Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2817/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele R. D., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Litoměřice, zastoupeného JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem, sídlem Masarykova 1120/43, Ústí nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. srpna 2021 č. j. -23 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. března 2021 č. j. -10, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení d (dále jen " "), jakož i a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Stěžovatel je trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle a odst. 2 písm. c) . Stěžovatel byl vzat do vazby na základě usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") ze dne 10. 3. 2021, a to z důvodu tzv. předstižné vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu. Okresní soud nyní napadeným usnesením zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby, neboť u něj důvody tzv. předstižné vazby nadále trvají.

3. Stěžovatel napadl usnesení okresního soudu stížností, jež byla Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel uvádí, že v jeho trestní věci byla změněna (zpřísněna) právní kvalifikace skutku, jehož se měl dle zpřísněné právní kvalifikace dopustit ve značném rozsahu. S tím však stěžovatel nesouhlasí, neboť k takovému závěru nemají orgány činné v trestním řízení dostatek důkazů. Podle stěžovatele by postačilo, kdyby soudy na základě svědeckých výpovědí či protokolů o podání vysvětlení alespoň konstatovaly množství drogy, které měl stěžovatel svědkům, resp. osobám podávajícím vysvětlení předat, což však soudy neučinily.

5. Stěžovatel dále namítá, že soudy nevytkly policejnímu orgánu, že nepostupuje ve věci dostatečně rychle, přestože za dobu tří měsíců policejní orgán provedl ve věci toliko jeden procesně použitelný úkon.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

8. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

9. Ústavní soud setrvale judikuje, že opatření týkající se omezení osobní svobody mají být uložena pouze tehdy, není-li možná jiná alternativa [nález

sp. zn.

ze dne 24. 2. 2004 (N 28/32 SbNU 261), nález

sp. zn.

ze dne 7. 7. 2008 (N 125/50 SbNU 85)], a že při rozhodování o těchto opatřeních se má postupovat zdrženlivě, restriktivně a maximálně šetrně k právům obviněných [nález

sp. zn.

ze dne 15. 4. 2010 (N 85/57 SbNU 137), nález

sp. zn.

ze dne 23. 10. 2001 (N 156/24 SbNU 149), nález

sp. zn.

ze dne 20. 5. 2004 (N 73/33 SbNU 225)].

10. Dále se Ústavní soud opakovaně vyjadřoval ke kvalitě odůvodnění rozhodnutí soudů ve vazebních věcech. Taková rozhodnutí musejí být řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodněna [nález

sp. zn.

ze dne 30. 9. 2014 (N 180/74 SbNU 569), nález

sp. zn.

ze dne 23. 10. 2001 (N 156/24 SbNU 149), nález

sp. zn.

ze dne 31. 8. 2006 (N 155/42 SbNU 267)], a to ve vztahu ke konkrétním skutečnostem [nález

sp. zn.

ze dne 25. 1. 2006 (N 20/40 SbNU 153), nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 2006 (N 215/43 SbNU 393)]. Soudy se musejí vypořádat s argumenty obviněného [nález

sp. zn.

ze dne 6. 8. 2014 (N 150/74 SbNU 281), nález

sp. zn.

ze dne 5. 6. 2015 (N 104/77 SbNU 527)] a posuzovat, zda přetrvávají důvody vazby, přičemž nemohou pouze odkázat na svá předchozí rozhodnutí [např. nález

sp. zn.

ze dne 16. 9. 2014 (N 170/74 SbNU 469)].

11. Napadená usnesení v souladu se shora uvedenými požadavky přesvědčivě reagují na námitky stěžovatele, které byly opakovaně vypořádány okresním soudem a krajským soudem. Především je nutno odmítnout argumentaci stěžovatele, že je ve vazbě držen nezákonně, neboť právní kvalifikace jeho jednání byla zpřísněna účelově, aby mohl být držen déle ve vazbě. Uvedené tvrzení je vyvráceno napadenými rozhodnutími, neboť z nich jednoznačně vyplývá, že ke zpřísnění právní kvalifikace došlo v důsledku vyhodnocení odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, odposlechů a výpovědí osob, z nichž vyplývá, že stěžovatel prodal více než 150 gramů drogy zvané pervitin, což odpovídá značnému rozsahu ve smyslu . Zpřísnění právní kvalifikace je tedy z hlediska ústavní souladnosti dostatečně důkazně podloženo s přihlédnutím k tomu, že trestní řízení se dosud nachází ve stadiu vyšetřování, a policejní orgán tedy stále shromažďuje důkazní materiál.

12. Stejně tak je nutno odmítnout i námitku stěžovatele týkající se nedostatečně spěšného postupu ve vyšetřování. Stěžovatel směšuje délku trvání vazby a spěšnost vyšetřování, což však nelze akceptovat. Ústavní soud přisvědčuje stěžovateli, že vyšetřování stejně jako celé trestní řízení má proběhnout v přiměřené lhůtě, přičemž referenční rámec pro přiměřenou délku vyšetřování je dán lhůtami zakotvenými v § 167, resp. § 170 trestního řádu. Uvedené lhůty lze prodlužovat se svolením státního zástupce. V posuzované věci je třeba zdůraznit, že stěžovatel se měl dopustit stíhané trestné činnosti ve značném rozsahu, což významným způsobem podmiňuje i rozsah dokazování, a tudíž delší lhůty při shromažďování důkazů lze považovat v rozsahu uvedeném stěžovatelem stále za přiměřené. Prodloužení vazby spadá do působnosti soudu, který rozhoduje na základě jiných kritérií, než je tomu při prodlužování lhůt ve vyšetřování. V posuzované věci byla kritéria prodloužení předstižné vazby u stěžovatele posouzena přezkoumatelným způsobem, který dostál požadavku y, resp. Úmluvy, tedy řádně a vyčerpávajícím způsobem soudy zdůvodnily svá rozhodnutí. V případě stěžovatele je tzv. předstižná vazba podmíněna jeho dlouhodobým způsobem života, kdy stěžovatel není nikde zaměstnán, není veden na Úřadu práce České republiky a své živobytí si údajně obstarává příležitostnými brigádami, v souladu s doposud provedenými důkazy si je však pravděpodobně obstarává především stíhanou trestnou činností. Z tohoto důvodu není ani možno nahradit vazbu jiným alternativním opatřením.

13. Ústavní soud na základě uvedeného neshledal zásah do ústavně zaručených práv či svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2021

Radovan Suchánek. v. r.

předseda senátu