Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3339/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., zastoupeného Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Vídeňská 5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -186 ze dne 31. 8. 2021, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a dále a) P. Z., b) M. Z. a c) nezletilého A. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Vedlejší účastníci b) a c) jsou společnými dětmi stěžovatele a vedlejší účastnice a). Nadepsaným rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "odvolací soud") byl ve věci zvýšení výživného změněn rozsudek Okresního soudu ve Znojmě č. j. -116 ze dne 2. 11. 2020 a výživné naposledy stěžovateli stanovené rozsudkem téhož soudu z roku 2015 bylo se zpětnou účinností od roku 2017 postupně zvyšováno tak, že v současné době činí 6 100 Kč měsíčně pro zletilého syna a 5 500 Kč pro nezletilého syna. Nedoplatek na výživném, který je stěžovatel povinen podle rozsudku zaplatit do devíti měsíců od jeho doručení, představuje pro staršího syna 82 675 Kč a pro mladšího 74 475 Kč.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení d (dále jen "").

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Odvolací soud měl podle stěžovatele pochybit tím, že se nezabýval specifikací finanční náročnosti potřeb dětí a stanovenou výši výživného neodůvodnil. Jak je ovšem patrno z obsahu napadeného rozsudku, má tím stěžovatel v zásadě na mysli, že se odvolací soud neztotožnil s náhledem stěžovatele a věc po skutkové i právní stránce posoudil a rozhodl jinak, než jak by si stěžovatel přál. Taková argumentace však není způsobilá přimět Ústavní soud k bližšímu zkoumání věci, neboť zaprvé nevypovídá o pochybení odvolacího soudu, a zadruhé staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance obecného soudnictví, která mu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší.

5. Článek 36 odst. 1y nadto jednotlivci nezaručuje právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci, jakož i náležitě přesvědčivé a srozumitelné odůvodnění soudního rozhodnutí. V tomto ohledu by snad jedinou relevantní námitkou stěžovatele mohlo být tvrzení, že mezi provedenými důkazy a skutkovým závěrem o potřebách nezletilého (mající vliv na stanovení výše výživného) není patrný vztah. Jelikož však stěžovatel toto své tvrzení nijak nerozvádí (a nadto je vymezuje pouze ve vztahu k nezletilému) a jelikož Ústavnímu soudu na první pohled v napadeném rozsudku nic podobného nenasvědčuje, neshledal důvod zabývat se věcí podrobněji než v avizované rovině "quasimeritorního" posouzení.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu