Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 79/2023-B-29

KSOS 25 INS 8304/202229 NSČR 79/2023-B-29

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků manželů J. H., a F. H., zastoupených Mgr. Ing. Martinem Schwarzem, advokátem, se sídlem v Černošicích, Majakovského 1176, PSČ 252 28, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o schválení oddlužení, o dovolání věřitele č. 3 Mgr. Michala Šimků, se sídlem v Praze 1, Šítkova 233/1, PSČ 110 00, jako insolvenčního správce dlužníka Qeneo s. r. o., identifikační číslo osoby 29024102, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2023, č. j. , -17, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

2. Přitom zdůraznil, že v řízení nevyšlo najevo, že by dlužníci svým jednáním sledovali nepoctivý záměr. Dlužníci řádně hradí zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce a komunikují s ním. V tom, že podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, lze spatřovat jen jejich rozhodnutí změnit životní postoj a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení.

3. K odvolání věřitele č. 3 Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením (mimo jiné) potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku (první výrok).

4. Odvolací soud vyšel (ve shodě s insolvenčním soudem) z obsahu insolvenčního spisu, z něhož se podává, že:

[1] Věřitel č. 1 JUDr. Ondřej Hanák, soudní exekutor, přihlásil přihláškou č. P1 do insolvenčního řízení dlužníků pohledávku ve výši 7.925,50 Kč a jako právní důvod vzniku pohledávky uvedl, že jde o náklady exekuce nařízené pověřením Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. března 2022, č. j. -14, ve spojení s vyrozuměním soudního exekutora o zahájení exekuce ze dne 23. března 2022, č. j. 147 EX 536/22-10.

[2] Věřitel č. 2 Jiří Skála přihlásil přihláškou č. P2 do insolvenčního řízení dlužníků pohledávku ve výši 19.385 Kč a jako právní důvod vzniku pohledávky uvedl, že jde o nesplacenou výpůjčku finančních prostředků ve výši 19.000 Kč (poskytnuté v původní výši 40.000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce) a 10% smluvní úrok ve výši 385 Kč za dobu od 2. února 2022. K přihlášce připojil smlouvu o zápůjčce ze dne 1. února 2019, kterou se zavázal poskytnout dlužníkům peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč a které se dlužníci zavázali věřiteli vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 10 % ročně v dohodnutých splátkách. Smluvní strany potvrdily, že zápůjčka byla poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále připojil tři kvitance o vrácení části půjčených peněz, a to částky 14.000 Kč dne 31. ledna 2020, částky 13.000 Kč dne 1. února 2021 a částky 3.000 Kč dne 28. ledna 2022.

[3] Věřitel č. 3 přihlásil přihláškou č. P3 do insolvenčního řízení dlužníků pohledávku ve výši 1.628.180,30 Kč a jako právní důvod vzniku pohledávky uvedl, že jde o bezdůvodné obohacení vzniklé převedením částky 900.000 Kč z účtu společnosti Qeneo s. r. o. jednatelem této společnosti na účet dlužníka bez právního důvodu, zákonný úrok z prodlení ve výši 585.356,30 Kč a náhrada nákladů nalézacího řízení ve výši 60.283 Kč a 82.541 Kč. Pohledávka je vykonatelná na základě rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. listopadu 2017, č. j. -38, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. ledna 2021, č. j. -273, a je exekučně vymáhána (JUDr. Ondřejem Hanákem, soudním exekutorem, v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 147 EX 536/22).

[4] U přezkumného jednání konaného dne 21. listopadu 2022 byly přezkoumány všechny přihlášené pohledávky. Insolvenční správce žádnou z pohledávek nepopřel, dlužníci popřeli pohledávku č. P3 co do pravosti.

5. Odvolací soud – odkazuje na , a 3, a větu první , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu formulovanou při výkladu ustanovení – se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, podle kterého nebylo zjištěno, že by dlužníci podáním návrhu na povolení oddlužení sledovali nepoctivý záměr.

6. K tomu uvedl, že věřitel č. 3 své námitky (jimiž odůvodňoval výhrady proti schválení oddlužení dlužníků) o neplatnosti smlouvy o zápůjčce (uzavřené mezi dlužníky a věřitelem č. 2), respektive o tom, že jde o simulované právní jednání, jehož účelem bylo vytvoření umělé mnohosti věřitelů, dovozoval ze skutečností (neověření podpisů na smlouvě o zápůjčce, neuvedení účelu poskytnutí zápůjčky ve smlouvě o zápůjčce, poskytnutí zápůjčky v hotovosti, byť mají dlužníci bankovní účet), z nichž takový závěr nevyplývá a jiné skutečnosti a důkazy k jejich prokázání neuvedl. Odvolací soud s ohledem na výši zápůjčky (40.000 Kč) přitom neshledal v namítaném neověření podpisů na smlouvě o zápůjčce a poskytnutí zápůjčky v hotovosti nic neobvyklého. Samotná smlouva o zápůjčce nadto potvrzuje poskytnutí peněžních prostředků věřitelem č. 2 dlužníkům. Měl-li věřitel č. 3 pochybnosti o existenci přihlášené pohledávky věřitele č. 2, mohl tuto pohledávku popřít (srov. ), svého práva však nevyužil.

7. Důvodnou neshledal ani námitku věřitele č. 3, že pohledávka věřitele č. 1 není samostatnou pohledávkou, nýbrž příslušenstvím (jeho) pohledávky č. P3, když potud věřitel č. 3 zaměňuje náklady, které uplatněním (vymáháním) pohledávky vzniknou věřiteli (jež jsou vskutku příslušenstvím ve smyslu , ), s náklady soudního exekutora při jejím vymáhání v exekučním řízení. Jinak řečeno, náklady soudního exekutora tvořené odměnou a hotovými výdaji za jeho exekuční činnost, které mu přiznává , jsou jeho samostatným nárokem a nesdílí osud pohledávky věřitele, která je v exekuci vymáhána.

8. Za situace, kdy dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení poté, co jim soud pravomocně uložil zaplatit věřiteli č. 3 částku 900.000 Kč s příslušenstvím, jejich příjmy jim neumožňovaly tento závazek uhradit, pohledávky věřitelů č. 1 a č. 2 byly v insolvenčním řízení zjištěny a současně nebyla zjištěna existence skutečností vedoucích k závěru, že dlužníci návrhem na povolení oddlužení sledují nepoctivý záměr, rozhodl insolvenční soud správně, když oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty schválil.

9. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu (posuzováno potud podle obsahu) podal věřitel č. 3 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí jednak na vyřešení právních otázek (o osvědčení úpadku dlužníků ve formě platební neschopnosti a posouzení nepoctivého záměrů dlužníků při podání návrhu na oddlužení), při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a jednak na vyřešení právní otázky, jež nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena.

10. Za neřešenou považuje dovolal otázku, zda splňuje dlužník, který má jedinou pohledávku, jež je vymáhána v exekučním řízení (když pouhým pověřením k provedení exekuce vzniká soudnímu exekutorovi nárok na náhradu nákladů exekuce), podmínky pro zjištění (svého) úpadku ve smyslu , resp. zda zakládá sám věřitel úpadek dlužníka ve smyslu tím, že vymáhá svou jedinou pohledávku za dlužníkem (který nemá jiné věřitele) v exekučním řízení.

11. Dovolatel soudům nižších stupňů vytýká, že postupovaly v řízení přepjatě formalisticky a individuálními okolnostmi případu (podezřelými časovými souslednostmi, pochybnými okolnostmi pohledávky věřitele č. 1 a existencí majetku ve vlastnictví dlužníků, z jehož zpeněžení by bylo možné uspokojit všechny pohledávky jejich věřitelů) se nezabývaly. Podle dovolatele soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému závěru o osvědčení úpadku dlužníků (ve formě platební neschopnosti), když v řízení nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, zejména co do otázky neschopnosti dlužníků uhradit závazky. Soudy totiž nezohlednily celkový objem majetku dlužníků (tj. i jejich podíl v družstvu spojený s právem na užívání bytu), ale pouze jejich příjmy.

12. Dovolatel má dále za to, že soudy se nezabývaly dostatečně námitkou o nepoctivém záměru dlužníků, přestože jsou povinny zkoumat (z úřední povinnosti, podle toho, co vyšlo v řízení najevo) poctivost jejich záměrů v insolvenčním řízení.

13. Za nesprávný považuje dovolatel také závěr soudů obou stupňů o splnění podmínky plurality věřitelů. Zdůrazňuje, že soudy „vůbec nezvážily podezřelé okolnosti vážící se k pohledávce věřitele č. 2“, resp. zda uzavřením smlouvy o zápůjčce dlužníci pouze fiktivně nenaplnili formální podmínky pro zjištění svého úpadku za účelem „obstruování exekučního řízení“ vedeného dovolatelem, tedy zda tímto simulovaným jednáním nesledují nepoctivý záměr.

14. K argumentaci soudů nižších stupňů ve vztahu k pohledávce věřitele č. 1 pak zdůraznil, že dovedeno ad absurdum by její přijetí znamenalo, že každý, kdo má jeden jediný dluh, který je vymáhán exekučně, je záhy po zahájení exekuce v úpadku, neboť má 2 věřitele (hmotněprávního věřitele a soudního exekutora, kterému vzniká nárok na náhradu nákladů exekuce již samotným pověřením k provedení exekuce) a jsou tak splněny (v tomto směru) zákonné podmínky pro zjištění jeho úpadku. Tedy každý věřitel, který vymáhá svou (jedinou) pohledávku za dlužníkem v exekučním řízení zakládá dlužníkovu úpadkovou situaci.

15. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

16. Dlužníci ve vyjádření navrhli dovolání zamítnout.

17. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

18. Učinil tak proto, že přípustnost dovolání nezakládají (nemohou založit) námitky zpochybňující úpadek dlužníků, neboť ten byl již pravomocně zjištěn usnesením insolvenčního soudu ze dne 6. září 2022, č. j. -20. Tímto rozhodnutím bylo s konečnou platností zjištěno, že dlužníci v úpadku jsou (byli), a to bez ohledu na předestřené domněnky dovolatele. Tyto námitky jsou tak (pro výsledek dovolacího řízení) právně bezcenné.

19. Ve zbývajícím rozsahu je pak dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) pouhou polemikou se skutkovými závěry (o uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí zápůjčky věřitelem č. 2 dlužníkům v hotovosti), na nichž soudy nižších stupňů založily své právní posouzení věci (o absenci nepoctivého záměru dlužníků v insolvenčním řízení). Prostřednictvím těchto námitek dovolatel Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, na kterou by se vztahovalo některé z kritérií přípustnosti dovolání vymezených (žádnou takovou otázku ostatně dovolatel ani výslovně neoznačuje), a k jejich přezkoumání tudíž dovolání připuštěno být nemůže.

20. Pro úplnost (a bez jakéhokoliv vlivu na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud dodává, že úvahy soudů nižších stupňů (vycházející z konkrétních skutkových okolností projednávané věci) ústící v závěr, podle kterého dlužníci podáním insolvenčního návrhu nesledovali nepoctivý záměr, Nejvyšší soud neshledává ani zjevně nepřiměřenými.

21. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 11. 2023

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu