Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3817/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti zastupitelstva města Pec pod Sněžkou, sídlem Pec pod Sněžkou 230, zastoupené Pavlem Uhlem, advokátem, sídlem Kořenského 15, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. září 2017 č. j. -33, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. června 2017 č. j. -44 a opatření obecné povahy Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 27. října 2014 č. j. 2604/UP/2014/Ji-14, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, jako účastníků řízení, takto:

Vykonatelnost rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. září 2017 č. j. -33, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. června 2017 č. j. -44 a opatření obecné povahy Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 27. října 2014 č. j. 2604/UP/2014/Ji-14 se odkládá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Návrhem, doručeným dne 6. 12. 2017 ve lhůtě stanovené ustanovením , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), splňujícím i další formální podmínky pro projednání ústavní stížnosti, brojí stěžovatel jako zastupitelstvo obce proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017 č. j. -33, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2017 č. j. -44, opatření obecné povahy Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále také "krajský úřad") ze dne 27. 10. 2014 č. j. 2604/UP/2014/Ji-14, přičemž tvrdí, že vydáním napadených rozhodnutí došlo podle stěžovatele k porušení jeho práva na samosprávu, které mu zaručuje y (dále jen " ") a y a dále k zásahu do jeho činnosti v rozporu s y.

2. Stěžovatel je aktivně legitimován k podání tzv. komunální stížnosti dle písm. c) y a , tvrdí-li, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno právo územního samosprávného celku na samosprávu.

3. Stěžovatel spatřuje jako nezákonný zásah státu do svého práva na samosprávu shora označené opatření obecné povahy krajského úřadu, kterým bylo podle ustanovení a násl. a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a za použití , v dílčích částech zrušeno opatření obecné povahy č. j. 1252/11/Tom - Územní plán Pec pod Sněžkou, vydané stěžovatelem usnesením pod bodem č. 6 ze dne 13. 12. 2011. Tímto opatřením obecné povahy byl s účinností ke dni 31. 12. 2011 podle ustanovení a násl. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, vymezen územní plán Pece pod Sněžkou.

4. Proti shora označenému opatření obecné povahy krajského úřadu se stěžovatel bránil návrhem na jeho zrušení podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů, přičemž rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2017 č. j. -44 byl jeho návrh zamítnut.

5. Stejně tak byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti uvedenému rozsudku, a to rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017 č. j. -33.

6. Jedním z prvků stěžovatelem přijatého územního plánu byly tzv. regulační bubliny. Tyto bubliny v oblastech, jež byly definovány jako zastavitelné, ale současně se vyskytovaly na místech, jež podléhaly potřebě regulace zastavení z hlediska krajinného rázu a ochrany přírody a krajiny, stanovily specifický regulatorní prvek. Jeho podstatou bylo stanovení fiktivní kružnice, jež obkružovala každou stavbu, a jejíž velikost (poloměr) byla dána podle zátěže území. Tato kružnice pak nesla název "regulační bublina". Podmínkou umístění nové stavby pak bylo, aby "regulační bublina" nové stavby, jejíž velikost by se určila podle její předpokládané zátěže (dle záměru), se vešla mezi "regulační bubliny" staveb již existujících.

7. Tento způsob regulace shledal krajský úřad jako rozporný se zákonem, resp. s , o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, která takový typ regulace nepřipouští. Krajský úřad kladl důraz na to, že územní plán nemůže obsahovat prvky, které jej činí v průběhu času proměnlivým. Tento závěr posoudily správní soudy v napadených rozsudcích jako zákonný.

II.

Stěžovatelova argumentace

8. Podstatou zásahu, který napadá stěžovatel, je skutečnost, že si krajský úřad jako státní orgán moci výkonné přisvojil podle stěžovatele kompetenci, kterou z podstaty věci podle práva nemá. Vydáním napadeného opatření obecné povahy a následným odepřením ochrany orgánu samosprávy před mocí výkonnou ze strany soudů tedy zasáhl krajský úřad jako orgán moci výkonné a následně i nadepsané soudy do stěžovatelova práva na samosprávu obce. Stěžovatel dále spatřuje v jednání účastníků překročení hranic jejich pravomocí a nedodržení principu proporcionality při výkonu pravomoci státního orgánu moci výkonné, nesprávný výklad hranic možností normativní regulace podzákonného předpisu v kontextu zákona a nesprávný výklad obsahu zákona a upření jeho autonomního výkladu jednotce samosprávy. Konečně stěžovatel napadá také částečnou nepřezkoumatelnost napadeného opatření obecné povahy a napadených rozhodnutí správních soudů.

9. Návrh na odklad vykonatelnosti stěžovatel zdůvodňuje tak, že v současné době neplatí (kvůli napadenému opatření obecné povahy a napadeným rozsudkům) v území, které je dotčeno změnou plynoucí z napadených aktů, omezení původně stanovená územním plánem. Do tohoto území je možno bez jakéhokoliv omezení umisťovat stavby v územním řízení a tyto stavby následně povolovat. Umisťování a povolování staveb je otázkou přeneseného výkonu státní správy a orgány samosprávy mají omezené možnosti, jak tento proces ovlivňovat. Vlastník však není omezen žádným zásadním regulativem.

10. Stěžovatel zdůrazňuje, že před přijetím napadených aktů bylo dotčené území zastavitelné za zcela jiných a mnohem přísnějších podmínek, takže derogační zásah krajského úřadu (který byl potvrzen obecnými soudy) nelze ani materiálně hodnotit jako návrat k situaci před zásahem veřejné moci. V současné situaci se tedy dle stěžovatele na územích, která jsou dotčena opatřením obecné povahy a rozsudky správních soudů, otevírají nové stavební možnosti, které zde nebyly ani před napadenými akty a ani před přijetím územního plánu. Případná realizace těchto možností je pak od určitého momentu nevratná. Ze strany stěžovatele, který je nositelem samosprávné moci, do jejíhož tradičního katalogu kompetencí spadá i územní plán a regulace území, je to situace neřešitelná. Je-li pak předmětná ústavní stížnost oprávněná, silně zasahuje do hypotetických práv jednotky územní samosprávy. Nemají-li být práva, kterých se stěžovatel dovolává s poukazem na právo na samosprávu dle y, vystavena riziku nevratného porušení a potlačení, je podle stěžovatele třeba návrhu na odložení vykonatelnosti vyhovět.

III.

Posouzení návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí

11. Ústavní soud připomíná, že v řízení o stížnosti na nezákonný zásah do práva na územní samosprávu podle písm. c) y a se uplatní postup v řízení o ústavních stížnostech. Ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. ). V souladu s však může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

12. Ústavní soud argumentům stěžovatele odůvodňujícím jeho návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí přisvědčil. Stěžovatel je zastupitelským orgánem obce, jejíž právo na samosprávu je ústavně zaručeno v y. Podle y může stát zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem. Otázka územního plánu obce spadá do samostatné působnosti obce a jde o důležitý aspekt výkonu ústavně garantované samosprávy spočívající v právu rozhodovat o územním rozvoji obce a jeho parametrech. Podmínky jsou tak dle názoru Ústavního soudu splněny, neboť napadené opatření obecné povahy ve spojení s pravomocnými a vykonatelnými rozhodnutími obecných soudů může být v konkrétním případě a v daných souvislostech závažným zásahem do základních práv stěžovatele za situace, kdy rozhodnutí Ústavního soudu nebude bezodkladné. Ústavní soud shledává, že kdyby nepřistoupil k odkladu vykonatelnosti napadených aktů, mohlo by skutečně dojít k nevratným stavebním zásahům, a to navíc v území, které vyžaduje kvůli své geografické poloze uvnitř Krkonošského národního parku o to větší pozornost, a to z důvodu ochrany krajinného rázu a územní ochrany přírody a krajiny, což má i ústavní aspekt ( y).

13. Rozpor odkladu vykonatelnosti s "důležitým veřejným zájmem" zde Ústavní soud neshledává, naopak je ve veřejném zájmu právně vyjasnit obsah územního plánu a teprve poté činit případné nevratné změny v území. Jde-li o možnou újmu ve vztahu k právům jiných osob ve smyslu , konkrétně typicky ve vztahu k vlastníkům pozemků v území územním plánem regulovaném, je nutno vzít v potaz, že poté, co byla napadeným opatřením obecné povahy a napadenými soudními rozhodnutími odstraněna některá omezení v územním plánu, má odklad vykonatelnosti napadených soudních rozhodnutí a napadeného opatření obecné povahy za důsledek pouze "zakonzervování" stavu platného po přijetí územního plánu. Újma, která může ve smyslu vzniknout "jiným osobám", spočívající v dočasné nemožnosti využít právní stav nastolený zásahem veřejné moci a rozhodnutími správních soudů, je tak neporovnatelná s možnou újmou na ústavním právu na samosprávu obce spočívající v zastavění území, resp. nevratných změnách v území v rozporu s územním plánem obce, resp. v rozporu s představami zastupitelstva obce, jakožto samosprávné korporace disponující ústavním právem na samosprávu, byl-li by stěžovatel úspěšný. Naopak v případě neúspěchu ústavní stížnosti budou moci vlastníci svá práva plynoucí z vlastnictví k předmětným pozemkům plně realizovat.

14. Ústavní soud, vzhledem k výše uvedenému, proto rozhodl podle o odkladu vykonatelnosti ústavní stížností napadených soudních rozhodnutí a napadeného opatření obecné povahy, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti. Posláním předmětného institutu odkladu vykonatelnosti tak je zabránit vzniku stavu, kdy by v důsledku výkonu pravomocných soudních rozhodnutí a opatření obecné povahy byla prokazatelně a nevratně ovlivněna možnost faktického výkonu práva stěžovatele, a to ve fázi před uskutečněním přezkumu před Ústavním soudem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu