Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 619/2023-156

-156

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce T. L., zastoupeného Mgr. Janem Stínkou, advokátem, se sídlem v Kladně, Strouhalova 2646, PSČ 272 01, proti žalovanému 1) MASO UZENINY PÍSEK, a. s., se sídlem v Praze 4, Novodvorská 1062/12, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 26419793, 2) MASO UZENINY POLIČKA, a. s., se sídlem v Kamenci u Poličky 300, PSČ 572 01, identifikační číslo osoby 25945491, a 3) Č. M., všem zastoupeným JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1.015.133,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2022, č. j. -126, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.104,84 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.

Odůvodnění:

2. Podle tvrzení žalobce uplatněný nárok představuje úroky z prodlení z úroků z prodlení s úhradou pohledávky ze smlouvy o převodu směnečné pohledávky a indosaci směnky uzavřené mezi žalobcem a prvním žalovaným dne 14. prosince 2001 (s úhradou pohledávky z titulu „kupní ceny za převod směnečného nároku“). Ke dni 17. února 2021 činila výše dospělého úroku z prodlení (s úhradou výše specifikované pohledávky) částku 66.047.013,70 Kč. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení úroku z prodlení z uvedené částky za dobu od 18. února 2021 do zaplacení, s tím, že ke dni podání žaloby činí úrok z prodlení z úroku z prodlení částku 1.015.133,55 Kč.

3. Rozsudkem ze dne 17. března 2022, č. j. -72, Obvodní soud pro Prahu 4 žalobě vyhověl (bod I. výroku) a uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení částku 149.366,80 Kč (bod II. výroku).

4. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaných změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok), a uložil žalobci zaplatit žalovaným k rukám společným a nerozdílným na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 268.644 Kč (druhý výrok).

5. Odvolací soud – cituje ustanovení , (dále též jen „o. z.“) – předeslal, že jelikož právní vztah účastníků, z něhož žalobce dovozuje svůj nárok, vznikl ze smlouvy o převodu směnečné pohledávky a indosaci směnky ze dne 14. prosince 2001, použije se podle citovaného přechodného ustanovení pro tento právní vztah a nároky z něho vzešlé právní úprava obsažená v zákoně č. , (dále též jen „obč. zák.“), a v zákoně č. , obchodním zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), účinná do „31. prosince 2012“ (správně do 31. prosince 2013).

6. Příslušná zákonná ustanovení v rozhodné době (§ 517 odst. 2 obč. zák., § 369 obch. zák.) přitom nezakládala právo na zaplacení úroku z prodlení pro případ prodlení s placením (příslušenství) pohledávky, jak se také podává z konstantní judikatury Nejvyššího soudu. Potud odvolací soud odkázal na rozsudek velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 5/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 5/2006“). Žalobou uplatněný nárok žalobce proto podle odvolacího soudu nemá zákonné opodstatnění.

7. K výše uvedenému odvolací soud dále doplnil, že na posuzovanou věc by nebylo možné aplikovat (jak nesprávně učinil soud prvního stupně) ani ustanovení § 1932 odst. 2 o. z., ve znění účinném do 30. června 2021. Z judikatury Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) totiž plyne, že označené ustanovení se vztahuje toliko na úroky a nikoliv na úroky z prodlení. Úrok z prodlení, který ustanovení nezmiňuje, je nárokem odlišným od smluvního úroku jakožto odměny za poskytnuté plnění, o čemž svědčí též systematika jejich právní úpravy (§ 1970 a § 2395 a násl. o. z.).

8. Dovolání žalobce podané proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení , (dále též jen „“), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2

9. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

10. Dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem [co do závěru, že žalobce nemá právo na zaplacení úroku z prodlení z úroku z prodlení] zcela odpovídá závěrům, které Nejvyšší soud učinil při výkladu ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. ve spojení s ustanovením § 369 obch. zák. již v R 5/2006 (a k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil v řadě svých rozhodnutích např. v rozsudku ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. , ze dne 31. května 2010, sp. zn. , ze dne 8. června 2011, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 148/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 25/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž , , a , obchodní zákoník, neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství (úrok z prodlení) pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky.

11. Na správnosti závěrů formulovaných v R 5/2006 (k výkladu obč. zák.) nemůže ničeho změnit ani později přijatá úprava obsažená v , (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2022, sp. zn. ). Zabývat se výkladem tohoto ustanovení v poměrech dané věci žádný smysl nemá, když na řešení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá (odvolací soud žalobu zamítl s odůvodněním, že příslušná právní úprava obsažená v zákoně č. , , a v zákoně č. , obchodním zákoníku, úročení příslušenství pohledávky nedovolovala; úvahy týkající se výkladu o. z. pak odvolací soud zjevně činí jen jako obiter dictum).

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

13. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 29. 11. 2023

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu