Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2556/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky V. S., zastoupené JUDr. Milanem Štembergem, advokátem se sídlem v Kladně, Cyrila Boudy 1444, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. -1120 ze dne 27. května 2021 a Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 23. září 2020 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -984 ze dne 18. května 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (dále jen "nalézací soud") uznal stěžovatelku vinnou ze spáchání zločinu podvodu podle a 5 písm. a) ve stádiu pokusu, a uložil jí trest odnětí svobody v trvání tří let podmíněně odložený na zkušební dobu pěti let a peněžitý trest ve výši 500 000 Kč s alternativním trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku. Odvolání stěžovatelky i dalších spoluobžalovaných Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") zamítl. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné.

2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá nedodržení subsidiarity trestní represe a nesprávné vyhodnocení provedených důkazů.

3. Stěžovatelka je přesvědčena, že její jednání (připustila-li by, že se jej dopustila) nemuselo být stiženo trestní sankcí, plně by postačovalo, kdyby závěť, jíž měla vydávat za pravou, nebyla přijata a řízení by probíhalo jako by nikdy nebyla předložena; v opačném případě je totiž stěžovatelka stižena i dědickou nezpůsobilostí, tedy ztrátou hodnoty cca 12,7 milionů korun. Stěžovatelka dále namítá, že nalézací soud hodnotil důkazy izolovaně, nikoli v souvislostech a odvolací soud ani Nejvyšší soud pak k této její argumentaci nepřihlédly. Orgány činné v trestním řízení nezohlednily rozpor mezi znaleckými posudky, z nichž jeden vyzníval ve prospěch stěžovatelky, a proto měly obecné soudy přihlédnout důkladněji k výpovědi jedné svědkyně, která potvrdila úmysl zůstavitelky odkázat majetek výhradně stěžovatelce; tato výpověď však byla obecnými soudy pominuta. Konečně stěžovatelka namítá, že v reakci na znalecký posudek vypracovaný v přípravném řízení nechala vypracovat jiný posudek, v němž znalec dospěl k odlišnému závěru, a proto nechal nalézací soud vypracovat posudek ústavem, pro který však pracuje manželka znalce, jenž vyhotovil první znalecký posudek. Z uvedených důvodů je stěžovatelka přesvědčena, že revizní znalecký posudek nebyl vypracován nestranným subjektem.

4. Z uvedených důvodů navrhuje stěžovatelka zrušit napadená rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a 2, v a v d (dále jen " ").

5. Z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka předložila v dědickém řízení po své matce závěť, kterou měla v držení. Na základě této závěti se stěžovatelka měla stát výhradní dědičkou; závěť nebyla uznána za pravou a stěžovatelka byla společně se svědky na závěti podepsanými uznána vinnou z trestného činu podvodu. Závěry nalézacího soudu potvrdil odvolací soud, jemuž stěžovatelka v odvolání předložila námitky shodné jako v ústavní stížnosti, tedy nedodržení subsidiarity trestní represe a (profesní) vztah zpracovatele původního znaleckého posudku k pracovníkům u, založený na účasti znalců v Československé společnosti pro písmoznalectví, která vykonává vzdělávací a publikační činnost v této úzké specializaci. V dovolání pak stěžovatelka připojila námitku týkající se pominutí třetího, v její prospěch svědčícího znaleckého posudku, i výpovědi jedné ze svědkyň, z níž měl úmysl zůstavitelky být patrný. Ani Nejvyšší soud však nezjistil, že by závěry nalézacího soudu byly v (extrémním) rozporu s provedeným dokazováním, případně, že by důkazy byly opomenuty.

6. V ústavní stížnosti stěžovatelka námitky, jimiž se obecné soudy zabývaly, zopakovala.

7. Podle y jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest lze za jeho spáchání uložit; příslušným zákonem je , který tuto zásadu v opakuje. Úkolem orgánů činných v trestním řízení je posoudit, je-li jednání, které šetří, podřaditelné pod to které ustanovení . V souladu s y ( y) pak orgány veřejné moci mohou (musí) uplatňovat státní moc v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon.

8. Trestní odpovědnost i důsledky s ní spojené lze dovodit "jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu" ( ). Dopustila-li se stěžovatelka jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to dokonce v kvalifikované podobě [podle - škoda velkého rozsahu], nelze její jednání považovat za společensky neškodné. Aplikace principu ultima ratio totiž má "místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné" [viz nález

sp. zn.

ze dne 3. března 2005 (N 40/36 SbNU 433)]. Taková situace v projednávané věci zjevně nenastala, a proto nelze stěžovatelčinu opakovanou námitku nerespektování subsidiarity trestní represe akceptovat.

9. Nesouhlas stěžovatelky se závěry obecných soudů ani její přesvědčení, že existuje znalecký posudek svědčící v její prospěch a že měla být aplikována zásada in dubio pro reo podřazená principu presumpce neviny ( y), neznamenají porušení jejích základních práv. Obecné soudy se vypovídací schopností dalšího znaleckého posudku řádně zabývaly, ale nedovodily jeho význam pro posouzení věci. Stěžovatelka s těmito závěry polemizuje a z provedeného dokazování vyvozuje jiné závěry než obecné soudy - ani tato její polemika není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti. Právo na spravedlivý proces ( a násl. y) zajištuje spravedlivé soudní řízení, nezaručuje však, že rozhodnutí obecných soudů bude odpovídat očekávání účastníka řízení.

10. Ústavní soud nezjistil, že by obecné soudy v trestní věci stěžovatelky porušily její ústavně zaručená práva nebo svobody, že by jejich závěry byly hrubě nepřiléhavé, neodůvodněné, případně vykazující znaky svévole. Obecné soudy se věcí řádně zabývaly a dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu, přičemž postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně odůvodnily.

11. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu