Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2650/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -15 ze dne 28. 7. 2021, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas uplatněnou ústavní stížností, která až po výzvě Ústavního soudu i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s odůvodněním, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených d (dále jen " ").

Z ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí se podává, že stěžovatel se v řízení u Krajského soudu v Brně domáhal ochrany proti nečinnosti Okresního soudu ve Zlíně ve věci žádosti o poskytnutí informace. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl ustanovení zástupce, což krajský soud zamítl. Proti tomu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl s odůvodněním, že stěžovatel vede značné množství sporů, které se nikterak nedotýkají jeho životní sféry, nýbrž jsou projevem jeho zájmu o veřejné záležitosti. V takovém případě je na něm, aby nesl náklady s nimi spojené.

Mimořádně stručná ústavní stížnost obsahuje konstatování, že se stěžovatel domáhal soudní ochrany proti porušování jeho ústavně zaručeného práva na informace, správní soudy však podmínily příslušná řízení zaplacením poplatku, přičemž nezohlednily jeho nepříznivé majetkové poměry a status osoby se zdravotním postižením, ačkoli se žádosti významně dotýkají jeho životní sféry.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zvážil námitky stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak je z ústavní stížnosti patrné, stěžovatel v ní neuvádí žádný přiléhavý (natožpak ústavněprávní) argument nad rámec prostého označení základního práva, k jehož porušení mělo vydáním napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu dojít. Jak již Ústavní soud stěžovateli připomněl v usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 10. 2021, jímž rozhodl o prakticky shodně laděné ústavní stížnosti, není úkolem Ústavního soudu domýšlet argumentaci namísto samotného stěžovatele. Za této situace ovšem Ústavní soud nemá, co by na napadeném rozhodnutí, které samo o sobě nevykazuje na prvý pohled známky svévole nebo jiného vážného ústavně významného nedostatku, sám blíže věcně přezkoumával.

Ústavní soud závěrem poznamenává, že stěžovatel v zastoupení stejné advokátky podává desítky obsahově totožných ústavních stížností, ačkoli byl opakovaně Ústavním soudem upozorněn, že takto koncipovaná podání - postrádající takřka jakoukoli (natožpak ústavněprávní) argumentaci - nemají šanci na úspěch. Mimo jiné i k předejití obdobných situací vyžaduje, aby účastníci řízení byli zastoupeni advokátem ( ). Tento požadavek ovšem vychází z předpokladu, že advokát bude plnit své zákonné povinnosti ( a násl. zákona o advokacii), tedy mimo jiné že bude jednat svědomitě a bude využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatní v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 16. listopadu 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu