestliže žalovaný po prohlášení konkursu na majetek dlužníka již neměl (ekonomický) zájem na tom, aby závazek z nájemní smlouvy dále trval, tedy na tom, aby dalším placením nájemného za uskladněné zboží dlužníka docházelo k neodůvodněnému úbytku (zmenšování) majetkové podstaty, měl (mohl) nájemní smlouvu vypovědět, v čemž mu nebránila ani okolnost, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou.

[3] Námitce žalovaného, že nepotvrdil-li do 30 dnů od prohlášení konkursu na majetek dlužníka žalobci splnění nájemní smlouvy, nastala (podle části věty před středníkem ) nevyvratitelná právní domněnka, že plnění (z nájemní smlouvy) odmítl, a žalobce tak mohl (podle věty první ) uplatnit (jen) náhradu tím způsobené škody, nelze přisvědčit také (již) proto, že předpokladem pro aplikaci zmiňovaných ustanovení je, že nájemní smlouva v době prohlášení konkursu nebyla ještě zcela splněna ani dlužníkem ani žalobcem.

[4] V dané věci byl totiž závazek z nájemní smlouvy k datu prohlášení konkursu na majetek dlužníka (3. července 2018) žalobcem (jednou smluvní stranou) již zcela splněn (ve smyslu ), když žalobce coby pronajímatel přenechal skladovací prostory (předmět nájmu) dlužníku k řádnému užívání. Skutečnost, že pokračující závazky z nájemní smlouvy měly být s ohledem na charakter smlouvy plněny i v budoucnu, tedy že pronajímatel (žalobce) měl i po prohlášení konkursu na majetek nájemce (dlužníka) nadále povinnost umožňovat nájemci nerušený výkon práva užívat předmět nájmu a nájemce měl nadále povinnost platit pronajímateli sjednané měsíční nájemné, z nájemní smlouvy nečiní smlouvu, která nebyla v době prohlášení konkursu zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy (žalobcem).

[5] Opodstatněnou není ani námitka, že nebylo-li by ve vztahu k nájemní smlouvě možné aplikovat ustanovení , žalovaný by byl povinen z majetkové podstaty pohledávku z titulu nezaplaceného nájemného po prohlášení konkursu uhradit bez ohledu na její (případně i nepřiměřenou) výši. Je tomu tak proto, že v incidenčním sporu o určení, zda pohledávka uplatněná v insolvenčním řízení způsobem uvedeným v , je co do svého pořadí pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení , se insolvenční soud zabývá pouze okolnostmi rozhodnými pro posouzení správnosti uplatněného pořadí pohledávky, bez zřetele k tomu, zda spornou je i existence nebo výše této pohledávky. Skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodu vzniku pohledávky, nebo důvodu jejího možného zániku, anebo důvodu, pro který se stala soudně nevymahatelnou, případně pro posouzení (určení) správné výše pohledávky jsou vyhrazeny sporu o splnění povinnosti (o zaplacení peněžité pohledávky) vedenému u obecného soudu (potud odkazuje též na důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 109/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

6. Proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (posuzováno potud podle obsahu) podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Jde o tyto otázky:

[1] Konkurují si vzájemně ustanovení a , tedy vylučuje použití ustanovení současné použití ?

[2] Lze nájemní smlouvu považovat za zcela splněnou ve smyslu „momentem řádného předání předmětu nájmu dlužníku k řádnému užívání, přestože pokračující závazky z nájemní smlouvy by měly být s ohledem na charakter nájemní smlouvy plněny i v budoucnu“?

7. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil v tom duchu, že se žaloba zamítá.

8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k označeným právním otázkám následovně:

9. Ustanovení a si vzájemně nekonkurují, ale naopak se doplňují a je nutné je aplikovat ve vzájemných souvislostech. Ustanovení systematicky navazuje na ustanovení a užije se dle dovolatele právě tehdy, kdy insolvenční správce ve lhůtě stanovené v ustanovení potvrdí, že dlužníkem dříve uzavřenou smlouvu splní.

10. Účelem ustanovení je především ochrana majetkové podstaty dlužníka před závazky ze smluv, které již s ohledem na konkursní situaci dlužníka nelze splnit a o kterých se insolvenční správce, tedy osoba s dispozičním oprávněním, z jakéhokoliv důvodu včas nebo vůbec nedozví. Dle dovolatele ustanovení pak pouze stanovuje další oprávnění insolvenčního správce ve vztahu ke specifickému okruhu smluv o vzájemném plnění (nájemních a podnájemních smluv) za účelem ochrany majetkové podstaty dlužníka; tedy právo vypovědět tyto smlouvy. Odlišný výklad by byl dle dovolatele v rozporu se základními principy a účelem insolvenčního řízení.

11. Nájemní smlouva již ze své podstaty a charakteristiky nemůže být považována za splněnou pouhým předáním předmětu nájmu pronajímatelem nájemci k řádnému užívání, když součástí nájemního vztahu je řada zásadních práv a povinností jak na straně nájemce, tak na straně pronajímatele trvajících v průběhu celého nájemního vztahu. Pouhým předáním předmětu nájmu k užívání nelze mít povinnosti z nájemní smlouvy ze strany pronajímatele za zcela splněné. Tato okolnost tak nemůže bránit aplikaci ustanovení na nájemní smlouvy.

12. Rozhodnutí soudů nižších stupňů vykazují znaky přepjatého formalismu a jsou v rozporu se základními principy a zásadami insolvenčního řízení (zejména se zásadou rovnosti účastníků insolvenčního řízení a principem zásadně poměrného uspokojení věřitelů).

13. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje závěry napadeného rozhodnutí za věcně správné.

14. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2 , neboť dovolatel mu oproti svému mínění nepřekládá k řešení právní otázku, jež by zakládala přípustnost dovolání.

15. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelem zpochybněno, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:

[1] Je-li prohlášen konkurs na majetek pronajímatele, pak skutečnost, že podle uzavřené nájemní smlouvy má nájemce i nadále (ve shodě se sjednanou dobou trvání nájmu) platit pronajímateli v určených lhůtách sjednané nájemné a pronajímatel má i nadále umožňovat nájemci nerušený výkon práva užívat předmět nájmu, z této smlouvy nečiní smlouvu, která nebyla ještě v době prohlášení konkursu splněna ani dlužníkem, ani druhým účastníkem smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 36/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se pro poměry insolvenčního řízení Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 25. října 2017, sen. zn. ).

[2] Smlouvou o vzájemném plnění se ve smyslu rozumí vedle tam výslovně uvedené smlouvy o smlouvě budoucí především (typově) kupní smlouva, směnná smlouva nebo smlouva o dílo (a typově jí naopak není např. darovací smlouva). K tomu srov. důvody rozsudku ze dne 31. října 2014, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 49/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[3] Poměry upravené nejsou souměřitelné s úpravou obsaženou v (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2015, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 11/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

16. Pro poměry projednávané věci z výše řečeného plyne, že závěru odvolacího soudu, podle kterého pro nájemní smlouvy obsahuje zvláštní úpravu v ustanovení , přičemž i kdyby tomu tak nebylo, stejně by na nájemní smlouvu nebylo možné nahlížet jako na smlouvu, která nebyla ještě v době prohlášení konkursu splněna ani dlužníkem, ani druhým účastníkem smlouvy, nelze nic vytknout.

17. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo ( , a ) a žalobce právo na náhradu těchto nákladů nemá vzhledem k ustanovení .

18. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 12. 2023

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu