Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 20/2023-B-61

KSCB 44 INS 7207/201729 NSČR 20/2023-B-61

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice M. T., zastoupené JUDr. Ondřejem Bečvářem, advokátem, se sídlem v Brně, Dřevařská 855/12, PSČ 602 00, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o osvobození dlužnice od placení zbytku pohledávek, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2022, č. j. , -53, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 3. listopadu 2022, č. j. -48, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (bod I. výroku), určil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce (bod II. výroku), zprostil insolvenčního správce funkce (bod III. výroku) a rozhodl, že dlužnici se nepřiznává osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny a osvobození od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit a osvobození vůči ručitelům a jiným osobám, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu (bod IV. výroku).

2. Učinil tak proto, že dlužnice svým nedbalým přístupem v průběhu oddlužení zapříčinila vznik dluhu na splátkách (podle schváleného splátkového kalendáře za období od května 2019 do listopadu 2020) ve výši 121.063 Kč a neplnila řádně a včas svou povinnost předkládat přehledy svých příjmů podle ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění účinném do 31. května 2019, pro věc rozhodném.

3. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě IV. výroku.

4. Odvolací soud – odkazuje na a až 3 (ve znění účinném do 31. května 2019, pro věc rozhodném) a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu formulovanou při výkladu ustanovení – se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu o tom, že dlužnice nesplnila předpoklady pro osvobození od placení zbytku dluhů, když neplnila řádně a včas své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení ( ). Potud zdůraznil, že dlužnice si musela být vědoma toho, že v období od května 2019 do prosince (sic) 2020 neplnila svou povinnost platit ze své mzdy zákonem stanovené splátky do splátkového kalendáře (jejím zaměstnavatelem nebyly prováděny srážky ze mzdy), v důsledku čehož jí vznikl dluh na splátkách v nezanedbatelné výši, což mělo (negativní) dopad na míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Tento dluh přitom dlužnice neuhradila ani následně do uplynutí pětileté lhůty trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, tj. do července 2022.

5. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. Podle dovolatelky jde o otázku, zda lze v případě splnění oddlužení nepřiznat osvobození od placení zbytku pohledávek z důvodu porušení povinností dlužníka, pro které mohlo být schválené oddlužení již dříve zrušeno

6. K tomu dovolatelka uvádí, že po celou dobu insolvenčního řízení sledovala poctivý záměr (na výzvy soudu bezodkladně reagovala, důvody neplnění povinností vysvětlila, požadované y dodatečně doložila, na vzniklý dluh na splátkách použila jediný mimořádný příjem, který obdržela). Ve výsledku tak uspokojila pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 40,64 %, tj. výrazně nad minimální požadovanou hranici 30 %.

7. Zdůrazňuje, že přes opakované žádosti insolvenčního správce o projednání návrhu na zrušení oddlužení (ke kterým se dovolatelka později připojila) nenařídil insolvenční soud jednání a následně (po téměř dvou letech od první žádosti insolvenčního správce) vydal usnesení, jímž vzal na vědomí splnění oddlužení a nepřiznal dovolatelce osvobození od placení zbytku dluhů. Takový postup shledává dovolatelka za zcela nepředvídatelný.

8. Dovolatelka má za to, že pokud došlo k podstatnému porušení povinností podle schváleného způsobu oddlužení dlužníkem, měla se tato skutečnost promítnout do nařízení projednání návrhu na zrušení oddlužení (a případného zrušení oddlužení), avšak neměla by být (při zachování předvídatelnosti soudního rozhodování) přičítána k tíži dlužníku při rozhodování o (ne)přiznání osvobození od placení zbytku dluhů podle . Uvedené přitom platí v dané věci zvlášť, neboť po celou dobu insolvenčního řízení nebylo tvrzeno (ani zjištěno), že by dovolatelka sledovala nepoctivý záměr.

9. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

10. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

11. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je ve výkladu dovoláním předestřené otázky souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž plyne, že:

[1] Z dikce ustanovení plyne, že pro účely posouzení, zda je důvod zrušit schválené oddlužení a současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jelikož dlužník neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, není omezujícím (rozhodným) kritériem (vylučujícím vydání takového rozhodnutí) to, zda dlužník „zavinil“, že neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nýbrž to, zda dlužník takto neplní „podstatné“ povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Výčet těchto povinností je obsažen v ustanovení .

[2] K tomu, aby dlužník dosáhl osvobození od placení zbytku dluhů, musí plnit všechny povinnosti podle a 3 ; nestačí, aby řádně splnil některou (či některé) ze stanovených povinností.

[3] Zjistí-li insolvenční soud za doby trvání oddlužení skutečnosti, které jsou důvodem pro rozhodnutí dle , měl by oddlužení zrušit a na majetek dlužníka prohlásit konkurs. I když tak neučiní, nebrání mu to v tom, aby při rozhodování o přiznání osvobození od zbytku dluhů podle znovu posuzoval, zda dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Dlužník je povinen chovat se poctivě, vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení, přičemž to, že insolvenčnímu soudu je výslovně předepsáno zkoumat (ne)naplnění podmínek po celou dobu plnění oddlužení až do rozhodnutí o splnění oddlužení, nezbavuje insolvenční soud povinnosti zkoumat splnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení také při rozhodování o návrhu dlužníka na osvobození od placení zbytku dluhů, a to bez ohledu na skutečnost, kdy takové nesplnění povinnosti vyšlo najevo. Domáhá-li se dlužník dobrodiní osvobození od placení zbytku dluhů, pak je na něm, aby osvědčil, že podmínkám pro osvobození dostál.

K tomu srov. judikaturu shrnutou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2023, sen. zn. .

12. Argumentace dovolatelky týkající se poctivosti jejího záměru v oddlužení je pro posouzení přípustnosti dovolání bezcenná, když na posouzení této otázky napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

13. Námitkou, že rozhodnutí insolvenčního soudu bylo (s ohledem na jeho předcházející postup v řízení) pro dovolatelku nepředvídatelným (překvapivým), dovolatelka poukazuje na údajnou vadu řízení. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení , aniž by otevírala jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo; ani tato námitka tak dovolání přípustným nečiní.

14. K údajné překvapivosti rozhodnutí o neosvobození dlužnice od placení pohledávek Nejvyšší soud považuje za vhodné pouze doplnit, že dovolatelka vychází z přesvědčení, že oddlužení jí mělo být zrušeno již v době, kdy se insolvenční soud dozvěděl o dluhu na splátkách. V tomto ohledu však nemohla být dovolatelka rozhodnutím insolvenčního soudu překvapena již proto, že (jak sama připouští) o návrzích insolvenční správkyně na zrušení oddlužení věděla a k návrhu na jejich projednání se nakonec sama připojila.

15. Pro úplnost budiž dodáno, že Nejvyšší soud nemohl vyhovět ani požadavku dovolatelky, aby podanému dovolání přiznal postupem podle odkladný účinek. Podle tohoto ustanovení nelze odložit právní moc (či vykonatelnost) rozhodnutí odvolacího soudu vydaného v insolvenčním řízení (srov. , jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2021, sen. zn. ).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 10. 2023

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu