Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3067/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Olomouc, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, sídlem Štefánikova 75/48, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 7. října 2021 č. j. -782 a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. září 2021 č. j. -729, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení , 2 a 3, a 2 a d (dále jen " "), jakož i a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel se taktéž domáhá odkladu vykonatelnosti napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") podle .

3. Stěžovatel je trestně stíhán pro zločin násilí proti úřední osobě podle , odst. 2 písm. b) a přečin výtržnictví podle . Uvedeného trestného jednání se měl stěžovatel dopustit tak, že nejprve na základní škole, kterou navštěvuje jeho dcera, slovně atakoval pedagogy, pročež byla na místo povolána hlídka Městské policie Olomouc (dále jen "městská policie"). Strážník městské policie byl po výzvě k legitimaci stěžovatelem fyzicky napaden. Následně stěžovatel napadl i druhého strážníka, který se na místo dostavil. Za pomoci pedagogů se nakonec strážníkům podařilo stěžovatele zpacifikovat. Uvedenému výjevu přihlíželo několik dospělých osob a žáci základní školy. V uvedené trestní věci probíhá hlavní líčení, které však bylo mařeno obstrukcemi stěžovatele, který se nedostavoval na hlavní líčení, což vedlo k zatčení stěžovatele a jeho vzetí do vazby dne 16. 9. 2021 na základě napadeného usnesení Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") č. j. -729.

4. Stěžovatel napadl usnesení okresního soudu stížností, která byla krajským soudem jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel uvádí, že nebyly naplněny zákonné důvody tzv. útěkové vazby. Stěžovatel žije v místě svého trvalého bydliště, neskrývá se a nehodlá ani uprchnout. Připouští, že se několikrát nezúčastnil hlavního líčení, avšak nebylo zohledněno, že je osobou neslyšící a kvůli psychickým problémům je oproštěn od povinnosti nosit roušku, přesto však několikrát z důvodu absence roušky nebyl vpuštěn do soudní budovy. V jednom případě pak stěžovatel uvádí, že se kvůli zlomenému zubu z účasti na hlavním líčení omlouval.

6. Stěžovatel dále namítá, že jednání, pro které je projednáván, se nedopustil. Shromážděné důkazy uvedené v obžalobě jsou rozporuplné, zejména svědecké výpovědi. Stěžovatel následně každou svědeckou výpověď analyzuje a vysvětluje, proč si uvedené výpovědi protiřečí. Stěžovatel uvádí svou verzi skutkového děje, podle něhož byl on napaden hlídkou městské policie.

7. Stěžovatel taktéž namítá nepřiměřené průtahy ve své trestní věci.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen podle až a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

10. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

11. Ústavní soud setrvale judikuje, že opatření týkající se omezení osobní svobody mají být uložena pouze tehdy, není-li možná jiná alternativa [nález ze dne 24. 2. 2004

sp. zn.

(N 28/32 SbNU 261), nález ze dne 7. 7. 2008

sp. zn.

(N 125/50 SbNU 85)], a že při rozhodování o těchto opatřeních se má postupovat zdrženlivě, restriktivně a maximálně šetrně k právům obviněných [nález ze dne 15. 4. 2010

sp. zn.

(N 85/57 SbNU 137), nález ze dne 23. 10. 2001

sp. zn.

(N 156/24 SbNU 149) a nález ze dne 20. 5. 2004

sp. zn.

(N 73/33 SbNU 225)].

12. Dále se Ústavní soud opakovaně vyjadřoval ke kvalitě odůvodnění rozhodnutí soudů ve vazebních věcech. Taková rozhodnutí musejí být řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodněna [nález ze dne 30. 9. 2014

sp. zn.

(N 180/74 SbNU 569), nález ze dne 23. 10. 2001

sp. zn.

(N 156/24 SbNU 149), nález ze dne 31. 8. 2006

sp. zn.

(N 155/42 SbNU 267)], a to ve vztahu ke konkrétním skutečnostem [nález ze dne 25. 1. 2006

sp. zn.

(N 20/40 SbNU 153) a nález ze dne 30. 11. 2006

sp. zn.

(N 215/43 SbNU 393)].

13. Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí, zejména vyčerpávajícím způsobem odůvodněné usnesení okresního soudu, shora uvedeným standardům odpovídají. Stěžovatel svými námitkami rozporuje jednak požadavek § 67 trestního řádu spočívající v tzv. důvodném podezření a jednak samotné důvody tzv. útěkové vazby.

14. Jde-li o požadavek důvodného podezření, že trestný čin, pro který je osoba obviněna, skutečně spáchala, Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci je nadstandardní množství důkazů shromážděných v přípravném řízení, které jsou v současné době prováděny v hlavním líčení před okresním soudem, neboť incidentu popsanému v usnesení o zahájení trestního stíhání a v obžalobě přihlíželo, resp. se přímo účastnilo, několik osob. Nelze tedy přisvědčit závěru stěžovatele, který předkládá svou skutkovou verzi, která se zcela liší od obsahu provedených důkazů. Požadavek § 67 trestního řádu spočívající v důvodném podezření, že stěžovatel spáchal trestnou činnost, pro niž je stíhán, je tedy nepochybně naplněn a okresní soud se tomuto zákonnému požadavku v napadeném usnesení náležitě věnuje.

15. Stěžovatel dále rozporuje naplnění podmínek tzv. útěkové vazby, do níž byl vzat, neboť jak sám uvádí, neskrývá se a ani se trestnímu řízení nevyhýbá. Ani této námitce stěžovatele však nelze s ohledem na konkrétní okolnosti posuzované věci přisvědčit. Stěžovatel se zjevně v průběhu hlavního líčení dopouštěl opakovaně obstrukcí, pro něž docházelo k maření trestního řízení. Ústavní soud zastává názor, že teprve v případě, kdy obstrukcím obhajoby není možno zabránit ani méně invazivními prostředky, je možno zvažovat, že prostor soudu je již zúžen do té míry, že jednání obviněného je nutno považovat za skrývání se ve smyslu § 67 písm. a) trestního řádu [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1998

sp. zn.

(U 41/11 SbNU 317) nebo nález ze dne 22. 5. 2013

sp. zn.

(N 91/69 SbNU 429)]. Okresní soud přesvědčivě v napadeném usnesení rekapituluje přístup stěžovatele ke své účasti na hlavním líčení, kdy několikrát nebylo možno ho ani předvést za asistence policejního orgánu. Stěžovatel byl taktéž opakovaně poučen o možnosti uložení pořádkové pokuty nebo o vzetí do vazby. Stěžovatel také nebyl opakovaně schopen doložit řádnou omluvu své neúčasti a zjevně úmyslně uváděl zavádějící tvrzení, proč se k hlavnímu líčení nedostavil, jejichž pravdivost však byla posléze vyvrácena. Okresní soud velmi podrobně zdůvodnil, proč dospěl k závěru, že v případě ponechání stěžovatele na svobodě hrozí, že trestní věc nebude možno projednat. Ústavní soud považuje vzetí stěžovatele do vazby za přiměřené a neshledal porušení záruk jeho osobní svobody podle y.

16. Napadená usnesení se taktéž zabývají možností nahrazení vazby alternativními zajišťovacími instituty, které však v případě stěžovatele netvoří dostatečnou záruku řádného průběhu hlavního líčení. Jde-li o uložení elektronického sledování, které by mohlo přicházet v úvahu, sám stěžovatel k tomuto opatření vyjádřil negativní postoj, když uvedl, že nošení náramku by v něm vyvolávalo deprese a sám tuto možnost odmítl.

17. Jde-li o námitku nepřiměřené délky řízení, v případě vazebního řízení nelze žádné průtahy konstatovat, neboť stěžovatel byl vzat do vazby dne 16. 9. 2021 a již dne 7. 10. 2021 bylo rozhodnuto o jeho stížnosti. Namítá-li stěžovatel průtahy v průběhu dosud probíhajícího trestního řízení, Ústavní soud uzavírá, že posouzení délky řízení o meritu věci není předmětem řízení o této ústavní stížnosti.

18. Jelikož Ústavní soud nepřisvědčil argumentaci stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti, kterou považuje za zjevně neopodstatněnou, nezabýval se návrhem stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení krajského soudu, neboť jde o návrh, který sdílí "osud" ústavní stížnosti, o níž bylo rozhodnuto bezodkladně po jejím podání.

19. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2021

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu