Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2789/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Š., zastoupené JUDr. Gabrielou Brůžičkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Vachova 43/5, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. -233 ze dne 3. 9. 2021 a Okresního soudu v Ostravě č. j. -224, za účasti Krajského soudu v Ostravě, Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a P. P., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Ostravě (dále jen "nalézací soud") napadeným usnesením rozhodl o náhradě nákladů řízení stěžovatelky ve sporu o odčinění újmy na zdraví. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla ve věci převážně úspěšná, byla jí přiznána plná náhrada nákladů řízení podle

2. Výši nákladů právního zastoupení soud stanovil podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb., tj. 3 100 Kč za 1 úkon právní služby. Nalézací soud uvedl, že si je vědom rozhodovací praxe, podle které v řízeních, týkajících se odčinění újmy na zdraví, je při stanovení tarifní hodnoty postupováno podle § 8 odst. 1 téže vyhlášky; má však za to, že závisí-li výše odškodnění na znaleckém posudku, lze vycházet z paušální částky stanovené advokátním tarifem. Celkem nalézací soud přiznal stěžovatelce na náhradě nákladů řízení 65 159 Kč.

3. Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") napadeným usnesením potvrdil závěr nalézacího soudu o tom, že v souzené věci je třeba stanovit výši nákladů právního zastoupení za jeden úkon právní služby částkou 3 100 Kč. V odůvodnění svého usnesení (zejm. b. 12 a 13) uvádí, že si je vědom nejednoty soudní praxe při řešení relevantní nákladové otázky a podrobně vysvětluje, proč se přiklání k názorům, podle nichž je třeba při určení výše odměny postupovat podle § 9 odst. 1 a odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 b. 5 advokátního tarifu a vycházet při určení odměny za jeden úkon právní služby z paušální tarifní hodnoty 50 000 Kč (nikoliv z žalované částky).

4. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), brojí proti nákladovým rozhodnutím nalézacího i odvolacího soudu. Stěžovatelka namítá, že soudní praxe v předmětné nákladové problematice je nejednotná, v důsledku čehož se vytváří prostor pro svévolné úvahy soudů ohledně posouzení tarifní hodnoty věci ve sporech o náhradu nemajetkové újmy (na zdraví). Je přesvědčena, že stanovením nižší tarifní hodnoty byla porušena její práva zaručená v a 11 odst. 1 d (dále jen " "). Námitky stěžovatelky se týkají výlučně aplikace podústavního práva a směřují k výši přisouzených nákladů řízení.

5. S námitkami stěžovatelky se Ústavní soud neztotožnil a dospěl k závěru, že její ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. K problematice nákladů řízení se Ústavní soud ve své konstantní judikatuře staví rezervovaně a podrobuje ji toliko omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu totiž nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť "spor" o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Otázka náhrady nákladů řízení tak může nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. V tomto případě Ústavní soud žádnou svévoli v rozhodovací činnosti soudů neshledal.

6. Rozhodnutí o nákladech řízení jsou odůvodněna přesvědčivě a Ústavní soud důvodům rozhodnutí rozumí. Byť s uvedenými důvody stěžovatelka nemusí souhlasit a soudní praxe nemusí být v dané problematice jednotná, jsou závěry soudů řádně odůvodněny a Ústavní soud nenalezl důvod, proč by měl zasahovat do jejich rozhodovací činnosti a plnit roli další přezkumné instance v rámci obecné justice, čehož se stěžovatelka fakticky domáhá. Úkolem Ústavního soudu není ani sjednocovat judikaturu obecných soudů - to přísluší Nejvyššímu soudu, přestože nákladové rozhodování nepodléhá dovolacímu přezkumu. Právo na přístup k soudu ( y) zaručuje účastníkům řízení postup podle předem stanovených pravidel daných příslušným procesním řádem; nezaručuje, že rozhodnutí obecných soudů bude odpovídat očekávání účastníka.

7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. listopadu 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu