Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2485/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele A. U., zastoupeného Mgr. Soňou Adamovou, advokátkou, sídlem Pplk. Sochora 740/34, Praha 7 - Holešovice, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. května 2021 č. j. -206 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2020 č. j. -126, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a R. U. K. a nezletilého J. U., jako vedlejších účastníků říze., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a na ochranu rodičovství podle y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem svěřil nezletilého vedlejšího účastníka (syna stěžovatele a vedlejší účastnice) po dobu před i po rozvodu manželství rodičů do péče vedlejší účastnice (I. výrok), stěžovateli stanovil povinnost platit pravidelné výživné (II. výrok), vyčíslil dlužné výživné a jeho jednotlivé splátky (III. výrok), určil splatnost budoucího výživného (IV. a V. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (VI. výrok).

3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") potvrdil rozsudek okresního soudu o svěření nezletilého do péče matky (I. výrok), znovu rozhodl o výživném, dlužném výživném a o jeho splatnosti (II. výrok, čímž změnil II. a V. výrok rozsudku okresního soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (III. výrok).

4. Oba obecné soudy k požadavku stěžovatele o svěření syna do střídavé péče uvedly, že nezletilý v době jejich rozhodování nastoupil do první třídy základní školy, při pohovoru před kolizním opatrovníkem se vyjádřil, že je ve stávajícím rodinném uspořádání (tj. v domácnosti matky, se svými polorodými sourozenci a matčinou přítelkyní) spokojený a zvyklý, nic by na tom neměnil. Nezletilý dále podle zjištění kolizního opatrovníka neví, jaké jsou dny v týdnu, není dostatečně časově orientovaný, vyjadřuje se tak, že je se stěžovatelem pravidelně v kontaktu, když si vzpomene, a může mu zavolat. V této souvislosti nezletilý před kolizním opatrovníkem sám uvedl, že ke stěžovatelovi jej vozí maminka v pátek po škole a v neděli se vrací zpátky domů. Za této situace a vzhledem k začínající školní docházce nezletilého by byla - i s ohledem na vzdálenost bydlišť obou rodičů, dále s ohledem na vyspělost nezletilého a na špatnou komunikaci stěžovatele a vedlejší účastnice - ztížena adaptace nezletilého na školní povinnosti a kolektiv ve dvou různých základních školách spojených s realizací střídavé péče, proto krajský soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu o svěření nezletilého do péče matky (též s ohledem na názor kolizního opatrovníka). Střídavou péči lze podle krajského soudu upřednostnit jen tehdy, je-li s přihlédnutím ke všem okolnostem nejvhodnějším uspořádáním zohledňujícím prioritní zájem dítěte, což v daném případě zatím splněno není. Odluka rodičů podle zjištění krajského soudu trvá již od roku 2016 a nezletilý syn se po celou dobu nachází v péči matky, stěžovatel souhlasil s tím, aby nezletilý navštěvoval mateřskou školu v bydlišti matky. Případné svěření nezletilého do střídavé péče obou rodičů by znamenalo, že by se nezletilý kromě zásadní změny v životě spojené s nástupem do školy musel adaptovat ještě na dva různé přístupy k výuce, k čemuž není zatím orientován (neorientuje se do té míry v čase a nemá také reálný náhled na celou rodinnou situaci). Pro oba soudy bylo podstatné, aby nezletilý měl zachované jedno školní zařízení a stabilní sociální prostředí umožňující mu navázat přirozené sociální vztahy. Navíc i narušená komunikace mezi rodiči se podle obecných soudů jeví v období počínající školní docházky nezletilého jako rizikový faktor, který zatím neumožňuje střídavou péči.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel upozorňuje, že ač se oba soudy při rozhodování o svěření nezletilého do péče rodičů odvolávaly na judikaturu Ústavního soudu, ve skutečnosti ji nezohledňovaly a nerozhodly tak v nejlepším zájmu dítěte; nesouhlas matky se střídavou péčí podle Ústavního soudu nemůže být bez dalšího limitem pro rozhodování obecných soudů. Obecné soudy v zásadě akceptovaly vyloučení možnosti jeho výchovy syna, byť z obsahu spisu je zřetelné, že mezi ním a synem je velice dobrý vztah. Naopak rozhodnutí obecných soudů ve svém důsledku vyzvedávají vedlejší účastnici za to, že jejich syna vytrhla z původního domácího prostředí, když jeden z rodičů nemůže změnit proti vůli druhého rodiče bydliště dítěte. Je proto nespravedlivé, aby vedlejší účastnice profitovala z toho, že syna protiprávně odvezla do nového bydliště ve značné vzdálenosti od původního bydliště. Ústavní soud ve svých rozhodnutích vyjádřil přesvědčení, že s nástupem do školy je na místě, aby se na výchově nezletilého dítěte výrazně podílel i otec jako mužský prvek [stěžovatel v této souvislosti odkazuje na nález ze dne 27. 1. 2005

sp. zn.

(N 19/36 SbNU 247)].

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario). Jsou-li ústavní stížností napadány II. až V. výrok rozsudku okresního soudu, které rozsudkem změnil krajský soud, tak k rozhodování o ústavnosti těchto výroků není Ústavní soud příslušný (není povolán rušit, co bylo změněno).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavní soud v minulosti také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat přezkumný dohled nad jejich činností.

8. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do rozhodování obecných soudů Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním porušení pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutích obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.

9. Podle Ústavního soudu se nelze ztotožnit s názorem stěžovatele, že obecné soudy při posuzování jeho návrhu nedostatečně zohlednily judikaturu Ústavního soudu vztahující se ke střídavé péči a že údajně střídavou péči vyloučily jen pro nesouhlas vedlejší účastnice. Z napadených rozhodnutí se podává, že zásadním důvodem, proč obecné soudy nerozhodly o svěření syna do střídavé péče, byla skutečnost, že pro ni syn stěžovatele a vedlejší účastnice nebyl dostatečně zralý. Tento stav mu rodiče nepomáhali překonat, když spolu dostatečně nekomunikovali. Nadto - a stěžovatel v ústavní stížnosti opak netvrdí - vedlejší účastnice vědoma si toho, že nezletilému bez souhlasu stěžovatele změnila bydliště (byť stěžovatel nakonec souhlasil s přihlášením nezletilého v novém bydlišti matky do mateřské školy), syna pravidelně stěžovateli vozí a ten je s ním podle vlastního vyjádření v kontaktu, kdy si vzpomene. Obecné soudy v této souvislosti rovněž nepřehlédly, že rodiče nezletilého se nakonec byli sami schopni dohodnout na styku stěžovatele s nezletilým v období prázdnin.

10. Z napadených rozhodnutí je podle Ústavního soudu zřejmé, že i když v daném případě nebyly dány podmínky pro realizaci střídavé péče, kontakt stěžovatele se synem je ve skutečnosti zajištěn. Je tak splněn i předpoklad plynoucí ze stěžovatelem odkazovaného nálezu, že zvláště při nástupu dítěte do školy má v jeho výchovném prostředí působit i mužský prvek. Pro úplnost Ústavní soud poznamenává, že ani v odkazovaném nálezu prospěšnost výchovného působení otce na dítě při nástupu do školy nevedla - alespoň v kontextu samotného odůvodnění tohoto kasačního nálezu - k zavedení střídavé péče, neboť Ústavní soud shledal neústavním jen zúžení styku mezi otcem a dítětem, které bylo odůvodněno právě nástupem dítěte do školy.

11. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti podle téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. listopadu 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu