Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3126/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti Ing. Františka Bílka, zastoupeného Daliborem Jandurou, advokátem, sídlem Dlouhá 103, 500 03 Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -35 ze dne 8. 10. 2021 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -36 ze dne 5. 8. 2021, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě jako opožděnou odmítl žalobu stěžovatele směřující proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje č. j. KrÚ 32151/2020/130/OMSŘI/Be ze dne 3. 5. 2021, vydanému ve věci umístění stavby podle , o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon). Následnou kasační stížnost stěžovatele proti rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že soudy mu v důsledku extrémního právního pozitivismu odepřely spravedlnost, ačkoli pro takový postup nebyly splněny podmínky. Stěžovatel soudům zejména vytkl, že nikdy nebyl v souladu se zákonem vyrozuměn o vedení řízení v režimu liniového zákona, takže vůči němu nemohly být založeny zkracující účinky běhu lhůty předvídané týmž předpisem. Nejvyšší správní soud dle názoru stěžovatele uznal, že nedošlo k jeho řádnému vyrozumění o vedení řízení v režimu liniového zákona, přesto dal průchod závěru krajského soudu o opožděnosti žaloby, a to na podkladě absolutizace pozitivistického náhledu. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále rozvedl.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neshledal, že by správní soudy při rozhodování o žalobě stěžovatele byly vybočily z kautel spravedlivého procesu. Nejvyšší správní soud vskutku přisvědčil námitce stěžovatele, že mu adresně doručováno nebylo, přičemž ze spisu se nepodává, že by předmětné poučení bylo v souladu se zákonem po stanovenou dobu vyvěšeno na úřední desce. Stejně tak kasační soud souhlasil se stěžovatelem v tom, že ve veřejné vyhlášce Magistrátu města Pardubic o oznámení o zahájení územního řízení a pozvání k ústnímu jednání ze dne 9. 1. 2019 ani v navazujících oznámeních o zahájení územního řízení a pozvání k ústnímu jednání ze dne 27. 1. 2020 a 18. 2. 2019 není uvedeno, že se jedná o stavbu dle liniového zákona.

Nejvyšší správní soud navzdory tomu dospěl k závěru, že stěžovatel v důsledku zmíněných pochybení správního orgánu nebyl zkrácen na možnostech soudní ochrany proti konečnému rozhodnutí ve věci. Nelze totiž přehlédnout, že v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaného je zřetelně uvedeno, že se jedná o stavbu dopravní infrastruktury ve smyslu § 1 odst. 2 liniového zákona. Totéž je pak uvedeno i na několika místech v prvostupňovém rozhodnutí. Především však nelze ztratit ze zřetele, že to byl sám stěžovatel, jenž to ve svém odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně výslovně uvedl (o čemž se ovšem v ústavní stížnosti již nezmiňuje). Stěžovatel si téže skutečnosti ostatně musel být dobře vědom i po vydání výše citovaného rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje, jelikož svoji žalobu adresoval Krajskému soudu Ostravě, jehož specializovaný senát je k projednání žalob směřujících proti rozhodnutím dle liniového zákona příslušný ( ), a nikoli Krajskému soudu v Hradci Králové, jehož příslušnost by jinak byla dána, nebýt zvláštní úpravy (odchylky). Pakliže Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí zohlednil právě uvedené okolnosti, z nichž jednoznačně plyne vědomost stěžovatele o tom, že rozhodnutí správních orgánů byla vydána podle liniového zákona se všemi důsledky z toho plynoucími, nepostupoval ústavně nekonformním způsobem. Nejedná se přitom o projev přepjatého pozitivismu, nýbrž o přiléhavé promítnutí míry dopadu shora vzpomenutých nedostatků ve správním řízení na možnost obrany stěžovatele ve správním soudnictví.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu