Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2864/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele A. R., nyní ve Věznici Plzeň, zastoupeného JUDr. Jitkou Fišerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kyjevská 1678/50, proti usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. -134 ze dne 8. září 2021 a Okresního soudu Plzeň-město č. j. -120 ze dne 21. července 2021, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud Plzeň-město (dále jen "soud prvního stupně") zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. ze dne 22. září 2005 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 8. března 2006. Krajský soud v Plzni (dále jen "stížnostní soud") zamítl stížnost proti usnesení soudu prvního stupně.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), brojí proti způsobu, jakým obecné soudy aplikovaly zákonné podmínky pro podmíněné propuštění, neboť uznaly pouze jednu - dobu vykonaného trestu.

3. Podle stěžovatele soud prvního stupně vycházel ze znaleckých posudků, které nehodnotil komplexně a jejichž význam přecenil. K podmínce polepšení soud prvního stupně vycházel ze spekulativního závěru znalce, že u projevené sebereflexe nelze vyloučit, že jde o lítost deklarovanou v důsledku jeho intelektu a zkušeností. Naopak bylo pominuto hodnocení stěžovatele ve výkonu trestu odnětí svobody, pracovní zařazení, spolupráce s Probační a mediační služnou, Centrem sociálních služeb Praha i vůle splnit jeho závazky. Nesplnění třetí podmínky - prognózy vedení řádného života v budoucnosti není dostatečně odůvodněno. I zde byl východiskem závěr znalce, že výkon trestu neměl zásadnější vliv na duševní stav stěžovatele, jehož osobnostní struktura a dosavadní postoje jsou při předčasném propuštění rizikové; ani u této podmínky obecné soudy nepřihlédly k dalším důkazům (rodinné zázemí stěžovatele, možnost bydlení i pracovní možnosti). Přestože stěžovatel učinil vše pro podmíněné propuštění, propuštěn nebyl a obecné soudy mu ani nenaznačily, za jakých podmínek by mohlo být jeho žádosti vyhověno.

4. Obecné soudy neuvedly, proč není vhodné dokončení jeho resocializaci podmíněným propuštěním s přiměřenou zkušební dobou, případně s vyslovením dohledu a uložením určitých omezení a povinností; v jejich postupu proto spatřuje porušení práva na spravedlivý proces zaručené v d (dále jen "") a navrhuje napadená usnesení zrušit.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody lze vydat ve prospěch osob, od nichž lze bezvýhradně očekávat vedení řádného života. Existence tohoto nenárokového institutu má motivovat odsouzeného, aby svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení již ve výkonu trestu. Obecný soud prověřuje, byl-li tento účel splněn; zákonné vymezení je jen rámcem určujícím nezbytné požadavky rozhodnutí - bylo-li sledovaného účelu již dosaženo, není další výkon trestu potřebný. Současně ale mají obecné soudy povinnost aplikovat institut podmíněného propuštění jen v případech, kdy jím lze splnit předpokládaný účel, kterým je snazší resocializace odsouzeného (viz například usnesení

sp. zn.

ze dne 23. února 2012, všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz).

7. Dosažení první podmínky - uplynutí lhůty - je objektivní a neposkytuje prostor pro úvahy. Posouzení splnění dalších požadavků na odsouzeného, polepšení a prognóza vedení řádného života, je úkolem obecných soudů. Nezjistí-li jejich naplnění a nevyhoví-li žádosti o podmíněné propuštění, nelze (pouhou) nespokojenost žadatele považovat za porušení jeho základních práv a svobod. Obecné soudy důkladně a zákonem stanoveným způsobem zjišťovaly splnění všech požadavků na podmíněné propuštění z výkonu trestu a dospěly k závěru, že splněny nejsou. Při rozhodování soudů v obdobných případech přitom nejde o "algoritmus", podle kterého by naplnění definované řady požadavků automaticky vedlo k rozhodnutí o propuštění. Stěžovateli byl uložen trest ve výši stanovené zákonem (y), s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu, a jeho podmíněné "zkrácení" je jen výjimkou.

8. Soud prvního stupně pro své rozhodnutí, které řádně odůvodnil, shromáždil řadu podkladů, vedle znaleckých posudků rovněž stěžovatelem předložené informace o bydlení a možnosti práce a seznámil se i s informacemi Centra sociálních služeb Praha. Na rozhodnutí měl vliv rovněž skutek, pro který byl stěžovateli uložen výjimečný trest odnětí svobody, jakož i tehdejší znalecká zkoumání. Skutečnost, že soud znaleckým posudkům přiznal při svém hodnocení vyšší váhu, neznamená, že tím bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu (y) nebo právo na spravedlivý proces ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Uvedená práva představují záruky, že postup obecných soudů bude odpovídat předem stanoveným zákonným pravidlům (což se v tomto případě stalo), nezaručuje však, že výsledné rozhodnutí bude odpovídat očekávání stěžovatele.

9. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu