Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2539/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele MgA. Davida Karáska, zastoupeného Mgr. Jiřím Helánem, advokátem, sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. července 2021 č. j. -27 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2021 č. j. -61, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Úřadu průmyslového vlastnictví, sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6 - Bubeneč, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zaručené v d (dále jen "").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník rozhodl o stěžovatelově návrhu na výmaz průmyslových vzorů č. 1, 4, 5, 9 a 10, zapsaných pod číslem zápisu 36 588 s názvem "Lavička" tak, že se vymazávají vzory č. 4, 5 a 10, a zamítl návrh na výmaz vzorů č. 1 a 9. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel rozklad, který zamítl předseda vedlejšího účastníka.

3. Proti rozhodnutí o rozkladu podal stěžovatel správní žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl napadeným rozsudkem. Posoudil stěžovatelem zpochybňované zamítnutí návrhu na výmaz vzorů č. 1 a 9 a dospěl k závěru, že průmyslové vzory požívají ochrany, splňují-li kumulativně podmínku novosti a podmínku individuální povahy, tudíž námitkám nepřisvědčil. Napadený vzor č. 1 a jiný dříve zapsaný vzor, jež náleží stěžovateli, mají odlišný tvar bočnice lavičky a odlišný způsob jejího napojení na sedací a opěrnou část lavičky. Jde o rozdíly podstatné, neboť zásadním způsobem ovlivňují linie, obrys a tvar lavičky, tudíž i její celkový vzhled jak z čelního, tak bočního pohledu. U vzoru č. 9 je dán rozdíl od stěžovatelova vzoru ve tvaru nohou lavičky, které jsou u vzoru č. 9 jasně viditelné, čímž z čelního i bočního pohledu vyvolávají jiný dojem než vzor náležející stěžovateli.

4. Nejvyšší správní soud stěžovatelovu kasační stížnost napadeným rozsudkem zamítl. Připomenul, že průmyslový vzor se považuje za nový, nebyl-li přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti zpřístupněn veřejnosti shodný průmyslový vzor, přičemž průmyslové vzory se považují za shodné, liší-li se jejich znaky pouze nepodstatně [ , o ochraně průmyslových vzorů a o změně , o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")]. Nejvyšší správní soud shledal, že rozdíly mezi napadenými a namítanými vzory (odlišný tvar a napojení bočnic, odlišné provedení nohou lavičky) jsou viditelné a rozeznatelné na první pohled, jde o podstatné odlišnosti, pro které je naplněn znak novosti. Dále uvedl, že průmyslový vzor vykazuje individuální povahu, liší-li se celkový dojem, který vyvolává u informovaného uživatele, od celkového dojmu, který u takového uživatele vyvolává průmyslový vzor, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti ( zákona o ochraně průmyslových vzorů). Nejvyšší správní soud objasnil s odvoláním na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (rozsudek ze dne 20. 10. 2011 ve věci C-281/10 P, PepsiCo, bod 53) povahu "informovaného uživatele". Jde o osobu mezi "průměrným spotřebitelem", který nemá specifické znalosti a zpravidla neprovádí přímé srovnání, a "osobou specializovanou v dané oblasti", což je odborník s důkladnou kvalifikací. Informovaný uživatel je osoba, která vykazuje nikoli průměrnou, nýbrž zvláštní ostražitost, ať z důvodu své osobní zkušenosti či rozsáhlé znalosti daného odvětví. Je-li to možné, informovaný uživatel provádí přímé srovnání dotčených průmyslových vzorů. Nejvyšší správní soud vyhodnotil, že stěžovatel nesprávně pojímá koncept informovaného uživatele, neboť odmítá, že informovaný uživatel je schopný vnímat rozdíly průmyslových vzorů v detailech a zpravidla provádí přímé srovnání. Prizmatem vnímání informovaného uživatele jsou dány zásadní rozdíly mezi napadenými a namítanými vzory. Jde totiž o významné rozdíly, jež ovlivňují celkový dojem proti namítaným průmyslovým vzorům.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá, že správní soudy dospěly k posouzení, které ve výsledku znamená, že v rozporu s y není poskytována efektivní ochrana práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti. Soudy podle něj svá rozhodnutí založily na zanedbatelných rozdílech mezi napadenými a namítanými průmyslovými vzory. Přijetí jejich závěrů by znamenalo, že průmyslovým vzorům stěžovatele je poskytována ochrana pouze formálně. Bylo-li by připuštěno, že k vytvoření nového průmyslového vzoru postačuje změnit jeden nepodstatný detail vzhledu již chráněného výrobku, byla by popřena samotná podstata ochrany průmyslových vzorů. K "vývoji" vzhledu výrobku by stačilo převzít existující průmyslový vzor a provést dílčí změny jeho nepodstatných detailů.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle písm. d)y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele.

8. Tvůrčí činnost obecně chrání y i y, který ochranu duševního vlastnictví sice systematicky zařazuje mezi kulturní práva, avšak zároveň je třeba y vnímat jako konkretizaci ochrany majetku a vlastnického práva zakotveného v y. Čl. 34 odst. 1y obsahuje odkaz na zákonnou ochranu výsledků duševní tvůrčí činnosti, což zakotvuje povinnost státu tuto ochranu upravit v zákonech a také ji efektivně poskytovat. Poskytnutá ochrana se neomezuje pouze na zákonnou úpravu, lze se jí dovolávat též přímo, neboť y odst. 1 není zahrnutý v y, jenž omezuje vymahatelnost některých hospodářských, sociálních a kulturních práv [nález ze dne 13. 1. 2015

sp. zn.

(N 2/76 SbNU 41), bod 16.].

9. Poskytnutí ochrany je vázáno na situace, kdy dochází k porušení práv k výsledkům duševní činnosti. U průmyslových vzorů, které představují vzhled výrobku, v nejobecnější rovině nepůjde o porušení práv k průmyslovým vzorům tehdy, je-li dána dostatečná odlišnost vzhledu různých výrobků. Posouzení, zda je taková odlišnost v konkrétním případě dána, přísluší správním orgánům a následně správním soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud je povolán zkoumat, zda správní orgány a správní soudy při svém hodnocení uvedly racionální, přesvědčivé a přiléhavé argumenty, které mají reálný skutkový podklad.

10. V posuzované věci se podle hodnocení Ústavního soudu správní soudy nedopustily porušení stěžovatelova základního práva chráněného v y. Poukázaly na reálně existující odlišnosti napadených průmyslových vzorů a vzorů náležejících stěžovateli. Objasnily, proč jde o rozdíly takového charakteru, že ve smyslu zákona o ochraně průmyslových vzorů zakládají odlišný celkový dojem z napadených a namítaných průmyslových vzorů. Na hodnocení správních soudů lze odkázat, neboť se pohybuje v ústavních mezích.

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu