Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2416/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Mgr. Iriny Loukinové, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, sídlem Lucemburská 1599/13, Praha 3 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2021 č. j. -135 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. listopadu 2020 č. j. -97, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Raiffeisenbank, a. s., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a na zákonného soudce podle y a dále byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení podle y, jakož i právo na zákonnost zakotvené v y (dále jen " ") a y.

2. Stěžovatelka (žalobkyně) se podanou žalobou domáhala po vedlejší účastnici řízení (žalované) zaplacení částky ve výši 47 696 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení, které jí mělo vzniknout předčasnou úhradou spotřebitelského úvěru poskytnutého stěžovatelce a bylo představováno součtem úroků z úvěru, které byly sjednány k pravidelným splátkám na celou dobu trvání úvěrové smlouvy.

3. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 30. 11. 2020 č. j. -97 žalobu zamítl.

4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 3. 6. 2021 č. j. -135 rozsudek obvodního soudu potvrdil. Ve shodě s obvodním soudem vyšel z toho, že vztah mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí řízení nebyl vztahem spotřebitelským, nýbrž vztahem mezi dvěma podnikateli. Oproti obvodnímu soudu však dospěl k závěru (který ovšem neměl vliv na věcnou správnost rozhodnutí), že stěžovatelka ve vztahu k vedlejší účastnici řízení v rozhodné době vůbec neprojevila vůli splatit úvěr mimořádnou splátkou. Absence projevu vůle (srov. a 3 ve spojení s , , ve znění do 31. 12. 2013 a , obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013), pro který byla sjednána písemná forma, způsobila, že nemohlo dojít k zániku úvěrové smlouvy a stěžovatelce nárok na snížení úhrad o úroky odpovídající době, o kterou úvěr splatila dříve, nevznikl. Městský soud uzavřel, že projev vůle, kterým dlužnice (stěžovatelka) udělila souhlas, aby za ni plnila třetí osoba, nelze zaměňovat s projevem záměru provést mimořádnou splátku a ani jej z takového souhlasu nelze dovodit.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Obecným soudům vytýká, že nezkoumaly podstatu právního vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí řízení založeného úvěrovou smlouvou. Podle stěžovatelky interpretovaly obecné soudy nesprávně smysl a text listin, z nichž při skutkových zjištěních vycházely. Zdůrazňuje, že projev její vůle nelze vyložit jinak, než neodvolatelný souhlas s úhradou svého závazku (formou mimořádné splátky úvěru) prostřednictvím třetí osoby. Stěžovatelka tvrdí, že úhradou v hotovosti na pokladně vedlejší účastnice řízení došlo k ukončení úvěrové smlouvy. Obecným soudům dále vytýká, že aplikovaly nesprávnou právní normu, neboť podle , , ve znění pozdějších předpisů, měla být na danou věc použita úprava podle , , ve znění do 31. 12. 2013. Dále namítá, že u městského soudu neměla být žaloba řešena senátem specializovaným na věci s cizím prvkem, když jde o spor dvou podnikatelů se sídlem v tuzemsku. Stěžovatelka uzavírá, že postup obecných soudů nebyl ústavně konformní, pominul jí vznesené námitky a nerespektoval nezvratné skutečnosti, čímž došlo k vydání rozsudků, které lze hodnotit jako libovůli soudů.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní stížnost je rovněž přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario), když dovolání proti rozsudku městského soudu nebylo podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přípustné.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

8. Ústavní soud předesílá, že stěžovatelka ústavní stížností toliko polemizuje se závěry vyslovenými v rozhodnutích obecných soudů, aniž by svůj protichůdný názor vybavila jakoukoli relevantní argumentací, natož argumentací ústavněprávní. V podstatě pouze zpochybňuje skutkové a právní závěry obecných soudů. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nepřísluší. Ústavní soud již v řadě případů judikoval, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů. Rovněž výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Skutečnost, že soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

9. Těžiště ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu s tím, jak obecné soudy interpretovaly a aplikovaly podústavní právo, konkrétně a 3 ve spojení s , a to s tím výsledkem, že úhrada provedená třetí osobou na účet vedlejší účastnice řízení nepředstavovala projev vůle stěžovatelky směřující k ukončení úvěrové smlouvy. Úvaha městského soudu byla přitom postavena na tom, že stěžovatelka ve vztahu k vedlejší účastnici řízení v rozhodné době vůbec neprojevila vůli splatit úvěr mimořádnou splátkou. Jinak řečeno, absence projevu vůle stěžovatelky vyústila v závěr, že nedošlo k ukončení úvěrové smlouvy. Pakliže stěžovatelka s tímto zjištěním polemizuje, pohybuje se právě v rovině podústavního práva, do něhož není Ústavní soud oprávněn jakkoliv zasahovat.

10. V posuzované věci obecné soudy při rozhodování přihlédly ke všem relevantním okolnostem, věc po právní stránce vyhodnotily, právní normy aplikovaly v souladu s výše uvedenými ústavními principy a v odůvodnění vyložily, jakými úvahami se řídily při posuzování stěžovatelčina návrhu. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka pouze opakuje argumenty, které již byly posouzeny a řádně vypořádány obecnými soudy. Jak již bylo vysvětleno výše, Ústavnímu soudu nenáleží zasahovat do skutkových zjištění ani do právního posouzení obecných soudů a v ústavní rovině zásah do práv stěžovatelky neshledal.

11. Absenci ústavněprávního rozměru ústavní stížnosti ještě umocňuje, že jde o tzv. bagatelní věc, neboť předmětem sporu byla částka nepřesahující 50 000 Kč [srov. ]. Ústavní soud v této souvislosti konstantně judikuje, že tato skutečnost zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovatelce, aby v ústavní stížnosti vysvětlila (a případně doložila), proč věc přes svou "bagatelnost" vyvolává v její právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. V tomto ohledu v ústavní stížnosti nic uvedeno není.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2021

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu