Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2325/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. -420 ze dne 26. května 2021, Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -398 ze dne 21. ledna 2021 a rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích č. j. -378 ze dne 13. října 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu ve Strakonicích, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud ve Strakonicích (dále jen "nalézací soud") uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle , a uložil mu trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu osmnácti měsíců, trest zákazu řízení na osmnáct měsíců a povinnost zaplatit třem poškozeným jako náhradu jejich nemajetkové újmy každému 320 000 Kč a poškozené zdravotní pojišťovně 1 823,50 Kč s příslušenstvím; v ostatním byly všechny poškozené odkázány se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "odvolací soud") odvolání stěžovatele i státního zástupce zamítl. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako podané z jiných než dovolacích důvodů.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, při nichž obecné soudy nevzaly v úvahu stěžovatelem předestřené zásadní skutečnosti, mající vliv na průběh nehody.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně komentuje závěry obecných soudů, které rozhodly o jeho podílu na smrti poškozeného; odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně rozšířil rozsah tvrzeného protiprávního jednání stěžovatele, aniž by uvedl, na základě jakých poznatků k takovému závěru dospěl. Nejvyšší soud měl posoudit argumentaci stěžovatele nesprávně jako jdoucí mimo zákonné dovolací důvody, vznesené námitky nepřípustně paušalizoval a nezabýval-li se věcí meritorně, nepřípustně zasáhl do práva na spravedlivý proces; k tomu stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu [především nálezy

sp. zn.

ze dne 4. června 1998 (N 64/11 SbNU 125),

sp. zn.

ze dne 1. října 2014 (N 185/75 SbNU 59),

sp. zn.

ze dne 23. října 2014 (N 196/75 SbNU 211),

sp. zn.

ze dne 30. května 2017 (N 92/85 SbNU 571),

sp. zn.

ze dne 13. listopadu 2018 (N 185/91 SbNU 297) či usnesení

sp. zn.

ze dne 23. září 2005 (U 22/38 SbNU 579)]. Následně stěžovatel uvádí informace, které považuje za objektivní popis své jízdy, jak ji zaznamenala palubní kamera dalšího vozidla s tím, že z výpovědi řidiče tohoto vozidla nesprávně vycházely i obecné soudy, ačkoliv její věrohodnost je snížena faktem, že tento účastník nehody by byl v případě vyvinění stěžovatele sám stíhán.

4. S ohledem na uvedené okolnosti je stěžovatel přesvědčen, že postupem obecných soudů byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , 36 odst. 1 d (dále jen " "), v a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v Dodatkového protokolu k Úmluvě, a proto navrhuje napadená rozhodnutí zrušit.

5. Z ústavní stížnosti i z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel jako řidič motocyklu poté, co předjel nákladní vůz s přívěsem, se před něj zařadil a po chvíli začal odbočovat mimo vozovku. Předjížděné vozidlo bylo v důsledku jízdních manévrů stěžovatele donuceno intenzivně zpomalit a zezadu do něj narazil další motocyklista, který po nárazu spadl na vozovku, a setrvačností se dostal do protisměru, kde byl přejet osobním automobilem. Mezi provedenými důkazy byl rozhodný pro posouzení skutkového děje záznam palubní kamery předjížděného vozidla obsahující i údaj o rychlosti, z něhož obecné soudy dovodily stěžovatelovo jednoznačné porušení a 20 , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.

6. Stěžovatel se snažil vyvinit z nedbalostního trestného činu například jinou interpretací zaznamenaného způsobu své jízdy a v důsledku toho námitkou nesprávné reakce řidiče nákladního vozidla. Již nalézací soud se podrobně zabýval jednáním stěžovatele s ohledem na všechny okolnosti a opakovanými námitkami se důkladně zabývaly i odvolací soud a Nejvyšší soud v řízení o opravných prostředcích, v nichž odkázaly na správné závěry nalézacího soudu. Rovněž v ústavní stížnosti stěžovatel relativizuje skutková zjištění a namítá extrémní rozpor s provedeným dokazováním; touto námitkou se přitom zabýval již Nejvyšší soud v rámci dovolání a řádně se s ní vypořádal.

7. Ústavní soud není další instancí v soustavě trestních soudů a ani nezasahuje do jejich rozhodovací činnosti; jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Ústavní soud zasáhne pouze při zjištění nejzávažnějších pochybení - porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole. Stěžovatel namítá především porušení práva na spravedlivý proces ( a násl. y, Úmluvy), které dovozuje z pro něj nepříznivých rozhodnutí. Uvedené právo představuje záruku, že řízení ve věci kteréhokoliv účastníka bude probíhat podle předem stanovených pravidel, nezaručuje, a ani zaručit nemůže, že výsledek řízení bude odpovídat jeho očekávání nebo představám. Nesouhlas se závěry obecných soudů je pouhou polemikou, která není ani v souvislosti s odkazem na relevantní judikaturu Ústavního soudu způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti. Stěžovatel nebyl zbaven ani práva na účinné opravné prostředky ( Úmluvy) a fakt, že jeho námitky odvolací soud i Nejvyšší soud neakceptovaly, není porušením tohoto základního práva.

8. Namítá-li stěžovatel rovněž porušení práva na ochranu vlastnictví ( y a dodatkového protokolu k Úmluvě), pak k porušení tohoto práva neuvádí více, než že jde o sekundární důsledek (zřejmě ve vztahu k uložené povinnosti náhrady nemajetkové újmy) porušení výše zmíněných práv. Takové tvrzení zásahu do základních práv však Ústavní soud považuje za nedostatečné.

9. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu