Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3173/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Rostislava Ondračky, zastoupeného Mgr. Žanetou Pröll, advokátkou, sídlem 28. října 3390/111a, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. září 2021 č. j. -39, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "") s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v a 3 a v a 2d (dále jen ""). Současně požaduje, aby Ústavní soud přikázal přiznat odkladný účinek jeho žalobě ve věci vedené pod sp. zn. . Dále navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel byl shledán vinným tím, že dne 30. 11. 2020 řídil motorové vozidlo, jehož tabulka zvláštní registrační značky byla nečitelná [přestupek podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů], a téhož dne současně při řízení vozidla držel v ruce mobilní telefon [přestupek podle zákona o silničním provozu], a za tyto přestupky mu Magistrát města Ostravy rozhodnutím ze dne 18. 5. 2021 č. j. SMO/264758/DSČ/Mich uložil pokutu ve výši 7 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na dobu osmi měsíců. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 11. 8. 2021 č. j. MSK 76468/2021 zamítl a rozhodnutí potvrdil.

3. Stěžovatel se žalobou u krajského soudu domáhá přezkoumání rozhodnutí vedlejšího účastníka a současně navrhl, aby žalobě byl přiznán odkladný účinek ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen ""). napadeným usnesením žalobě odkladný účinek nepřiznal (I. výrok) a uložil stěžovateli povinnost zaplatit soudní poplatek (II. výrok). zvažoval, zda zákaz řízení představuje pro stěžovatele zásadní újmu, neboť stěžovatel tvrdil, že vozidlo používá každodenně k výkonu podnikatelské činnosti, mimo jiné k zásobování kavárny a nutným transportům při provozu půjčovny a servisu elektrokol. Dospěl k závěru, že tvrzení nejsou dostatečná ohledně nemožnosti vykonávat podnikatelskou činnost bez možnosti řídit motorové vozidlo. Po stěžovateli bylo možné podle krajského soudu požadovat, aby při výkonu své podnikatelské činnosti přijal opatření, jakými jsou např. změna organizace práce, využívání hromadných dopravních prostředků či pomoc třetích osob nebo spolupracovníků. Ač jde o opatření omezující či nákladnější, nelze dovodit, že by stěžovateli vznikla nenahraditelná újma.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel vykonává trest zákazu řídit motorová vozidla, aniž by o jeho vině a trestu rozhodl soud, a to ani nepřímo přezkoumáním správního rozhodnutí, v čemž stěžovatel spatřuje porušení y. Namítá, že je na něj nahlíženo jako na vinného ze spáchání přestupku a takto vykonává i uložený trest, přestože jeho vina nebyla soudem dosud vyslovena, a tím došlo k porušení y.

5. Přiznání odkladného účinku žalobě je v podmíněno tím, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a tím, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel uvádí, že trest je újmou ze své podstaty a je rovněž vyloučena újma třetím osobám vzniklá odkladem jeho výkonu, a jeho odkladem nebude porušen ani důležitý veřejný zájem. Stěžovatel se naopak domnívá, že je dán veřejný zájem na soudním přezkumu rozhodnutí o uložení trestu před dokončením jeho výkonu, čímž se eliminuje nezákonný zásah do práv, shledá-li následně soud rozhodnutí o přestupku nezákonným.

6. Podle , o přestupcích, účinného do 30. 6. 2017, musel správní orgán vyhovět žádosti o odložení výkonu rozhodnutí o přestupku, podal-li účastník žalobu proti tomuto rozhodnutí. Jde o zrušenou úpravu, kterou , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), neobsahuje, a dotčené osoby jsou tak odkázány jen na institut odkladného účinku žaloby ( ). Podle stěžovatele ani v důsledku rekodifikace přestupkového práva nemá správní soud možnost uvážení, zda je uložený trest pro toho, jemuž byl uložen, újmou závažnou a reálnou. Přesto konstatoval, že uložený trest není pro stěžovatele újmou dostatečnou pro přiznání odkladného účinku. Stěžovatel namítá, že využil-li svého práva domáhat se soudního přezkumu rozhodnutí o přestupku, pak je třeba na něj do skončení řízení před soudem hledět jako na nevinného v tom smyslu, že nebude nucen do skončení tohoto řízení vykonávat trest.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle písm. d)y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele.

9. Předmětem ústavní stížnosti je dílčí rozhodnutí vydané v průběhu řízení o žalobě, tj. rozhodnutí o odkladném účinku, které je zákonem konstruováno jako dočasné (srov. ). Proto je nutno připomenout, že pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech je vybudována především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit "v rámci soustavy soudů" [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243]. U dílčího a dočasného rozhodnutí provádí Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti jen tzv. omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí 1) mělo zákonný podklad, 2) bylo vydáno příslušným orgánem a 3) není projevem svévole [srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 1999

sp. zn.

(N 158/16 SbNU 171); a dále např. usnesení ze dne 21. 2. 2017

sp. zn.

, bod 6.; ze dne 12. 12. 2017

sp. zn.

; ze dne 9. 1. 2018

sp. zn.

, ze dne 27. 3. 2018

sp. zn.

, bod 9.; a ze dne 15. 5. 2018

sp. zn.

, bod 9.; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz].

10. Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení krajského soudu mělo zákonný podklad v a bylo vydáno k tomu příslušným orgánem (krajským soudem) a z níže uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že nebylo projevem svévole.

11. Ústavní předpisy nebrání tomu, aby zákonodárce činy, u kterých jejich protiprávnost vyžaduje uložení trestu, rozdělil zákonem, jenž zohledňuje jejich typovou závažnost a povahu trestu, který za ně lze uložit, na činy soudně trestné (trestné činy) a správní delikty (přestupky, správní disciplinární delikty, správní pořádkové delikty a platební delikty).

12. V posuzované věci správní orgán stěžovatele shledal vinným jednak z přestupku řízení vozidla, jehož tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, že je znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost [§ 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu], jednak z přestupku řízení vozidla s telefonním přístrojem v ruce [§ 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu]. Za první přestupek lze uložit pokutu od 5 000 do 10 000 Kč a zákaz činnosti od 6 měsíců do jednoho roku [§ 125c odst. 5 písm. d) a odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu] a za druhý přestupek pokutu od 1 500 Kč do 2 500 Kč [§ 125c odst. 5 písm. g) téhož zákona]. Ústavní předpisy nekladou překážku pro to, aby zákonodárce s ohledem na typovou závažnost takového protiprávního jednání a povahu trestu, který za ně lze uložit, jednání, která jsou stěžovateli kladena za vinu, zákonem označil za přestupek. Není porušením y, když o vině a trestu za takové přestupky rozhoduje na základě zákonného zmocnění správní orgán, a nikoli soud. Na soudní přezkum takového správního rozhodnutí se nevztahuje y, nýbrž y. Základní právo na přezkum správního rozhodnutí (y) samo o sobě nezaručuje, že soudní přezkum musí proběhnout dříve, než je správním orgánem uložená sankce vykonána či je započato s jejím výkonem. Z tohoto pohledu neporušil stěžovatelova základní práva, když zamítl jeho návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

13. Presumpce neviny stěžovateli svědčila do právní moci rozhodnutí vedlejšího účastníka, tj. do rozhodnutí o odvolání proti správnímu rozhodnutí o přestupku ( zákona o odpovědnosti za přestupky a contrario). Z y nevyplývá, jak dovozuje stěžovatel, že by na něj bylo třeba hledět jako nevinného ze spáchání těch přestupků, jimiž byl správním orgánem pravomocně uznán vinným, až do rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti správnímu rozhodnutí o těchto přestupcích. V y se uvádí, že každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Správní soud při přezkumu rozhodnutí správního orgánu svým rozsudkem vinu nevyslovuje (vinu vyslovil a sankci uložil již správní orgán), nýbrž při splnění podmínek řízení žalobu buď zamítá, nebo napadené rozhodnutí ruší či deklaruje jeho nicotnost. U správního rozhodnutí počítá se soudním přezkumem zákonnosti (viz ), což nelze ani při zamítnutí takové žaloby (tj. ponechání správního rozhodnutí o přestupku bez změny) ztotožňovat s odsuzujícím rozsudkem ve smyslu y. Z y nelze dovozovat požadavek, aby soudní přezkum správního rozhodnutí o přestupku proběhl dříve, než je správním orgánem uložená sankce vykonána či započato s jejím výkonem. Uvedené ovšem nic nemění na tom, že správní soud při soudním přezkumu rozhodnutí o přestupku je povinen na základě námitek nezávisle a nestranně přezkoumat jak soulad právního hodnocení správního orgánu se zákonem, tak správnost skutkových zjištění, jakož i zachování procesních práv v řízení před správním orgánem.

14. Ke stěžovatelově argumentaci, že přiznáním odkladného účinku jeho správní žalobě by se eliminoval případný nezákonný zásah do jeho práv, když by nakonec pro nezákonnost zrušil napadené správní rozhodnutí vydané v přestupkové věci, Ústavní soud připomíná, že v zaručuje právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy. tedy vychází z toho, že škoda vzniklá nezákonným rozhodnutím se nahrazuje po jejím vzniku. Ústavní předpisy však nevyžadují, aby správní žaloba proti rozhodnutí o přestupku byla vždy vybavena odkladným účinkem nebo aby na jeho přiznání byl bez dalšího nárok po podání příslušné žádosti. Z ústavního hlediska proto není důvodem pro přiznání odkladného účinku žalobě samotná skutečnost, že výkon správního rozhodnutí, kterým byl stěžovateli uložen trest, je stěžovateli schopen způsobit škodu, shledal-li by soud následně, že takové správní rozhodnutí bylo nezákonné a pro nezákonnost ho zrušil. Zákonodárce podmínil přiznání odkladného účinku žalobě proti správnímu rozhodnutí v tím, že soud poměří újmu pro žalobce plynoucí z napadeného rozhodnutí s újmou, kterou by jiným osobám způsobilo přiznání odkladného účinku žalobě, a se zásahem do důležitého veřejného zájmu, s nímž by jeho přiznání mohlo kolidovat. se nedopustil neústavnosti, když z této zákonné úpravy vycházel a zabýval se stěžovatelovým tvrzením o újmě, kterou by mu mělo správní rozhodnutí způsobit.

15. Při posouzení stěžovatelových námitek proti hodnocení krajského soudu k a charakteru újmy, jež výkonem správního rozhodnutí stěžovateli hrozí, a kvalitě stěžovatelových tvrzení, jimiž tuto újmu v návrhu na přiznání odkladného účinku popisoval, Ústavní soud neshledal, že by se dopustil svévole. se charakterem tvrzené újmy zabýval, popsal, proč má za to, že stěžovatel svou podnikatelskou činnost vhodnými opatřeními může uzpůsobit tak, že ji bude moci vykonávat i se zákazem řízení motorových vozidel, a rozebral, proč stěžovatelem tvrzenou újmu nepovažoval za dostatečnou pro přiznání odkladného účinku. Úvahám krajského soudu nelze upřít logický základ a srozumitelnost. Ústavní soud dodává, že tak učinil ve věci přestupku v dopravě, kde lze v obecné rovině kolidující veřejný zájem, do něhož by přiznání odkladného účinku zasáhlo, spatřovat v tom, aby osoby, které podle pravomocného správního rozhodnutí svým jednáním závažně ohrozily bezpečnost či pravidla silničního provozu, byly po přechodnou dobu zbaveny možnosti řídit motorové vozidlo, a snížilo se tak nebezpečí, že budou v závadném ohrožujícím jednání pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2015 č. j. -29, bod 13), a aby se tak stalo v době co nejkratší od posuzovaného jednání (od právní moci rozhodnutí o přestupku), kdy má sankce největší význam z hlediska individuální i generální prevence. V dané souvislosti lze zmínit, že v rozhodnutí o přestupku Magistrátu města Ostravy se uvádí, že stěžovatel má v evidenční kartě řidiče 36 záznamů o spáchání přestupku v dopravě. Ústavní soud neshledal z ústavního hlediska prostor pro zásah do hodnocení krajského soudu k újmě a nesplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku, tím spíše, že napadené rozhodnutí podroboval toliko tzv. omezenému testu ústavnosti (bod 9.).

16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, a proto odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle . V této procesní situaci návrh podle na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (jako návrh akcesorický) sdílí osud "meritorně neprojednatelné" ústavní stížnosti. O tomto návrhu Ústavní soud nevydával samostatné rozhodnutí, neboť o ústavní stížnosti rozhodl v krátké době poté, co ji obdržel.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. prosince 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu