Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2995/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů Mgr. Michala Heldenburga, a Mgr. Olgy Heldenburg, Ph.D., zastoupených Mgr. Michalem Štrofem, advokátem, se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti výrokům II., III. a V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2021, č. j. -657, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelé podle písm. d) y (dále jen " ") domáhají zrušení výroků II., III. a V. v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to z důvodu tvrzeného porušení ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnického práva podle d a práva na spravedlivý proces podle d.

2. Stěžovateli napadené výroky výše uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze jsou výroky o nákladech řízení, přičemž stěžovatelé brojí zejména proti výroku II. (další výroky na něj navazují). Stěžovatelé shledávají neústavnost napadených výroků v tom, že Městský soud v Praze aplikoval pro výpočet nákladů řízení , nikoliv , což by bylo podle tvrzení stěžovatelů přiléhavější. Svůj postup Městský soud v Praze odůvodnil tím, že žaloba byla částečně zamítnuta proto, že nebyla důvodná v základu věci, a proto nebylo namístě postupovat podle . V důsledku aplikace zásady úspěchu ve věci tak byla stěžovatelům přiznána pouze částečná náhrada nákladů řízení. Dále stěžovatelé nesouhlasí s tím, že jim Městský soud v Praze nepřiznal náhradu nákladů za dva úkony právní služby, konkrétně za vyjádření ve věci a žádost o nařízení jednání.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí zaujal stanovisko, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, do nějž Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, v zásadě nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (srov. např. nález ze dne 14. 8. 2019,

sp. zn.

, dostupné z http://nalus.usoud.cz).

5. Na druhou stranu však Ústavní soud ve své rozhodovací praxi formuloval i výjimky ze shora uvedeného pravidla. Jde zejména o situace, kdy obecný soud při rozhodování o nákladech řízení zjevně a neodůvodněně vybočí z výkladového nebo aplikačního standardu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tak nepředvídatelnou libovůli. Tak např. v nálezu ze dne 30. 4. 2008,

sp. zn.

(N 81/49 SbNU 177), Ústavní soud zdůraznil, že pochybení při rozhodování o nákladech řízení může nabýt ústavněprávní dimenze, pakliže v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu obecným soudem je obsažen prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti. V rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2007,

sp. zn.

(N 165/47 SbNU 179), je pak vyjádřeno, že hlavní zásadou, která ovládá rozhodování o nákladech řízení, je zásada úspěchu ve věci. Tuto zásadu aplikoval Městský soud v Praze i v napadeném rozhodnutí, respektive v napadených výrocích.

6. Po prostudování ústavní stížnosti, jakož i napadeného rozhodnutí, dospěl Ústavní soud k závěru, že napadené výroky o nákladech řízení nevybočují z ústavního rámce. Městský soud v Praze ve svém (velmi srozumitelně a přehledně odůvodněném) rozhodnutí vysvětluje, proč v této části nároku stěžovatelů aplikoval , tj. zásadu úspěchu ve věci. Z obsahu ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatelé de facto brojí proti původnímu zamítavému výroku v předchozím řízení, kterým jim nebyla přiznána plná požadovaná náhrada za regulaci nájemného (označováno jako byt č. 3) a opakují svou předchozí argumentaci. Pokud stěžovatelé chtějí napadat meritorní výroky vydané v předchozím řízení, mohou tak učinit řádnou cestou, nikoliv však skrze napadání výroku o nákladech řízení. Ústavní soud na tomto místě připomíná, že meritorní rozhodnutí v daném řízení (konkrétně II. výrok rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, č. j. -433, ve spojení s rozsudkem tohoto soudu ze dne 18. července 2018, č. j. -449) již byla přezkoumána Ústavním soudem, přičemž Ústavní soud v usnesení ze dne 12. 11. 2019,

sp. zn.

, odmítl ústavní stížnost stěžovatelů jako zjevně neopodstatněnou a shodné argumenty, které stěžovatelé uvádějí nyní, neshledal relevantními. Argument stěžovatelů, že uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu v dané věci napadli u Evropského soudu pro lidská práva, který však ještě ve věci nerozhodl, v tuto chvíli není opodstatněný.

7. K námitce stěžovatelů týkající se nepřiznání náhrady nákladů řízení za některé úkony právní služby Ústavní soud uvádí, že jeho rolí jistě není přezkoumávat, zda má být stěžovatelům přiznána náhrada nákladů vynaložených za dílčí úkony právní služby, a to zejména v případě, kdy obecné soudy přesvědčivě odůvodní, proč náhradu nepřiznaly, což v daném případě Městský soud v Praze učinil.

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu